Sestra se celý tento týden nachází v Irsku, zemi do které se toužím už roky podívat, a kromě toho, že jí to strašlivácky závidím:), mě taky její dovolenkování inspirovalo k tomu, napsat zase něco do záhadologické rubriky. V Irsku je hodně zajímavých a mystických míst, ale jednoznačně nejzajímavější z nich je Newgrange. Tím, čím je pro Anglii Stonehenge, dodnes opředené bezpočtem otazníků, tím je pro Iry tato mohyla, jejíž účel i původ jsou i po staletích zahaleny tajemstvím…
Kde se vzalo?
Původní irský název této stavby zní „Mac an Oga Brugh“, svůj nynější název Newgrange získalo ve 12. století díky blízkému klášternímu osídlení (new grange = nová farma).Od těch dob ale byla mohyla postupně zapomínána a jak ji zanášela hlína a vegetace, pomalu se vytrácela i z povědomí lidí až zůstala jen v legedách a dávných historických dílech. O znovuobjevení této megalitické stavby se postarala náhoda – v roce 1699 vesničané stavěli novou silnici a při hledání stavebního materiálu narazili na něco, co považovali za jeskyni. Až později se ukázalo, že se jedná o pravěkou stavbu a ještě mnohem později se o ni vážně začali zajímat archeologové. Z původně zavrhované primitivní stavby se během 19. století stal fenomén a archeologickým průzkumům z let 1962 – 1975 pak vděčíme za jeho dnešní podobu, která by maximálně měla připomínat vzhled stavby před tisíci let.
Newgrange se nachází v údolí řeky Boyne (irsky se to místo nazývá „Brú na Boyne“ – paláce na řece Boyne) asi hodinu cesty na sever od irského hlavního města Dublinu, kde se kromě nejznámější velké mohyly nachází i dvě mohyly menší – Knowth a Dowth.
Všechny tři mohyly, z nichž Newgrange je samozřejmě největší a tudíž nejvýznamější, jsou světovými architektonickými unikáty a řadí se mezi nejstarší dochované stavby na světě. Archeologové odhadují dobu jejich vzniku na rok 3200 až 2500 př.n.l., což je podle oficiálních výzkumů ještě mnohem dříve, než byly postaveny egyptské pyramidy.
Podle všeho tuto mohylu postavili „pralidé“ – tedy naši primitivní předci z doby kamenné, kteří veškeré stavební práce prováděli pomocí jednoduchých kamenných nástrojů a přesto jejich dílo přetrvalo tisíce let. Podle analýzy kamenných bloků (jichž se ve stavbě nachází přes tisíc) musely být kameny dováženy z několik kilometrů vzdálených lomů, což je vzhledem k minimální technické výbavě pravěkých stavitelů úctyhodný výkon.
Jak vypadá?
Newgrange, podobně jako blízké Knowth a Dowth, je kruhová stavba, částečně tvořená podezdívkou z kamenných bloků a z části hliněným a kamenným náspem. Celá mohyla má úctyhodný průměr 79-85 metrů (stavba není úplně kruhová) a tyčí se do výšky 11 metrů. (pozn.: průměr Knowthu je 65 metrů, výška 12m; Dowthu 85 metrů s výškou 15 m, ale ten je zčásti pobořený).
Uvnitř stavby se nachází 19 metrů dlouhá chodba, vedoucí do hlavní komory, z níž vybíhají tři výklenky. Celá chodba je lemována více než dvaceti kameny na každé straně, většina z nich je zdobená vytesávanými spirálkami, kruhy, kosočtverci a dalšími obrazci. Klenutý strop komory (která má rozměry cca 5,2 x 6,5 metrů) je opravdovým architektonickým skvostem – jedná se o samonosnou konstrukci z obrovských kamenných bloků, která už pět tisíc let drží ve stále stejné poloze, bez použití malty. Jak to pradávní stavitelé se svými primitivními pomůckami dokázali spočítat a navrhnou dodnes vrtá hlavou všem vědcům.
