Fenomén 27

Možná jste postřehli zprávu, že před pár dny zemřela britská (díky Neldě za opravu) zpěvačka Amy Winehouse. Doteď jsem neslyšela žádnou její písničku a i její jméno bych neznala, kdybych neměla zvrácenou zálibu v občasném čtení časopisů pro puberťáky. Přesto mě zpráva o její smrti zarazila a to nikoli proto, že bych litovala jejího talentu (koneckonců její styl mi byl hodně vzdálený), ale právě kvůli věku, ve kterém zemřela. Této zpěvačce totiž bylo sedmadvacet let – věk, který je snad mezi hudebníky prokletý.
Jak jste možná slyšeli, existuje cosi jako „klubu vyvolených“, do něhož patří významné osobnosti rockové a bluesové muziky, které spojuje věk, ve kterém zemřeli – od toho se odvíjí název tohoto „klubu“, kterému se říká „Club 27“, popřípadě „Forever 27 Club“. Patří do něj Brian Jones z Rolling Stones, fenomenální kytarista Jimmi Hendrix, zpěvačka Janis Joplin a zpěvák The Doors Jim Morrison. Všichni tito hudebníci zemřeli v rozmezí dvou let za podivných okolností, většinou za asistence drog a samozřejmě ve věku dvaceti sedmi let.

Člověk by pokrčil rameny a řekl si „náhoda“. Je to sice divné, že během tří let zemřelo několik významných osobností hudební scény ve stejném věku, ale s jejich životním stylem a drogovými excesy to není vyloučené.
Zde ovšem záhada nekončí, ale teprve začíná. Zatímco v běžné populaci je doba úmrtí poměrně rovnoměrně rozdělená a (kromě vyššího stáří samozřejmě) neexistuje věk, který by z křivky nějak významně vybočoval, mezi hudebníky je sedmadvacítka jako výstražný maják. A to zejména v rockové a bluesové hudbě, vše pěkně prodchnuté pachem drog nebo dost podivnými okolnostmi (sebevraždy, autonehody, nehody…).
Nejznámější osobností, která zemřela v sedmadvaceti, je krom výše zmíněných zpěvák Kurt Cobain, který někdy bývá do Klubu 27 zařazován také, ačkoli zemřel na ránu brokovnicí do hlavy (za ne úplně vyjasněných okolností) o mnoho let později. Dost zajímavou tabulku najdete na wikipedii, kde si můžete prohlédnout data úmrtí mnoha více či méně známých hudebníků a také příčiny smrti, které jsou často dost kuriózní (kdo byste chtěli zemřít ranou elektrickým proudem z mikrofonu nebo se udusit vlastními zvratky?).
Z numerologického hlediska je číslo 27 prý šťastné, takže odkud by se mohlo brát případné prokletí, to vskutku netuším. Kolem Klubu 27 se objevuje bezpočet spekulací a konspiračních teorií, ale pravda možná leží v prachobyčejné náhodě a touze lidí hledat záhady i tam, kde nejsou.
A co vy? Věříte na prokletí čísla 27 a nebo vám to přijde přitažené za vlasy?

18 komentáře “Fenomén 27

  1. Její jméno jsem do t doby slyšela jen tak náhodou, ale potom, co jsem to slyšela ve zprávách, jsem nemohla dostat z hlavy tu její písničku – ani netuším, jak se jmenuje.
    O Klubu 27 jsem slyšela jen ve spojitosti s Kurtem Cobainem. Je to… zvláštní.

  2. Nie je to tak dávno čo sme s bratom presne o Klubu 27 pozerali dokument (aj keď nie celý…sakra aj tie dokumentárne kanály by mohli mať teletext).
    Je to skutočne dosť znepokojujúce a ja na náhody veľmi  neverím.
    A je to rozhodne škoda, že toľkí talentovaní umelci zomreli v podstate v najlepších rokoch.

    O Amy som už počula neraz, jej drogové úlety sa pomerne často prepierali v telke, a poznám aj zopár jej piesní. Vážne škoda, že tak padla, pretože určite mala talent a rozhodne aj veľmi zaujímavý hlas.

  3. Myslím, že 27 je v určitém směru přelomový věk. Už je to prostě blíž k té třicítce, ke střednímu věku a zodpovědnosti v té nejryzejší formě. Takže pokud je někdo zvyklý jet v mladistvém stylu, na plné obrátky, bez přestávky, tak takříkajíc shoří, protože se bojí, že už brzy vyhasne, tak do toho prostě vloží všechno.

    Tedy nejsem psychlog, ale… Aspoň mi to takto přijde logičtější, než nějaké konspirační teorie, prokletí a mimozemšťani.

