Pravda a mýty o Draculovi

Tvrdý a nekompromisní vojevůdce? Státník vládnoucí pevnou rukou? Krvelačný upír, prokusující hrdla pannám? Zvrácený sadista? Jaký byl vlastně Dracula, románový upír a historický rumunský vládce, jaké mýty o něm kolují a které z nich se zakládají na pravdě? Na to se pokusím odpovědět v tomto článku.

Kniha Brama Stokera vyvolala na počátku 20.století senzaci a dodnes se v jeho Draculovi inspirují autoři upíří literatury i filmových trháků. Dříve byl pramen jeho inspirace zahalen tajemstvím, dnes ale už každý ví, že jistý Dracula opravdu existoval a že to nebyl žádný svatoušek.

Ovšem podobnost mezi krevsajícím románovým hrabětem a skutečným knížetem Vladem je jen minimální. Sám Stoker se podle dobových pramenů sice inspiroval v rumunských legendách, ale Vlad III. s nejvyšší pravděpodobností předobrazem upíra nebyl – ve všech rumunských pověstech a historických kronikách totiž vystupuje jako sice krutý, ale spravedlivý vládce, který s vampýrskými legendami neměl za svého života ani po smrti nic společného.

Myšlenka, že Dracula přece jen existuje ale od uvedení slavného románu z myslí lidí nezmizela. Kdekdo je přesvědčen, že Vlad III. opravdu byl upírem a pokud nepil lidskou krev, byl to přinejlepším sadista. Jak to ale bylo ve skutečnosti?

Vlad III. Draculea se narodil jako prvorozený syn valaškého knížete Vlada II. Dracula pravděpodobně v roce 1431. Od svých jedenácti let byl spolu se svým mladším bratrem Raduem uvězněn na osmanském (tureckém) dvoře jako rukojmí, které mělo zajistit mír mezi Valašským knížectvím a Osmanskou říší. Po smrti svého otce v roce 1447 byl propuštěn a na čas se stal vládcem Valašska, které bylo v područí Osmanů. Temperamentnímu a cílevědomému Vladovi se to ale nelíbilo a rozhodl se Valašsko získat jen pro sebe a jednou pro vždy jej vysvobodit z turecké nadvlády. V letech 1459 až 1462 probíhaly ve Valašku kruté boje s Turky, v nichž se Vlad ukázal jako znamenitý vojevůdce, využívající zejména partyzánského boje. Bohužel mu jeho válečnické umění nebylo moc platné, protože nakonec zvítězila politika – Osmani dosadili na trůn jeho bratra Radua a ten Vlada s pomocí šlechty vyhnal do Uher. Vladovi se ale po nějakém čase věznění podařilo přesvědčit uherského krále Matyáše Korvína a ten mu nakonec pomohl sestavit vojsko, aby mohl Vlad dobýt svoji zemi zpět. To se mu podařilo v roce 1475, ale vlády ve svém milovaném Valašsku si moc neužil – zemřel po necelém roce na trůně, podle některých pramenů v boji s Turky, podle jiných jej zabila nespokojená šlechta.

Za dobu své vlády, zejména ve válce s Turky, proslul svou nebývalou krutostí – ale moderní historici dodávají, že děsivé mučící techniky a drsné metody většinou odkoukal od svých osmanských věznitelů. Narážení na kůl, které Vladovi vysloužilo přezdívku Tepes (napichovač) bylo právě oblíbeným trestem Turků. A zastrašení nepřátelských mohamedánů se Vladovi dařilo i jinými způsoby – traduje se, že když si turečtí vyslanci odmítli sundat turbany, kníže se naštval a nechal jim je k hlavám přibít hřebíky. Velmi originálně taky vyřešil problém s chudobou – pozval všechny chudáky z okolí na hostinu a když byli všichni uvnitř stodoly, nechal ji uzavřít a podpálit. A bylo po chudobě.

Samozřejmě, že Vladovy metody nebyly nijak jemné, ale které středověké metody byly? Jednalo se bezpochyby o panovníka vládnoucího rukou tvrdou, leč spravedlivou a obviňovat ho ze sadismu, vzhledem k době v jaké žil, je nesmysl. Důkazem budiž i to, že je v Rumunsku stále jednou z nejoblíbenějších historických postav.

Jak jsem zmínila v předchozím odstavci, historické prameny se ohledně způsobu skonu Vlada III. rozcházejí. Na tom by nebylo nic až tak divného, podobně sporné záznamy existují o desítkách historických postav, mnohem podezřelejší jsou okolnosti ohledně Draculova hrobu. Až donedávna si historici mysleli, že není co řešit, Vlad III. měl být pohřben v klášteře na ostrově Snagov a jeho hrob byl zřetelně označen. O to více byli překvapeni, když po otevření hrobky našli jen zbytky nádob a vlčí kostru. Později bylo v okolí kláštera odhaleno ještě několik zvláštních hrobů – mrtvoly v nich byly totiž pohřbeny vestoje. Vedle kláštera se také našel ještě jeden hrob, v němž byly ve zbytcích drahé látky zabaleny cennosti a podle některých pramenů i lidské kosti. Co to však bylo za šperky a čí kostra ležela v hrobě už se dnes nikdo nedozví – všechny relikvie krátce po převezení do bukurešťského muzea záhadně zmizely.