Co jim ale vrtá hlavou ještě víc je světlík nad vchodem, který dává stavbě její neopakovatelný mystický ráz a činí ji rozdílnou od všech podobných chodbových hrobů (pozn.: jen v Irsku se takových staveb nachází dle odhadů cca 200, všechny však nesrovnatelně menších rozměrů). O účelu tohoto světlíku se dlouho spekulovalo a při architektonických průzkumech v 19.století byl dokonce málem zničen, ale naštěstí se tak nestalo a díky místním legendám nakonec tahle záhada vydala své tajemství. Podle pověstí prý v určitý den v roce do jinak naprosté tmy v mohyle zasvítí paprsek světla a prozáří tak na pár minut temný svět dávno mrtvých předků. Profesor O’Kelly, který v 60. letech hrobku zkoumal, podle polohy světlíku odhadl, že by zmiňovaný den mohl být zimní slunovrat a 21.12.1967 se rozhodl to vyzkoušet. A dobře udělal – zážitek, který ho čekal se nedá jen tak zopakovat (pozn.: Každý rok se tisíce lidí snaží o slunovratu dostat do Newgrange, podaří se to však jen asi stovce vylosovaných šťastlivců. Podle turistické brožury ale pomocí elektrického osvětlení simulují tento efekt při každé prohlídce).
„Přesně v 8.45 se objevil vršek slunečního kotouče nad místním obzorem a v 8.58 první paprsek přímého světla prošel světlíkem, podél chodby, a dosáhl na podlahu hrobky až k mísovému kameni zadní komory. Úzký paprsek se změnil v pruh široký 17 cm a posunoval se po podlaze komory. Hrobka byla dramaticky osvětlena a ve světle, odraženém od podlahy, se daly vidět různé detaily na stěnách komor. V 10.07 se 17-ti centimetrový pruh začal opět zužovat a přesně v 10.15 byl přímý paprsek z hrobky odstřižen. Takže na sedmnáct minut, za svítání o nejkratším dnu v roce, může přímé sluneční světlo vstoupit do Newgrange, nikoli však dveřmi, ale speciálně sestrojenou úzkou štěrbinou, která leží pod stropem z vnější strany chodby,“ takhle to tedy vypadá podle slov prof. O’Kellyho, prvního člověka jemuž se po tisíciletích povedlo spatřit tento speciální úkaz (zdroj). Proč a hlavně jak stavitelé Newgrange tuhle světelnou podívanou připravili zůstává nadále záhadou.
Newgrange – letecký pohled
Monumentální obvodové zdi z velkých kamenných kvádrů a tisíců tun drobných kamenů
V okolí hlavní stavby se nacházejí další drobnější hrobky a mohyly
Interiér – hlavní komora
Interiér – vstupní chodba
Interiér – vstupní chodba se slunečním efektem, které navštíví toto místo jen jednou v roce
Hlavní vchod před pracemi v 60.letech, okolní zdi i světlík byly úplně zasypány
Dnešní podoba vchodu do mohyly – zda je opravdu taková,
jako byla před tisíci let, se můžeme jen domnívat
K čemu slouží?
Když se podíváme na monumentalitu obrovského Newgrange a jeho jen o něco málo menších sousedů, musíme si nutně klást otázku – proč? Proč pravěcí lidé, kteří měli jistě dost starostí s vlastní obživou (chováním dobytka a zemědělstvím), stavěli tak olbřímí a architektonicky náročné stavby? Vždyť okolo hlavní mohyly jsou desítky menších staveb, které prokazatelně sloužily jako hrobky a mohyly nejrůznějších obyvatel dávné civilizace, proč tedy někdo stavěl tak významnou a monumentální hrobku? A pro koho?
V Newgrange byly objeveny zbytky spálených i nespálených ostatků čtyř až pěti lidí, které patrně původně ležely v mísách ve výklencích po obvodu hlavní místnosti. Během staletí však byly rozházeny a podobně se to má s dalšími možnými nálezy – vždyť mohyla byla de facto tři sta let ponechána všanc vandalům i „lovcům pokladů“ a za tu dobu návštěvníci mohyly odnesli téměř vše, co v ní bylo cenného. Při výkopových pracech se tak našly jen nějaké drobnosti jako korálky, zbytky keramiky a kamenných nástrojů, díky nimž také byla určena datace stavby. Měli-li mrtví u sebe nějaké předměty nebo ne se už asi nemáme šanci dozvědět a tak můžeme jen spekulovat, zda to byli válečníci, panovníci, kněží a nebo někdo významný úplně jiným způsobem, než si dokážeme představit (pozn.: o detailech průzkumu ostatků jsem se nikde nic víc bohužel nedočetla).
Kolem Newgrange bylo dosti velké a podle nálezů i bohaté sídliště a to v podstatě v těsné blízkosti stavby. K jakému kultovnímu účelu sloužila a proč do ní bylo vpouštěno světlo jednou ročně však stále nevíme a patrně už ani nemáme možnost to zjistit.
Podobné je to s mohylami Knowth (význam jména není přesně znám) a Dowth (z gaelského dubad = temnota), které jsou co do složitosti srovnatelné s Newgrange, ovšem chybí jim „slunovratový efekt“ a díky historickým okolnostem jsou také více poničené a vypleněné.