  4. přiznám se, že jsem o žádném klubu neslyšela a tak je pro mě tvůj článek příjemným doplněním informací. docela mě to zarazilo, kolik lidí zemřelo právě v tomto věku… je to pravdu zvláštní

  5. Prečítaj si túto správu, ktorá Ti bola poslaná pre šťastie. Originál je uložený u ženy z Anglicka a obletel deväťkrát celý svet. Teraz bolo šťastie poslané tebe. Získaš šťastie do niekoľkých dní po obdržaní tejto správy, ale musíš ju poslať ďalej. Nejde o žiadny vtip, poštou Ti príde šťastie !!!!!!!! Pošli tento list ľuďom, o ktorých si myslíš, že šťastie potrebujú a Ty im ho praješ. Neposielaj žiadne peniaze, šťastie sa nedá kúpiť. Odoslanie tohoto listu neodkladaj, pretože musí Tvoje ruky do 96 hodín opustiť. Vojak Falf po odoslaní 20 kópií vyhral 20 miliónov dolárov. Pani Dosová poprosila sekretárku, aby ho 20x okopíroval a za niekoľko dní vyhrala 20 tisíc dolárov. Jana Dolanová dostala tento list, 20x ho okopíroval, ale zabudla ho poslať. Stratila prácu, ale akonáhle kópie poslala, získala ešte lepšiu prácu, než mala. Pavel Bura, ktorý bdopis vyhodil za niekoľko dní zomrel, prerušil reťazec a neveril v jeho moc. Preto prosím odošli tento dopis v 20 kópiách a uvidíš, čo sa stane po 4 dňoch. Dnes okolo 00:00 sa Tvojou najväčšou láske bude o Tebe zdať a uvedomí si, že Ťa miluje …. Ak to nepošleš 10 ľuďom do 1 hodiny, čakajú Ťa problémy v láske. Ak to budeš ignorovať, bude Ťa Tvoja láska
    nenávidieť a Ty budeš mať 4000 dní smolu. Ak to pošleš, po štyroch dňoch od niekoho počuješ, že Ťa naozaj miluje! Keď prerušíš tento reťaz, budeš mať navždy smolu, takže to pošli 20 ľuďom

  6. je to sice jenom detail, ale mám za potřebí tě opravit v tom, že je Amy americká zpěvačka…. byla to britka…. a přijde mi zvláštní, že v úvodu říkaš, že si doteď neslyšela žádnou její písničku a znáš ji pouze z pubertálních časáků, ale hned na to zas říkaš že ti není líto jejího talentu, protože ti je její styl hodně vzdálený. To je hodně zvláštní…..
    Já taky nejsem právě fanoušek takovýhle hudby, ale myslím si že když to porovnáš se sračkama co se dnes hrajou, tak to byla rozhodně příjemná změna….. byla jiná a nehanbím se přiznat že se mi pár písniček od ní docela líbí…… co se tobě samozřejmě nemusí, jen mi přijde zvláštní to tvoje odsouzení…….

  7. [7]:Nemyslím, že by to bylo odsouzení, jen vyjádření názoru. Nemůžu samozřejmě mluvit za Lúmenn. Ale třeba si až po její smrti něco poslechla, protože ji zarazil věk a zjistila, že se jí to nelíbí, tím pádem netřeba litovat jejího talentu.

  8. Taky mě na její smrti hlavně zarazil ten věk. Hned jsem si vzpomněla na Kurta. Jinak mě to nevzalo, neposlouchala jsem ji a byla to pro mě jen další drogovými excesy proslulá hvězdička, i když s výjimečným hlasem.

  9. no, každopádně v klubu 27 jsou samí dobří muzikanti, legendy a idolové a tak má Amy "štěstí" že se připojila právě k nim. Já ji měla ráda. Smrt u rockových/popových hvězd je zvláštní věc, zajistí nesmrtelnost, pokud přijde včas. Kdysi o tom na svůj někdejší web psal esej Marilyn Manson, jmenovalo se to The dead rock star, a bylo to úžasný zamyšlení… ačkoliv zrovna on sám už svůj zenit dlouho přežívá a v kariéře mu to faktže nepomáhá XD
    Taky jsem kdyasi četla paperbackový horor o orchestru ze záhrobí 🙂 brr..bylo to scary, ale představuju si, že právě takhle někde koncertuje Klub 27.

  10. Amy jsem měla ráda, její hudba byla skvělá, byť jinak poslouchám úplně jiný věci. Považuju ji za jednu z mála popových zpěvaček, který měly co říct. Je mi to líto, ale jinak asi ani dopadnout nemohla.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.