A jsem zpět! Z aspirantů na „hvězdy“ naší hudební zcény jsem se po vítězství vrátil se zdviženou hlavou.
Ne, nepostoupil jsem do dalšího kola československé suprstár, ale splnil jsem co jsem si předsevzal, udělal jsem humbuk, pobavil a šokoval spoustu lidí, udělal ze sebe magora před dvěma státy a královsky se pobavil.
Takže abych vám to vylíčil. Jakmile jsme se dostali do Auly pavilonu C na brněnském výstavišti a přidělili nám nové nálepky s čísly, ještě jsme nevěděli do čeho jdem. Nikomu nevadilo to, že jsme dlouho čekali, než si porota pozve první uchazeče, naopak, využili toho času, aby se rozezpívali a doladili poslední chyby. Po třičtvrtěhodině už byla první skupinka venku. Byly tu slzy, hněv, stres a zklamání- nikdo z první skupiny nepostoupil. Každou chvíli měli vyhlašovat druhou skupinu a já už napjatě čekal až ji vyhlásí, abych si mohl zakouřit a skáknout na záchod, ale ne. Členem druhé skupiny byl i uchazeč s číslem 1629- Já. Nadupal jsem nahoru a už to tu bylo.
Seřadili si nás v pořadí, které ještě 3x změnili, ale nakonec jsem byl 3. na řadě. Chvíli předtím než jsem měl nastoupit mě napudrovali a ověšeli mě microportem. A hups už si to šinu k „vážené“ porotě.
Představil jsem se jim, vyptávali se na pár blbostí a pak jsem měl spustit, tak jsem spustil.
Bál jsem se, že to pos**u jako na předkole, kdy jsem si tuhle písničku nasadil moc vysoko a nedozpíval ty výšky, alenakonec se mi to povedlo. Zazpíval jsem to dobře.
Slečna Jandová mi na to řekla, že za tohle by mě na metalovým koncertě vypískali, pan Habera se tvářil, že by raději zalezl pod stůl, aby mě nemusel poslouchat, Helma mi řekl, že to není ono, pak se mě slečna Rolinsová zeptala, jestli to nemůžu zazpívat tvrději, tak jsem to zazpíval tvrději (pan Habera praštil hlavou o stůl).
Pan Helma se za mě přimluvil ať prý zazpívám českou. Tak jsem spustil „Manchester, England, England“ z české verze muzikálu „Vlasy“. To se porotě líbilo víc(až na pana haberu, který mě utnul). Pak se tedy shodli, že to nebude ono. Pan Helma mi ještě řekl, že jsem jim dnes předvedl dvě NAPROSTO odlišné osobnosti, ale že to nejde dohromady.
Vydal jsem se po schodech zpět, utišil jsem tleskající dav a zařval na ně: „Nepostupuju, ale vůbec mi to nevadí!!!“- druhá salva potlesku. Pod schody na mě čekal Intervijuk s kamerou aby odvedl svoji práci, odpověděl jsem mu na jeho všetečné otázky a odebral se ke svým „spolutrpitelům“, tam mě ale intervijuk s kamerou pronásledoval taky, k němu se přidalo pár dalších,k vyprávěl jsem bandě jak se to semlelo(kamery kam se podíváš), chtěli po mě ať jim to zazpívám, tak jsem jim to zazpíval i nad svoje očejávání dobře(kamer přibylo) a byl jsem odměněn dalším potleskem.
Chtěl bych ale poděkovat všem, kteří mi fandili, Lúmennce a Eii-hime, které mě do toho kopaly a v neposlední řadě VELKÉMU Ivanovi, který mě dokázal rozesmát, jako nikdo ten den.
Tak Suprstár je za mnou, co vymňouknu příště? Co se zpěvu týče, zůtanu asi u svého oblíbeného „sprchového zpívání“.
Ještě bych vám sem chtěl přidat píseň co jsem zpíval, ať víte,že to není pr**l to zazpívat.
Je to píseň od Halloween
album: Keeper of seven keys part II.
zpěv Michael Kiske
Supeeer kotě! Jsi jednička:) Jinak tu píseň jsem dávala na blog v pátek ale opáčko neva! Jsi prostě dokonalej!:)
Věta "Nepostoupil jsem, ale vůbec mi to nevadí!" mě vážně dostala 😀 Jinak ta porota musí být docela maras, stejně je fajn, že jsi alespoň vyšokoval pár lidí a že sis splnil očekávání 🙂
Mě se ten článek líbí celý 😀 "kamery kam se podíváš" 😀 a pak taky to s tím pudrem… 😀 no nic 😀
Odvahu máš,mě by tam nedostali,ani kdybych dostala zaplaceno 🙂
Respekt brácho..taková těžká pésnička 🙂
xD douzfám, že tě uvidím v televizi 😉
no tyvole 😀
Jakto, že ZASE NIC NEVIM?!!? 😀
prostě jak sem říkala…nakopat jim p…l, protože ať chcou nebo ne…ty to někam dotáhneš! a voni ať si políběj…