Nepřišlo vám zvláštní, že když vyjmenováváme roční období (jaro, léto, podzim, zima), začínáme jarem, ale kdybychom chtěli být striktní podle kalendáře, museli bychom říkat spíš kus zimy, jaro, léto, podzim, kus zimy? Čím to, že kalendářní rok začíná ve zcela všední a ničím nezajímavý den 1.ledna a ne třeba o nějakém zajímavém astronomickém úkazu, jako je letní či zimní slunovrat? A přemýšleli jste někdy, proč latinské názvy posledních měsíců v roce (september, october, november, december) připomínají číslovky (sedm, osm, devět, deset), které se ovšem rozcházejí se skutečným pořadovým číslem měsíců? Já nad tím koumám celý život a dneska jsem se rozhodla to konečně rozlousknout:) Odpověď vás možná překvapí. Za všechno totiž můžou úředníci. Římští úředníci.Naši předkové byli mnohem těsněji svázáni s přírodou, než my. A je proto logické, že hodně starých kultur začínalo své počítání času tehdy, kdy se probouzí i příroda – tedy na jaře. Kalendář byl úzce svázán se zemědělským rokem, který začínal jarní setbou a končil posledními polními pracemi v zimě, a nejinak tomu bylo i u Římanů, od nichž náš evropský kalendář pochází.
Římané začínali svůj rok na jaře, v měsíci nazvaném Martius, podle boha Marta – podobnost s dnes užívaným názvem March v angličtině či Marec ve slovenštině není vůbec náhodná, naopak, právě z latiny tyto v mnoha zemích užívané názvy měsíců pocházejí. Mars je dnes známý více jako bůh války, ale především byl bohem Slunce a tedy i plodnosti a úrody a Římané jej uctívali jako svého nejvýznaměnšího boha. Proto mu logicky patřil i první měsíc v roce, ten měsíc, kdy začíná opět svítit slunce a zima odchází pryč.
I další měsíce byly zasvěceny nejrůznějším božstvům a i když pohanské časy dávno zavál prach zapomnění, ve většině evropských jazyků jsou stále vzpomínáni dávní bohové pokaždé, když se zeptáte na datum. V dubnu, latinsky aprilis, se podle některých zdrojů skrývá řecká bohyně Aphrodita. V květnu neboli máji, z latinského maius, bohyně jara, krásy a plodnosti Maia. Červen, tedy Iunius, dnes June nebo Jún, pak patří bohyni Juno, manželce Jupiterově.
Další měsíce v roce už nebyly zasvěceny božstvům, ale prostě se jen nazývali svým pořadovým číslem – a Římané měli měsíců celkem deset, odtud tedy Quintilis pro červenec, Sextilis pro srpen a pak všem dobře známý September, October, November a December, tedy měsíc sedmý, osmý, devátý a desátý. Ptáte se, proč se červenci dnes namísto Quintila říká Júl a srpnu August, když ostatní měsíce jsou odvozené od bohů nebo od číslovek? Inu, římští vládcové se rádi stavěli na božské piedestaly:) V tomto případě to ale bylo spíš tím, že oba vládcové, po nichž dnes pojmenováváme měsíce, se také významným dílem zasloužili o funkčnost celého kalendáře – júl se tak jmenuje podle „otce zakladatele“ juliánského kalendáře Julia Caesara, zatímco august je zase od Augusta, dalšího kalendářového reformátora z počátku letopočtu.
Fragment římského kalendáře z přelomu letopočtu
Fajn, jenomže nám tu pořád jaksi chybí ještě dva měsíce. Je to pro nás asi zvláštní a nepochopitelné, ale část římské historie prostě leden s únorem neexistovaly a kalendář s nimi nepočítal. Asi mezera v datování pro zimní spánek:) Každopádně zemědělský rok skončil, na polích nebylo co dělat a proč tedy ztrácet čas počítáním času, když je venku zima. Jenomže pouhých deset měsíců po 30 nebo 31 dnech na celou otáčku země kolem slunce nestačí a tak není divu, že bylo potřeba tenhle ne zrovna přesný kalendář upravit. Stalo se tak zhruba v 7.století před naším letopočtem, přesně nevíme, protože do těch dob se ještě datuje čas mýtů a legend, přesněji vláda mýtického druhého krále Říma (po Romulovi), jímž byl Numa Pompilius. Ten přidal na konec(!) roku měsíce Januaris a Februaris, podle boha dvou tváří Januse a boha podsvětí Februa.
Jenomže ani tato změna nestačila, aby se kalendář nerozcházel se skutečným astronomickým rokem, protože jak dnes už ví i malé dítě, otočka Země kolem Slunce trvá 365 a čtvrt dne, takže je třeba jednou za čtyři roky přidat den navíc. Římané ale nebyli zrovna nejzdatnější atsronomové, narozdíl třeba od svých řeckých kolegů, proto se na konec února, což byl poslední měsíc v římském roce, přidávalo vždycky pár dnů dle aktuální potřeby. Tento zvyk zůstal zachován až do dnešních dnů – proto přidáváme 29.únor a nikoli třeba 32.prosinec.