Jestli tedy Vlad III. Draculea skutečně zemřel a nebo dodnes žije v podobě upíra může být nadále předmětem dohadů a spekulací.

Nejslavnější představitel upíra Draculy Bela Lugosi se až příliš sžil se svojí rolí a jeho osoba je dodnes opředena moha podivnými okolnostmi. Jak to tedy bylo?

V roce 1919 příjíždí do Ameriky neznámý evropský herec Bela Ferencz Deszo Blazsko. Záhy získává roli v Broadwayském divadle a stává se čím dál známějším. Režiséři divadla se mezitím snaží za každou cenu získat od vdovy po B.Stokerovi autorská práva na Draculu, ale marně. Komu však vdova neodolá je právě charismatický herec, který ji navštíví již se svým uměleckým jménem Bela Lugosi a po chvíli strávené s ženou o samotě vyjde s podepsanou smlouvou. Kromě divadelního představení, kde hraje Bela hlavní roli, se Dracula objeví i na filmovém plátně v roce 1931. Původní představitel upíra Lon Chaney krátce před natáčením umírá a tak Belovi již nic nestojí v cestě za jeho životní rolí. Úspěch je obrovský – Dracula se svým nezaměnitelným cizím přízvukem, uhrančivým pohledem a úžasnou mimikou dostane celé generace fanynek a ženy mu padají k nohám. Lugosi má však oči jen pro jedinou – Brigitte Brightonovou. Prožije s ní většinu svého podivínského života. Mezitím hraje různé role, většinou šílence, monstra a psychopaty a přátelí se s další hereckou ikonou té doby – Borisem Karloffem. Na veřejnost prosakují nejrůznější zprávy o podivných zvycích herce Lugosiho, o tom, že v noci nespí a ve dne přespává v rakvi ve svém strašidelném domě nad Hollywoodem a že jeho stále bledší manželka má neustále šátek na krku. Největší šok však čeká veřejnost na počátku padesátých let, kdy je na zahradě Belova domu nalezena mrtvá jeho láska Bridget. Žena má rozdrásané hrdlo a ztratila obrovské množství krve. Bela je nejprve obviněn z její vraždy, ale u soudu je zproštěn viny. Od té doby začíná strádat a ačkoli se ožení s další ženou, o mnoho let mladší Hope Linnigerovou, stále miluje Bridget a truchlí pro ni. Když v roce 1956 umírá zdrcený a nešťastný ve svém domě, společnost mu dělá jen jeho nejbližší přítel Boris Karloff, který aniž by tušil, že Bela umírá, přijel z Evropy a celou noc strávil s umírajícím. Bela Lugosi je poté pohřben na hřbitově Holly Cross a traduje se, že po smrti omládl a v rakvi vypadal stejně, jako když před lety hrál Draculu – což ještě víc umocňoval Draculův černorudý plášť, ve kterém Bela tak často chodil a ve kterém byl i pohřben. Vzhledem k podivným událostem na hřbitově (četným zjevením duchů a různým obřadům příznivců vampyrismu) byl v osmdesátých letech Lugosiho hrob zalit betonem. Jeho rakev však při té příležitosti nebyla otevřena.

Ze všech těchto náznaků se dá usoudit, že Bela a upír Dracula mohli být tatáž osoba – Lugosi byl muž bez minulosti, jeho sadistické choutky byly známy mnoha ženám v Hollywoodu, které se s ním pokusily strávit noc a i další indicie zapadají do této skládačky jako šité na míru. Zda celá vampýrská image Bely Lugosiho byla jen dovedná reklama, zda se jednalo o duševně chorého šílence a nebo opravdového upíra se už nejspíš nikdy nedozvíme, ale vyloučená není ani jedna z možností.

Pokud vás záhada upíra Draculy, knížete Vlada a herce Lugosiho zaujala, vřele doporučuju knížky od Jenny Nowak, kde velmi zajímavě a věrohodně mapuje celý život domnělého upíra. Nakolik jsou ale její romány pouhým výplodem fantazie už záleží jen na čtenářích.

A co na tuto mýty opředenou postavu říkám já? Přála bych si aby existoval a aby Bela Lugosi opravdu byl oním upírem, stejně jako si vroucně přeju aby knihy Jenny Nowak byly pravdivé – už proto, že jsou nádherné, dojemné a Draculu v jejím podání si i přes jeho krvelačnost prostě nejde nezamilovat. Ale ani vroucí přání nezmění skutečnost, jejíž pravá podoba je a nejspíš i zůstane zahalena tajemstvím.

Podobné články: