Od tokofobie k přirozenému porodu VI.

Už se blížíme k závěru sedmidílného seriálu o porodech, který má na svědomí moje kamarádka Onni, novopečená maminka, která se vlastním usilím dostala z fobie z porodů a rozhodla se popsat svoji cestu k přirozenému porodu (o kterém se dočtete v poslední části).

Že to v České republice není snadné, se dozvíte v jednotlivých dílech, seriál začíná tady. V této předposlední části se Onni zaměřila na porodní plán, co to vlastně je, proč je důležitý a jak je možné, že to tolik žen podceňuje…

(Mimochodem, tento seriál vychází i na Poslu světla, protože se tematicky hodí na oba blogy a protože chci, aby si ho přečetlo co nejvíce lidí. Vám, kteří sledujete oba blogy, se omlouvám za duplicitu;))

To, co mi na českém, nebo vlastně celosvětovém porodnictví přijde nejvíc absurdní, je, že přirozený porod bez zásahu je považován za alternativní. A že když chcete něco, co je vlastně úplně normální, musíte si to speciálně vyžádat, musíte sepsat porodní plán, u kterého vám i tak nikdo nezaručí, že bude dodržen.

Vybrat si porodnici bylo pro mě na celém těhotenství asi to nejtěžší. Místo, kde bydlím, má v okolí porodnic několik, ovšem žádná mým požadavkům nevyhovovala. Nejčastěji zde rodí ženy v porodnici v Třinci, ovšem tam by mě nikdo nedostal. Tuto nemocnici mám odjakživa spojenou s nekvalitní péči (mé sestře na příklad provedli operaci slepého střeva, i když zánět neměla, ale oni nemohli přijít na to, z čeho ji to břicho bolí), navíc, v této nemocnici se událo to, co má za následek mimo jiné mou tokofobii, takže rodit tam by bylo zcela kontraproduktivní. Další porodnice, které přicházely v úvahu, byly v Ostravě a Frýdku-Místku. Ovšem to jsou prostě velké porodnice, které zase fungují jako velkovýroba. Frýdek má sice dobré ohlasy a recenze ohledně přirozených porodů, ovšem je to už trochu z ruky, a jak jsem psala, nikdo vám stejně nic nezaručí. Velmi vychvalována je porodnice v Krnově, ovšem cesta do ní je pro nás náročná a zpětně vím, že bychom to do ní i tak nestihli. Některé porodnice, jako třeba ta v Havířově, měly dokonce na svém webu napsáno, že umožňují rodit rodičkám v poloze dle jejich výběru, a to v polosedě či vleže (sic!). Chmm, to jim teda pěkně děkuji.

Měla jsem jasno v několik věcech – nechci nástřih, nechci rodit vleže, a proboha! Nechci spustit své dítě z dohledu! Osobně totiž nechápu ženy, které tohle dovolí. Argument, že si potřebují po porodu odpočinout, neberu. Já byla z důvodu dehydratace a ztráty krve dost vyřízená, párkrát jsem omdlela a stejně bych své dítě nedala z ruky, pokud by u něj nebyl alespoň jeho otec. Mé dítě mi sestřičky pohlídaly asi na tři hodiny, kdy už to bylo víc jak 24 hodin po porodu, kdy jsem už asi 28 hodin nespala a opravdu jsem nebyla schopná se o něj postarat, ovšem vyčítám si to dodnes a tu noc jsem prostě brečela až do vyčerpání a usnutí, přestože jsem rozumově věděla, že se alespoň na pár hodin musím vyspat. Přesto jsem chtěla být přitomná u mytí, koupání, přebalování (dokud jsem to nebyla schopná dělat sama) i každého vyšetření a přes to prostě vlak nejel. Vzhledem ke kauze, která se momentálně řeší ohledně lékaře Havránka, jsem opravdu udělala dobře. Ale nejen proto. Dítě prostě má být u matky, minimálně těch prvních 24 hodin, je to důležité především PRO NĚJ.

Hledala jsem tedy porodnici, která mi umožní mít „alternativní“ porod a nebude mít nic proti mým požadavkům ohledně mého dítěte. No, jenomže jak zjistit, která porodnice to bude? Vysvobozením tehdy pro mě byla moje sestřenice zubařka, jejiž gynekolog je primářem v karvinské porodnici a kterého si velmi chválila. Také měla dobré zkušenosti s porodní asistentkou Pavlou Kasparkovou (i když ne přímo porodní). Byla tak hodná, že když byla na vyšetření u gynekologa Fialy, poptala se mi na to, jak to tam chodí. Pan primář ji sdělil, že s tím nemají problém, že k ním chodí takto rodit ženy často. Prý dokonce u nich rodí i ženy, které jí placentu, a tak už do porodnice pořídili i mixér. Ve výběru porodnice mi pomohl i fakt, že mezi porodníky je i moje bývala spolužačka, a tak jsem se mohla i já sama poptat přímo u zdroje. Jak jsem již mnohokrát řekla, dodržení porodního plánu vám nezaručí opravdu nikdo, ale byla jsem rozhodnutá si to vybojovat a najít si porodnici, kde se mi to podaří.

Nedávno jsem zjistila, že porodní plán v dnešní době spousta žen považuje za bezpředmětný a zbytečný. Však lékaři vědí, co mají dělat, ne? Opravdu mě až zaráží, kolik žen a kolik děti porodili doktoři, protože oni je opravdu porodili, neudělaly to ženy. Myslím, že za vše mluví tato diskuze o porodním plánu…

Docela často mě udivuje i to, jak některé věci některým ženám připadají nechutné – třeba pupeční šňůra, nebo když je dítě od mazku nebo krve. Mi přijde ženské tělo fascinující, jak je schopno skoro z ničeho vytvořit nového člověka a vše co s tím souvisí mi připadá krásné. Placenta, která dítě vyživuje, pupečník, kterým je dítě spojeno s matkou, i ta krev – vždyt je životodárná. Samozřejmě tím pojmem „krásná“ mám na mysli přenesený význam, ne konkrétní. Ale rozhodně se nebudu částmi vlastního těla i vlastního dítěte štítít, ať už má na sobě cokoli. Zajímalo by mě, jak ty ženy své dítě pak přebalují…

Každopádně, já porodní plán měla. Musela jsem ho sepsat jako hezkou a zdvořilou žádost, jelikož, jak jsem byla předem PA upozorněna, je to důležité. Níže ho celý uvádím.

aby byl u mě stále přítomen manžel
aby byla přítomná pouze porodní asistentka, lékař až v případě nutnosti, a pokud možno, aby to byla žena, nepřeji si ani přítomnost studentů medicíny ani zdravotní školy (obecně čím méně lidí, tím lépe)
pokud bude noc, používat co nejméně umělého světla
monitor či UTZ pouze v poloze, která mi bude příjemná
zbytečné se mě nedotýkat, nesnesu doteky cizích lidí
žádný klistýr, holení
žádné vnitřní vyšetření (stav čípku si umím zkontrolovat sama)
rodit v poloze, kterou si sama vyberu, ideálně na zemi na žínce, a možnost ji měnit dle potřeby
nenutit do tlačení, když nechci, nenutit dýchat způsobem, jakým nechci, dovolit vydávat zvuky jaké chci 🙂
po celou dobu mít přístup k pití
porod NIJAK NEURYCHLOVAT, pokud se vlivem příjezdu do porodnice porod zpomalí, nechat mě v klidu se aklimatizovat
pokud se u mě projeví vlivem stresu úzkostný záchvat, nechte mne chvíli ve tmě a tichu, já si s tím poradím
pokud bude možnost, ráda bych využila přirozené pomůcky ke zmírnění porodních bolestí, které Váše nemocnice nabízí

Pokud nebude možné některé mé přání splnit, vše jsem ochotná prodiskutovat.
Je pro mě naprosto nepřijatelné:

propíchnutí plodové vody, Hamiltonův hmat apod.
urychlování porodu pomocí vyvolávacích tablet či oxytocinu
nástřih hráze (raději risknu potrhání)
porod kleštěmi, vakuumextrakce, tlačení na břicho
podávání jakékoli infuze či léku bez mého souhlasu
nabízení epidurální anestezie – ať mě to zbytečné neláká

Miminko:

po porození okamžitý a nepřetržitý bonding, pokud to stav dítěte dovolí
pokud budu schopná, chci být první, kdo se dítěte dotkne a vezme si jej na hruď
nechat dotepat pupečník
dítě hned neumývat, neměřit a nevážit
veškerá nutná vyšetření provézt u mě nebo u manžela
nechat dítě přisát k prsu
nechat přirozeně porodit placentu
plný rooming-in, chci mít dítě stále na očích
jakékoli další vyšetření či podávání léku miminku pouze se souhlasem a přítomností mne nebo manžela

Ráda bych využila možnost nadstandardního pokoje.
Ještě jednou předem děkuji za ochotu.

A jak to teda nakonec dopadlo? Byl plán dodžen? Co se dítěte týče, čili pro mě nejdůležitější části, dodrženo bylo vše. Co se porodu týče, bohužel ne. Ale to si nechám na samostatný článek.