Jenomže ani tato změna nestačila, aby se kalendář nerozcházel se skutečným astronomickým rokem, protože jak dnes už ví i malé dítě, otočka Země kolem Slunce trvá 365 a čtvrt dne, takže je třeba jednou za čtyři roky přidat den navíc. Římané ale nebyli zrovna nejzdatnější atsronomové, narozdíl třeba od svých řeckých kolegů, proto se na konec února, což byl poslední měsíc v římském roce, přidávalo vždycky pár dnů dle aktuální potřeby. Tento zvyk zůstal zachován až do dnešních dnů – proto přidáváme 29.únor a nikoli třeba 32.prosinec.
V římském počítání času byl díky ne zrovna perfektním astronomickým znalostem brzy docela bordel, který završil Manius Acilius Glabrio, tribun a konzul, jenž v roce 191 př.n.l vydal zákon dodnes známý jako Lex Acilia, který dával pravomoc upravovat délku roku vkládáním přestupných dnů do rukou senátu a pontifiků. Pontifikové byli jacísi náboženští úředníci a tato funkce je nejspíš velmi stará a sahá až do dob zvykového práva. V době Aliciově už to ale byla víc politická funkce, než cokoli jiného, a to s sebou samozřejmě neslo další zmatky a politické boje. Výsledkem byl šílený chaos v římském kalendáři, který dal dokupy až nám dobře známý Julius Caesar se svým juliánským kalendářem z roku 46 př.n.l.
Pořádek musí být, řekl Caesar a vytvořil kalendář, na jehož základech
dodnes počítáme čas
Jenomže nebyl to ani Julius Casear, kdo udělal z prvního ledna i první den roku. Tedy byl, ale ne tak úplně. V době římské republiky a vlády tzv. konzulů, byly počítané časové úseky dva – rok běžný, občanský, zemědělský, začínal v březnu a končil v únoru a rok úřední, tedy roční funkční období jednotlivých konzulů. A ty se od sebe lišily.
Osobně bych tipovala, že hlavně proto, že konzulové ne vždycky vládli přesně celé svoje funkční období, tedy jeden rok, a tak se začátek roku konzulského různě posouval. V době Julia Caesara se tak konzulové uváděli do funkce 1.ledna, ale historici znají i jiná data z předchozích dob, například 15.březen, 1.srpen nebo 1.říjen. Každopádně se rok občanský s rokem konzulským někdy pořádně rozcházel a patrně kvůli zpřehlednění a sjednocení těchto dvou období, protože na úředničinu byli Římani narozdíl od astronomie mistři, byl začátek roku Juliem Caesarem určen na stejný den, jako začínali vládnout konzulové. Troufám si nahodit hypotézu, že kdyby dnes používaný kalendář skládal dohromady někdo jiný, mohl by začátek roku být klidně v onom zmiňovaném srpnu či říjnu nebo rovnou 15.března:)
Osobně bych tipovala, že hlavně proto, že konzulové ne vždycky vládli přesně celé svoje funkční období, tedy jeden rok, a tak se začátek roku konzulského různě posouval. V době Julia Caesara se tak konzulové uváděli do funkce 1.ledna, ale historici znají i jiná data z předchozích dob, například 15.březen, 1.srpen nebo 1.říjen. Každopádně se rok občanský s rokem konzulským někdy pořádně rozcházel a patrně kvůli zpřehlednění a sjednocení těchto dvou období, protože na úředničinu byli Římani narozdíl od astronomie mistři, byl začátek roku Juliem Caesarem určen na stejný den, jako začínali vládnout konzulové. Troufám si nahodit hypotézu, že kdyby dnes používaný kalendář skládal dohromady někdo jiný, mohl by začátek roku být klidně v onom zmiňovaném srpnu či říjnu nebo rovnou 15.března:)
Takže – náš kalendář, což je mimochodem slovo, jež má také základ v latině a odvozeno je od názvu pro první den v měsíci, tedy náš kalendář stojí na římských základech a jeho historie sahá až do dob mýtických králů. Téměř celý svět tak dnes používá kalendář národa, který ho za svoji existenci asi bambilionkrát upravoval a sám v něm měl nepředstavitelný chaos. Ten v době Julia Caesara vyústil v taková harakiri, jako bylo přidání rovnou osmdesáti dnů, aby se vyrovnaly astronomické události se svým datem v kalendáři a rok 46 př.n.l., Římany nazývaný opravný, měl tak neuvěřitelných 445 dní. I samotný Jůlek se při tvorbě kalendáře trochu seknul ve výpočtech a „jeho“ rok se tak „předbíhal“ o 11 minut, což vyústilo v nutnou reformu spočívající ve vyškrtnutí deseti dnů roku 1563, díky níž máme dnešní Gregoriánský kalendář. Ale to už je jiná pohádka:)
Buď jak buď, i přes všechny astronomické nedostatky nám po sobě Římané zanechali nejen názvy měsíců dle jejich božstev a panovníků, ale také tradici přidávat přestupné dny na konec února. No a samozřejmě díky nim máme také začátek roku v první den boha Januse, pardon, 1.ledna. A to prosím pěkně podle dne, kdy začínali úřadovat noví konzulové.
Až si tedy zase někde budete číst o tom, jak Evropa stojí na pevných a nezlomných křesťanských základech, vzpomeňte si s úsměvem na to, že v každém druhém názvu měsíce se dodnes používá název pohanského boha a každý rok se zpíjíme do němoty v předvečer dne, kdy šli dávno mrtví úředníci v dávno zaniklé říši do práce:)
Až si tedy zase někde budete číst o tom, jak Evropa stojí na pevných a nezlomných křesťanských základech, vzpomeňte si s úsměvem na to, že v každém druhém názvu měsíce se dodnes používá název pohanského boha a každý rok se zpíjíme do němoty v předvečer dne, kdy šli dávno mrtví úředníci v dávno zaniklé říši do práce:)
Super článek. Ono v Evropě za spoustu věcí můžou Římani. Jinak to, že "Evropa stojí na pevných křesťanských základech" mě vždycky úplně rozčílí když někdo tvrdí. Protože to je tak nehorázný nesmysl, že všichni naši předkové se musí otáčet v hrobech. Proč se prostě lidi nedokáží poučit z dějin? K čemu je pak zapisujeme a studujeme?
Špatně jsem spal, dokud jsem nevěděl o principech kalendáře. Teď, poučen, už nepotřebuju karafu vínka, abych zavřel spokojeně víčka. 🙂
můj přítel mi říkal, že máme zfalšovaný kalendář a že nový rok právě začíná prosince a že rok má původně 13 měsíců…tak nevím,, co je na tom pravdy 🙂
22 prosince
Jako malé mi strašně vadilo, že se roční období začíná jmenovat jarem, vzdorovala jsem a ke vzteku paní učitelkám říkala ,,zima, jaro, léto, podzim, zbytek zimy".
Je to docela zvláštní, mít během roku dvě zimy. Když teď někdo řekne ,,Příští rok si musím koupit zimní boty," určitě myslí spíš letošní listopad než rok 2018.
Nikdy asi pořádně nepochopím, jak kalendář vznikl. Nedávno jsme s mamkou přemýšlely, proč Svatá Lucie noci upije, když má svátek týden před slunovratem, a zjistily jsme, že kdysi hodně dávno její svátek přicházel až po slunovratu. Z toho jsem docela dost jelen.
Též mi není jasné, proč roční období začíná až slunovratem/rovnodenností, když máme všichni zafixovaný prosinec jako zimu a červen jako léto…
Jak by mohl být jednoduchý rok, když třeba i části dne jsou hodně relativní pojmy… Asi by bylo praktičtější se na dny a měsíce vykašlat, vstávat a chodit spát se slepicemi, v nízké teplotě se víc obléct, v horku se vykoupat v rybníku. Škoda, že tak nemůže společnost fungovat.
Děkuji za opravdu poučné čtení… Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela…
[3]: do jisté míry má pravdu, rok měl 13 měsíců kvůli měsíci a střídání jeho lunárních cyklů, který na 365 dní vážně vyjde 13. Ale je to 13 cyklů po 28 dnech a tedy 364 dní, takže o jeden a čtvrt dne každý rok by se takto počítaný kalendář posunul. A přesně takový kalendář mají třeba v islámském světě a tuším i v Číně, takže tam rok nezačíná pravidelně ale začátek roku se průběžně posouvá právě o tu nesrovnalost v cyklech.
Aha. Takže názvy měsíců, začátek roku a přidání dnu zrovna v únoru má být to velké dědictví antiky? 🙂
Myslím, že mnohem zásadnější je fakt, že dodnes používáme zmíněný gregoriánský kalendář, ale ještě víc to, že současný letopočet se počítá od narození Krista.
Proč jsou atheisti tak plní nenávisti ke křesťanství, že se to snaží všude možně zamlčovat? Hnus.
[8]: jenomže Gregoriánský kalendář a Juliánský se od sebe nijak závratně neliší, v zásadě jsou úplně stejné až na odebírání přestupných dní jednou za nějakých sto let, aby to spoždění o 11 minut ročně nenadělalo paseku. I tato chyba v juliánském kalendáři se začala projevovat až za nějakých tisíc let a 1600 trvalo, než ji někdo opravil:) Takže přičítat kredit papeži Řehořovi za nový kalendář, když je lehce upravil ten starý?