Podíváme-li se zpět do minulosti a vzpomeneme si na pravěké lidi tak, jak je známe z knih a dějepisných učebnic, musíme se před nimi chtě nechtě sklonit v úctě. Možná žili v primitivních chýších a stromy tesali kamennými sekerkami, ale zároveň dokázali po sobě zanechat dílo, které přetrvalo pět tisíciletí a stále udivuje, což o našich rozpadajících se panelácích na hranici životnosti asi říci nemůžeme. Možná naše civilizace bude za pět tisíc let zapomenuta a náš popel už ve zrezivělých urnách pod rozpadlými náhrobky z betonu nikdo zkoumat nebude, zatímco Newgrange bude hrdě stát na kopci nad řekou a o slunovratu vždy nechá své temné útroby pohladit slunečními paprsky. A možná v té době někdo přijde na to, co nám touhle stavbou chtěli pralidé říct, kromě faktu, že se od nich máme co učit.
Za pomoc s psaním článku děkuji stránkám Boiohaemum.cz
Podobné články:
Je to nádhera…
Wau to je zajímavý a moc hezky to vypadá 🙂
Drahá Lúmenn. Vím, že to s článkem vůbec nesouvisí, ale mám na tebe velkou prosbu. Kdyby jsi měla čas, nechtěla by jsi napsat ještě nějaký článek o gothice, spíše teda o tom,že pozéři v gothice nemusí být jen 15ti leté dětičky, ale třeba i dvacetiletí dospělí? Žádám tě o to, neboť tvůj blog navštěvuje spousta lidí a spousta lidí si to přečte a třeba konečně přehodnotí svůj MYLNÝ názor. Vím, že je to stokrát omílané téma, ale měla jsem tu ''čest'' psát si na chatu s jedním ''gothikem'', který považuje gothic styl pouze za styl oblékání a stylizování. A jeho výrok večera byl:Jsem gothic, poslouchám metal, ale jsem křesťan. Vím, že náboženství je v gothice libovolné, ale ty dva výroky před tím mě nadzvedly z křesla. Prosím, pomoz udělat svým článkem z nevědomých tupců normální lidi!!
[3]: takových článků už mám v rubrice gothic bezpočet a myslím, že psát další by bylo jen přilévání oleje do ohně, takže nic na tohle téma už nechystám, nezlob se, kdyžtak ho odkaž na některý ze starších článků;)
Vím, mám je všechny přečtené a jsou velice kvalitní. Já třeba díky nim poslouchám opravdu gothickou hudbu (Siouxie and the Banshees, Persephone, Blutengel, Lacrimosa,Faith and the Muse apod – to jen, abys mi věřila). Proto jsem myslela, že nějaký aktuální by pomohl rozšířit obzory a jiným. Každopádně alespoň děkuji za odpověď. Myslím, že se na pozéry vykašlu.
Tohle bych chtěla vidět na vlastní oči, obzvlášť o slunovratu.
A už mi chyběly články tohoto rázu 🙂
Trochu mi to připomíná hobití nory, ale je to asi moc velké.
[5]: já ti věřím:D spíš jde o to, že s tímhle už jsem si užila svoje a od gothiky obecně (kromě mnou zbožňované hudby a zčásti i módy) se už nějaký pátek dost distancuju a neplánuju se k ní vracet moc ani na blogu, až příště potkáš nějakého takového blbečka, tak ho odkaž na ty starší články a třeba bude další, komu to pomůže:)
překrásné
Článek je skvělý, ale nedá mi to, abych neměla pár rejpů (opravdu jenom pár).
V Newgrange a Knowtu jsem byla (a je to vážně nádhera), takže z vlastní zkušenosti můžu říct, že Newgrange žádné další mohyly neobklopují, pouze malé (relativně) kameny, které jsou tady na fotkách vidět. Na fotce označené jako 'newgrange 4' není Newgrange, ale Knowt. Což pro změnu není jen jedna mohyla, ale komplex několika, přičemž do několika největších je přístup a některé duté nejsou. (Kdybych chtěla být úplně největší rejpalka, řekla bych, že irsky a nepoangličtěle je to Brú Na Bóinne – ale to už jsou detaily.) Omlouvám se 🙂 Samozřejmě to vůbec nemyslím jako útok, tak to tak prosím neber.
[10]: nene, neberu, já tam nikdy nebyla a jenom čerpám z cizích informací, takže je možné, že se tam nějaká chybička vloudila:) Díky:)
dik dala si mi dalsi misto kam bych se shtela podivat 😀
ty ratiny maji jiste taky vyznam