Častm omylem laické veřejnosti, ale i študovaných psychologů a psychiatrů je to, že považují za sebepoškozování jen řezné (bodné, vypálené…) rány na povrchu těla a zcela opomíjejí, že ne všechny rány musí být hned vidět.
Mezi sebepoškozování totiž patří jakákoli činnost, při níž vědomě škodíme svému tělu, tedy člověk ví, že mu daná činnost nedělá dobře a přesto ji udělá. A v tomto článku bych chtěla poukázat na všechny způsoby sebepoškozování, na něž se s oblibou zapomíná a ve stínu rozšklebených krvavých ran vypadají neškodně. To je však krutý omyl – ani jeden druh sebepoškozování není radno podcenit.
Fyzická bolest
Tento způsob sebepoškozování patrně napadne každého, kdo toto slovo uslyší. Přesto je paradoxně jeden z méně nebezpečných i méně návykových způsobů – snad i proto, že je tolik vidět a člověk v podstatě ihned pozná „diagnózu“.
O tomto způsobu jsem už v minulosti napsala článek s názvem Kouzlo fyzické bolesti a tak se už nebudu rozepisovat více. Předtím, než se vrhnete na následující řádky ale doporučuju zmiňovaný článek přečíst, ať jste o problematice trochu víc informovaní.
Alkohol(ismus)
Tak a tímto začínáme takové způsoby sebepoškozování, které na první pohled nejsou vidět a přesto způsobují mnohdy větší rány, než jsou šrámy na rukou. Patří k němu samozřejmě všechny závislosti na omamných látkách (a dalo by se říci, že vlastně všechny závislosti), ale my si je vezmeme jednu po druhé.
Jako první mě při slově závislost většinou napadne právě alkohol – protože s ním máme doma zkušenosti a protože je ze všech drog nejnebezpečnější. Je to taková tichá voda, co břehy semele dost rychle.
Sebepoškozování skrz alkohol začíná většinou u „pití na žal“. Asi to znáte (ať už od sebe nebo od svých přátel) – „dnes se se mnou rozešla holka, takže se ožeru“. Opilost přináší nejprve euforii, poté apatii a nakonec je člověku tak strašně špatně, že není s to myslet na cokoli jiného než žaludeční křeče a záchodovu mísu. V úplně poslední fázi to zaspíte a i následná kocovina je stav, který moc myšlenek nedovoluje.
Samozřejmě, pokud to uděláte dvakrát za život, nejste žádný sebemrskač. Blbá nálada čas od času přijde na každého a opít se do němoty je vcelku nebolestivý způsob jak si ublížit a tak zapomenout. Horší je, když se z pravidelného opíjení stane zvyk. A nepleťme si opíjení s pitím! Pár sklenek alkoholu pro radost a dobrou náladu se v žádném případě nedá brát jako sebepoškozování a je od něj taky diametrálně odlišné.
Pro „ublížení si alkoholem“ většinou platí rovnice jsem smutný, chci zapomenout = jdu se ožrat. Ranní zvracení pak často provází věty typu: „Dobře ti tak, nemáš chlastat, pak by ti nebylo blbě! To máš za to!“ apod. Postupem času pak člověk řeší veškeré své problémy pomocí alkoholu a kromě zničeného těla má zničenou i duši a zaděláno na závislost.
Důlěžitý je poznatek, kdy piják dospěje do takového stádia, kdy ví, že mu alkohol neudělá dobře, ví, že bude zvracet a bude ho bolet hlava, ale přesto sáhne po sklence a pije. Tady už je situace stejná, jako s žiletkou – víte, že vám rozřízne kůži, ale to vám nevadí, protože bolest přináší úlevu. S chlastem je to postupem času stejné.
Kouření
Kouření je často přímo ukázkovým příkladem sebepoškozování, zcela vědomého a hodně trpkého. Opět musíme odlišit rekreačního kuřáka, co si s přáteli na akci dá dvě tři cigárka a pak týden nic, od člověka, co denně stáhne krabku startek a bez cigarety nevstane, neusne nebo se neuklidní.
Samozřejmě nutné je i poznání – cigarety škodí mému zdraví, ale mě je to fuk. Kašlu jak tuberák? No a co. Mám po cigárech špatn tlak, srdeční arytmii, mám bez nich depky? No a co! Kouřit prostě budu a basta!