Co se týče narození Krista, tak sice to od něj počítáme, ale podle všech vědeckých bádaní se v roce 0 nenarodil, spíš to bylo o chvilku dříve a náš letopočet tak počítáme od údajného narození Krista. Tedy pokud vůbec taková osoba žila, i na tom se vědci dodnes neshodují, takže počítáme letopočet od údajného narození údajného Krista:)
Tady už trošku trollím, promiň. Ale rozhodně nejsem ateista. A ke křesťanství necítím nenávist, spíš lhostejnost. Ovšem popírat že naprostá většina naší civilizace nestojí na základech křesťanských, ale antických (právní systém, demokracie, volby, matematika, astronomie, filozofie, latinské a řecké vědecké názvy…), to bývá práce spíš křesťanů;)
Pěkné, jen zbývá dodat, že měsíce Julius a Augustus byly z úcty ke zbožštělým císařům "povýšeny" o jeden den (k radosti našich školáků, protože na ně připadají letní prázdniny) a příslušné dny byly vzaty z února (proto má normálně 28 dní a v přestupném roce 29). Dny 28. a 29. února považovali Římané za jeden den, takže lidé narození 29. února slavili narozeniny v nepřestupných rocích 28. a lidé narození 28. nebo 29. února se mohli narozeninově zchlastávat dva dny v tahu.
Důležité ovšem bylo, že pokud padlo splacení dluhu (nebo jiný úřední termín) 28. února na přestupní rok, mohlo se to platit až 29. To samé se týkalo i např. splatnosti pojistek.
Je škoda, že se tohle neučí ve škole 🙂
Přesto, že dějepis nebyl můj nejoblíbenější předmět, tohle je velmi zajímavé ^^ A řekla bych, že od Římanů toho máme hodně. Všechno vychází z minulosti a pohané byli tak nějak první.. A přírodní národy.. Ale mnoho rituálů jako takových si lidé ani nevšímají a neuvědomují, že je samy dělají, protože se jim teď říká tradice nebo zvyk a to je přece něco jiného 😀
[8]: Juliánský kalendář se používá dodnes (nebo alespoň do nedávné doby), protože je jednodušší provést výpočty v juliánském kalendáři a až výsledek převést do gregoriánského, než to počítat v gregoriánském (astronomové a snad i někteří dějepisci).
Gregoriánský kalendář vznikl prostě tehdy, až se ukázala odchylka reality od juliánského a bylo možné spočítat korekci. Vznikl by i za pohanů (důkazem jsou středoamerické civilizace, které na to přišly dlouhodobým pozorováním také). Křesťanství proto nemá zásluhy ani na tomto poli.
S tím začátkem je to problematičtější a křesťané naopak přinesli zmatek do chronologie, protože neznali nulu (a odmítali ji z ideologických důvodů). Takže absence roku nula, vytvořená křesťany, dělá dodnes b…l v chronologii.
Křesťanství z důvodu ideologického odmítání nuly zbrzdilo nástup užívání pozičních číselných soustav, které nulu potřebují. Navíc měla Evropa našlápnuto ke dvanáctkové početní soustavě, výhodnější než desítková. V důsledku křesťanské retardace evropské civilizace se pak přes Araby převzala z Indie ta desítková.
[11]:Souhlas, v podstatě Vánoce jsou ryze pohanský svátek a ještě někdy v prvním tisíciletí bychom za jejich slavení v dnešní podobě byli exkomunikováni a honěni inkvizicí.
[9]: To je už docela jedno, jestli jeden, dva roky rozdíl, nic to nemění na tom, že současný letopočet se počítá podle osoby Krista.
Historická osoba Krista je bezpečně doložena, to jen někteří ze svých osobních důvodů mají potřebu něco takového zpochybňovat. Asi je něco pořád žere, není bez zajímavosti, že jiné historické osoby jsou jim fuk.
[12]: Zajímalo by mě, kde si vzal, že křesťané odmítali nulu a ještě k tomu z nějakých ideologických důvodů. Nějaký zdroj tohoto tvrzení?
[13]: tak to je potom zajímavé, že se historikové marně snaží dokázat jeho existenci už 2000 let:) Každopádně oukej, klidně přičtu křesťanům kredit za počítání letopočtu, ať je brán podle narození hypotetické osoby či existující. Protože na tom, jestli je rok 2016 po Kristu nebo 2056 po Caesarovi nijak zvlášť nezáleží a je to jen určení dohodnuté škály pro počítání času. Zato znalosti a principy z antiky jsou mnohem zásadnější a užitečnější:) Ale to už jsi raději neokomentoval:)
[14]: Marně? Myslím, že je to dávno uzavřená kapitola – tedy dokázáno.
Co bych na tom dalším měl komentovat? Nepopírám, že dědictví antiky tu je, ale bylo zásadně rozvinuto právě křesťanstvím, které k němu přineslo spoustu nového. Navíc tenhle článek byl o počítání času a kalendáři, to, co zmiňuješ, je něco dalšího. Ale nenapsala jsi k tomu víc, tak nemám na co reagovat. Antika je hodně idealizována. Přeceňují se její zásluhy a přínosy středověku se ignorují.
[13]: Historická existence Krista nikdy prokázána nebyla. I nejmladší evangelia pocházejí z dob minimálně dvě generace po jeho údajném životě.
Zmínky o ukřižování sice existují i v některých nekřesťanských dílech, ale tam, kde se to dá dokázat (text je dostatečně dlouhý), se jedná o prokazatelné dodatečné vpisky křesťanských opisovačů, u velmi krátkých textů se to prokázat nedá, ale v některých případech byly nalezeny i varianty bez takové zmínky.
Naopak existují texty, podobné evangelijním, které "rok nula" předcházejí o desítky let (svitky od Mrtvého moře). Pravděpodobně byla postava Krista vytvořena sektou Esejských a teprve dodatečně (a blbě, s mnoha nesrovnalostmi) časově zařazena.
S nulou, jako něčím, co neexistuje, měla skutečně problémy teologie, a ta to pak přenášela do matematiky. Dá se to najít i ve článcích o historii matematiky nebo historii kalendáře.
[15]: Středověk nikdo neignoruje. Jde spíš o to, že pokud by se lidstvu nepřihodilo neštěstí zvané křesťanství, tak bychom byli na Měsíci už někdy kolem roku 1000 (v přepočtu na náš letopočet) a dnes bychom asi měli kolonizováno více těles sluneční soustavy.
[16]: To není pravda, evangelia a další naopak byla sepsána do konce 1. století. Mimokřesťanské spisy se shodují, že Kristus žil za vlády Tiberia a byl odsouzen Pilátem. Evangelia udávají to samé, spisy církevních otců rovněž.
No, ale vždyť nula vyjadřuje neexistenci.
Ale v souvislosti s narozením Krista je snadno logicky odvoditelné, že rok nula nemůže existovat. Pokud máme rok narození Pána Ježíše (nebo jakéhokoliv člověka, od kterého bychom chtěli počítat letopočet), tak je to už rok 1 a před narozením -1.
Ale středověk ignorujete, sám to tu dokládáš svou neznalostí, co křesťanství přineslo. Tvoje kdyby je úplně bezpředmětné.
[16]: "I nejmladší evangelia pocházejí z dob minimálně dvě generace po jeho údajném životě."
[17]: "To není pravda, evangelia a další naopak byla sepsána do konce 1. století."
Ak boli napísané minimálne dve generácie po jeho údajnom živote, ak vychádzame z predpokladu, že jedna generácia je 30 rokov, stále to môže byť do konca 1. storočia 😀
[15]: no dokázáno je tak akorát velké nic:) Vzhledem k tomu, kolik textů z těch dob bylo záměrně zakázáno a tím pádem se do dnešních dob nedochovaly, aby v Bibli nakonec byly jen texty "ideologicky vhodné", se nedá přesně určit z těch časů skoro nic. A jak už poznamenal Pergill, i ta nejmladší evangelia se datuji na konec 1.století, tzn. minimálně 60 let po údajné Ježíšově smrti. Jejich autenticita je tedy značně pochybná. Jediné zachovalé písemné zdroje jsou ty římské a v nich žádný spolehlivý údaj o Ježíšově existenci není, i proto, že v té době se popravovaly zástupy nejrůznějších náboženských fanatiků a revolucionářů proti Římu a najít mezi nimi jednoho ukřižovaného, který ještě nosí velmi běžné jméno asi jako dnes v ČR Jan nebo Jiří, je skoro nemožné. Už jsem četla i teori, že Ježíš je podobně jako král Artuš spíš koncept, než skutečná osoba. Tedy že je to mýtická postava založená na skutečně žijícím člověku nebo více osobách, nějakém moudrém potulném kazateli, na nějž se postupem času nabalily legendy o jeho zázračné moci, zmrtvýchvstání etc. A sekta jeho uctívačů měla nakonec tak dobré PR, že tento kult přežil až do dnešních dnů.
Takže ne, existence Ježíše skutečně dokázána není:)
A ráda si poslechnu něco onom dědictví středověku, což byla doba, která hodila i díky náboženství civilizaci o tisíc let nazpět. Až renesance, což je počátek novověku, přinesla něco užitečného – a většinou šlo převážně o recyklaci antiky, ať už se bavíme o vědě, umění nebo právu a filozofii. Mezi roky 476 a 1492, což je oficiální datace středověku, se pro lidstvo nestalo nic význameného, nic, co by se dochovalo a hrálo roli v dnešní době nebylo objeveno, vynalezeno ani vytvořeno (samozřejmě až na některé stavby a pár uměleckých děl). Takže co přinesl středověk tak úžasného, by mě vážně zajímalo:)
[17]:[19]: V této době, 476 až 1492, se podařilo alespoň částečně zcivilizovat křesťanství, které na počátku tohoto období nebylo o nic civilizovanější než současný islám (ten by ovšem musel mít svého Tomáše Akvinského a další podobné myslitele už dávno k dispozici, pokud by byl pouze "momentálně opožděný" proti křesťanství).
Bez alespoň částečného zcivilizování křesťanství bychom tu měli poměry jako v chudých islámských zemích (těm bohatým dáváme apanáž my, třeba placením mnohonásobně předražené ropy, která by bez nás byla zcela bezcennou smradlavou kapalinou).
Jinak nejstarší evangelium pochází z konce 1. století a autoři (a patrně ani jejich rodiče) nebyli svědky popisovaných událostí. Další evangelia jsou ještě novější. Ale jak jsem uvedl výš, texty podobné evangeliím existovaly už před rokem 1, pravděpodobně jako proroctví o tom, jak přijde k Židům mesiáš, jak se narodí, jaké bude dělat zázraky apod. Takže ani autentický text z roku 33, kdyby takový existoval by nemusel nic znamenat.
K podobnému přesmyku ostatně došlo i v nedávné historii s tzv. Stoletým kalendářem. Původně to byl záznam počasí a dalších událostí z 18. století a šikovný nakladatel to vydal jako předpověď pro století 19.
[19]: Je vidět, jak se snažíš nejdřív rozbít spojení mezi historickými fakty a pak teprve ty osamocené údaje zpochybňuješ. Typické, jak přes kopírák u všech ostatních. To se ti pak zpochybňuje snadno.
V bibli jsou jen ty texty, které už od začátku všechny křesťanské obce znali a o jejich pravdivosti neměly pochyb.
Ano nejmladší evangelium se datuje na konec 1. století, ostatní jsou starší.
Z římských spisů je evidentní, že se jedná právě o toho Ježíše, kterého dal ukřižovat Pilát a podle kterého se pak nazývali jeho následovníci. Žádný další člověk takového jména, s takovým věhlasem a s tolika následovníky, kteří by se shodně nazývali křesťané, nebyl. A mimo římské spisy tu je svědectví ze strany židů, kteří křesťany pronásledovali a ve svém Talmudu píšou o Ježíši Kristu.
To jsou všechno základní údaje, pro historiky, kteří mají tuhle část dějin dopodrobna probádanou, je historická osoba Krista bezpečně doložena. Ale chápu, že i obyčejným lidem není něco takového po chuti, tak radši si budou uchovávat svoje zpochybňování, přece uznat byť jen historicitu Krista by bylo pro ně velmi nepříjemné, že.
Ad středověk – hm, školní dějepis, co? Úžasná antika, nějakej ten středověk, kdy se vůbec nic nedělo, a pak konečně renesance s návratem k antice. Děkuji za potvrzení mých předchozích slov, že středověk ignorujete.
Na začátku by bylo dobré vědět, že po nájezdech barbarů a jiných se tehdejší svět ocitl v troskách, a to zbrzdilo vývoj tehdejší společnosti. Náboženství, přesněji katolická Církev, bylo naopak podnětem k rozvoji. Ve středověku vznikly univerzity (byla to Církev, kdo začal poskytovat obecné vzdělání i chudým), charita a lékařská péče, základy mnoha vědních oborů (seismologie označovaná jako jezuitská věda) ad. Nebudu dál rozepisovat, je toho dost. Víc se můžeš dozvědět v knížce "Jak katolická církev budovala západní civilizaci". Díky za zájem. 🙂
[20]: A zase, kdyby chyby. Taková debata nemá smysl, historie je daná.
Tvoje srovnání křesťanství s islámem je úplně mimo. Už jen to, že islám se hned od svého založení šířil mečem, zatímco křesťanství nenásilnou cestou, je propastný rozdíl mezi těmito náboženstvími.
[21]: Text se zmínkou o Kristovi ve Flaviovi je patrně pozdní křesťanský vpisek.
Text v Talmudu je natolik neurčitý, že se vůbec o evangelijního Krista jednat nemusí. Navíc v podstatě říká, že popravili nějakého podvodníka, který se vydával za mesiáše. A takových zřejmě byla v období konce samostatného židovského státu a jeho začleňování do impéria zřejmě spousta. Později se takové věci děly také.
Křesťanství zlikvidovalo "pohanský" vzdělávací systém a když zjistilo, že se bez vzdělaných lidí neobejde, tak vytvořilo po několikasetletém hiátu svůj.
Až za té vámi proklínané renesance se začaly křesťanské univerzity blížit svou úrovní vzdělávacím institucím antiky a procento gramotného obyvatelstva z dob antiky bylo obnoveno až za osvícenství (a všeobecné školní vzdělání bylo prosazeno proti vůli církví).
A byl to úpadek a morální rozklad, vyvolaný křesťanstvím, který vedl k tomu, že si Řím neporadil s barbarskými hordami. Křesťané rozložili Řím a znemožnili efektivní obranu proti barbarům asi stejně, jako dnes sluníčkáři rozkládají evropskou společnost a blokují efektivní obranu proti islámskému džihádu.
[22]: Jakmile se dostali křesťané k moci, tak začali své náboženství šířit prakticky stejně násilnými metodami (včetně genocid) jako to dělali a dělají muslimové.
[22]: s fanatikem se prostě baví těžko, zaslepení vírou je prostě smutné:(
[23]: Je neskutečné, co se tu v některých větách snažíš tvrdit. Buď ti tvoje nenávist ke křesťanství docela zatemnila rozum, nebo jsi obětí protikřesťanských lží, kterým bezmezně věříš. Tak popořadě.
Křesťanství žádný systém nezlikvidovalo. Už jsem psal, že společnost se po zániku Říma ocitla v troskách a muselo se vlastně začít od začátku.
Vývoj univerzit začal především kvůli vzdělávání kněží a už před tím Církev zakládala klášterní a katedrální školy, protože šlechta nic takového dělat nechtěla.
Kdo proklíná renesanci? Pokud vím, tak jste to vy, kdo neustále dokola omílá fráze o tehdejší "zkaženosti" Církve. Zajímalo by mě, podle čeho srovnáváš úroveň univerzit vzhledem k antickým školám?
A kde jsi vzal, že katolická Církev bránila všeobecnému vzdělávání? To už považuji za vyslovenou lež, protože až do konce 19. století a počátku 20. na mnoha místech sloužila pouze nějaká farní základní škola. Na 3. lateránském koncilu ve 12. stol. Církev požadovala zakládání katedrálních škol, kde bylo možné vzdělávání zdarma. Takže, jak je vidět, se vzděláváním prostého lidu začala právě Církev!
Takže za pád Západořímské říše můžou křesťané, protože nedovedli dobře vést válku? Proč pak píšeš, jak křesťanství oplývalo násilím? Nějak tomu nerozumím.
Abych zůstal u srovnání s islámem, tak křesťané byli 300 let krutě pronásledováni a přesto se křesťanství velmi úspěšně šířilo bez násilí, islám má od svého počátku násilí v sobě. Nějaké nespravedlivé násilí ze strany křesťanů najdeme, ale není to nic permanentního. Můžeš tedy uvést, o jakém násilném šíření křesťanství mluvíš? Něco konkrétnějšího.
[24]: Aha, takže žádný argument. Jestli slovo fanatik používáš v původním význam, jak je vysvětleno zde http://podiven.blog.cz/1011/fanatikem-snadno-a-rychle, tak děkuji. 🙂
Pokud ho používáš jako hanlivé, tak já si zas myslím, že ty jsi protikřesťanská fanatička. 😉
[25]: fanatik je v mém kontextu každý člověk, který je zaslepený nějakou myšlenkou a prosazuje ji za každou cenu, a to i když je ta myšlenka zcela nesmyslná nebo vyvrácená. Proti křesťanům nemám vůbec nic, každý nechť věří v cokoli, co mu dělá tenhle život snesitelnějším a co jeho samého dělá lepším, morálnějším. Pokud je to křesťanství, proč ne. Sama jsem velmi věřící člověk. A znám spoustu křesťanů, kteří by se některým tvým tvrzením vysmáli. Protože jedna věc je víra, druhá věc je historie. To první dokázat nelze a proto je to taky koneckoců víra, nikoli vědění, to druhé lze vcelku dobře zkoumat. Ale ty překrucuješ historii tak, aby se hodila do tvého vnímání světa, asi jako když šílení kreacionisté tvrdí, že miliony let staré kosti dinousaurů jsou podvrh, který nastrčil Satan, aby zkoušel naši víru, že země je stará jen pár tisíc let:) A to je fanatismus, tedy zaslepenost.
[25]: Zánik Říma byl spoluzaviněn křesťanstvím. To, že křesťané byli původně lidé z nižších vrstev společnosti, na tom nic nemění, společnost se dá rozkládat i zdola (konec konců, tak to dělali bolševici, fašisté i nacisté).
Jejich agitace k vojákům ("nezabiješ, nebo přijdeš do pekla") vedla k oslabení ochoty příslušníků římské společnosti nasazovat životy za vlast a Řím nakonec chránili barbarští žoldáci (v dlouhodobé perspektivě špatně).
Co je ovšem ještě důležitější: Antická společnost měla na začátku našeho letopočtu našlápnuto směrem k průmyslové revoluci. Objevovaly se první manufaktury (včetně hromadné produkce knih, kdy větší množství písařů psalo podle jednoho diktujícího), byl k dispozici primitivní parní stroj (ale byla zdokonalována i vodní kola apod.). Současně rostla cena klasické otrocké práce (cena samotných otroků i nákladů na ně, včetně udržování hlídajících ozbrojenců). Křesťanství silně slevnilo práci otroků (otrokům kázalo pokoru k pánům a zakazovalo jim sebevraždu), takže tento vývoj byl, na rozdíl od startu průmyslové revoluce v novověku, zastaven (výroba novým způsobem byla dražší než ždímání křesťanstvím zhovadizovaných otroků, kteří navíc byli křesťanstvím "ošetřeni" proti vzpourám, takže se ušetřilo i na hlídání). Po pár dalších vzpourách otroků, jako bylo Spartakovo povstání, by nejspíš byla v Římě i politická motivace podpořit rozvoj ekonomiky s omezeným významem otroků (opět existují texty z té doby, které se zabývají možnostmi zredukovat počet otroků ve společnosti a závislosti ekonomiky na jejich práci).
Jakmile se křesťané dostali k moci, tak začali šířit svou víru násilím nebo hrozbou násilí.
Násilím a podlou zradou (křivopřísežnictvím) ovládl první pokřtěný Přemyslovec Bořivoj svatý okrsek před pražským hradištěm, kde se nastolovala česká knížata.
Slovanské kmeny přijímaly křesťanství pod hrozbou genocidy, pokud je nepřijmou. Násilné, spojené s explicitní hrozbou vybití, bylo i pokřtění sousedních germánských Sasů. Násilím bylo křesťanství šířeno i ve Skandinávii a násilím byl pokřesťanštěn i Island. Sv. Vladimír nechal nahnat poddané vojáky své družiny do řeky, kde je násilně křtili křesťanští kněží (s výjimkou keltských oblastí to vypadalo jinde v Evropě srovnatelně).
Sorry, křesťanství bylo v době své expanze stejně násilné a hovadské jako současný islám. Jediný rozdíl je v tom, že my můžeme nyní proti tomu násilí nasadit ZHN, což naši předkové, bohužel, nemohli.
A stejně tak vzdělání: Křesťanský kronikář Kosmas (kterého tudíž nelze podezřívat z protikřesťanského lhaní) popisuje vyhánění nekřesťanských vzdělanců ze země pod hrozbou jejich fyzické likvidace. A stejně tak si počínali křesťané v centrech antiky (vypalování knihoven, vraždění "pohanských" vědců a učenců). Nakonec sice museli nějaké vzdělání připustit, ale spojili ho s vymýváním mozků jejich hovadstvím.
[26]: Tak já si myslím, že fanaticky trvat na tom, že 1+1=2, je jediný správný postoj. Kdyby se jednalo o pouhé myšlenky, tak na těch netrvám.
Historii nijak nepřekrucuji, jen jsem tu upozorňoval na to, co vy ignorujete – stále.
[27]: Upřímně – pochybuji o pravdivosti tvých mnohých tvrzení. Veškeré tvoje psaní o křesťanství zde působí dojmem, že křesťanství je to nejhorší na světě a nic dobrého nepřineslo. Měl bys přestat hledat jen špínu a také vidět to dobré, kterého je podstatně víc.
[28]: 1+1=2 je jediný správný postoj…bavíme-li se o desítkové soustavě:D V soustavě binární by to byl nesmysl:) A s náboženstvím to máš to stejné…badum tsss:)
[28]: Všechny tyhle věci jsou, pochopitelně, doložitelné prameny typu učebnic a přehledových prací. Paradoxně mnohdy sepsaných křesťany.
Abrahámovská náboženství jsou skutečně jen esence zla, křesťanství z nich vychází relativně nejlépe.
Pozitivního nepřineslo křesťanství prakticky nic, pokud se podíváme na obdobné, ale nekřesťanské země, kde se děly pozitivní věci s intenzitou, srovnatelnou zhruba do doby, kdy se křesťanství začalo rozkládat. Pak se vývoj v Evropě drasticky zrychlil a ostatní civilizační centra na Zemi předběhl.
Mimochodem, některým kulturám, i třeba antice, vyčítají křesťané lidské oběti, nicméně s jedinou výjimkou (Aztékové a jejich náboženství) bylo těch obětí na stejný počet obyvatel výrazně méně než bylo obětí křesťanského pronásledování jinověrců, heretiků, čarodějnic apod. Absolutně bylo obětí honů na čarodějnice asi víc než kolik stačili zamordovat Aztékové na plošinách pyramid, ale relativně to bylo míň protože tehdejší evropská populace byla početnější.
[30]: Tak děkuji za příklady demagogických tvrzení (prý nepřineslo prakticky nic; srovnávat počty odsouzených jako čarodějnice s počty při obětovávání lidí je hodně nepatřičné). Doporučuji přečíst knížku, kterou jsem zde již zmiňoval.
Takže co přineslo křesťanství v porovnání třeba s do druhé poloviny pohanskou Litvou, nebo v porovnání s nekřesťanskou Čínou či Japonskem?
Já se velice obávám, že prakticky nic.
Jinak opravdu nevidím důvod proč NEporovnávat počty obětí křesťanů s počty obětí pohanů. Člověk jako člověk, smrt jako smrt.
Branch and bound assignment problem – , . . . \ . . , . . . > \ < " . . . ( . . . < – @ ) http://essay-for-your-day.gq/187/ Critical thinking . * . – Iridescent . . . ^ + : # – . – : . : . ! # < . " ) " . \