Tohle už je stádium, kdy se cigaretami člověk začíná vědomě sebepoškozovat. Škodí to a zároveň pomáhá, co si vybrat? Ambivalentní pocity z úlevy jsou koneckonců všem druhům sebepoškozování společné: Režu se, uleví se mi vs. řežu se, jsem divný, špatný, bolí to; analogicky kouřím, jsem v pohodě vs. kouřím, kašlu, jsem dýchavičný, jsem závislý.
Naše psychika pak kolísá kolem obojího a není schopna se rozhodnout. Rozum říká, že bychom měli přestat s úlevami, že jsou více škodlivé, než se tváří a že se dá vše řešit i jinak. Nadržené pocity však touží po požitcích a endorfinech, vyplavujících se při ubližování našemu tělu.
Kouření a nadměrné pití alkoholu jsou zejména v naší zemi nejčastější způsoby sebepoškozování u velké části populace. Z rekreačních pijáků a kuřáků se až příliš často stávají sebepoškozující se trosky. Po žiletce nesáhne každý, ale po sklence alkoholu či krabičce cigaret nás sahá velmi mnoho. O to jsou podobné způsoby nebezpečnější, vypadají totiž nevinně – „dělá to každý“.
Drogy
Na obrázku sice vidíte stříkačku a nad feťákem, píchajícím si heroin do žíly, většina z nás ohrne nos („to by se mně nemohlo stát!“), ale na světě je mnohem více drog, než jen bílý prášek nebo zelené bylinky.
U všech sebepoškozujících závislostí totiž obecně platí, že jednu formu strádání si přeneseme jinam, že strádání na většinou citové rovině si kompenzujeme něčím, co nám ono strádání nahradí. Když saháme po žiletce, fyzická bolest nám nahradí vnitřní prázdnotu a nebo místo toho, abychom trpěli na duši, trpíme na těle. Když sáhneme po droze (a to jakékoli) obelháváme sami sebe a tvrdíme si, že po požití drogy nám bude lépe a citové strádání zmizí. Ale ono nezmizí a kolotoč lží se opakuje, dokud tělo ještě může snášet útrapy, které mu způsobujeme.
Píchání, šňupání nebo kouření drogy přináší rychlou úlevu a snadné vykoupení z psychické bolesti. Za to platíme cenu nejvyšší – naše zdraví rychle umírá a tělo trpí v bolestech, zatímco psychika skučí vlivem abstinečních příznaků.
Méně rychlé, ale podobně účinné (a zničující) způsoby využívá mnoho lidí – právě ti, co drogově závislé nejvíce odsuzují. Nejčastější formy drog jsou:
práce – člověk, který „zklamal“ v citovém životě si své zklamání kompenzuje v zaměstnání. Je nejlepší, nejsvědomitější a nejvýkonější zaměstnanec. Je sice neustále ve stresu, trápí jej únava, nevyspání, chronické bolesti, ale on nepřestane. Stává se závislým na své práci, ačkoli na sobě cítí, že ho to ničí.
hry – ať už počítačové, kdy člověk uniká z reality někam, kde je šťastnější a lepší, tak i výherní automaty, které dávají falešnou naději na úspěch, který se v běžném životě nedostavil. Strádá peněženka, strádají oči, záda, přicházejí bolesti hlavy, ale sebepoškozovatel ví, že by psychická bolest byla mnohem horší a tak hraje dál.
jídlo – chorobné přejídání je na první pohled sebepoškozující činnost. Trpí trávicí trakt a tím, že si ulevíme, si vlastně ještě zhoršujeme, protože s přibývajícími kily rostou nejen tukové polštáře, ale i deprese.
Každá věc i činnost, co jich na světě je, se může stát drogou a tím i sebepoškozovacím nástrojem. Přemíra sexu, jídla, sportu, plastických operací, učení, drahých věcí, to vše nám kompenzuje bolest na duši a postupem času to i huntuje naše tělo zvýšenou únavou počínaje a zničenými orgány konče. Nakonec závislý ví, že mu droga škodí, ale nedokáže a hlavně nechce přestat.
Nesmíme zapomínat, že ten, kdo má rád svoji práci ještě není workoholik, stejně jako kdokoli, kdo má rád jakoukoli výše uvedenou (ale i neuvedenou) činnost či věc není ještě závislý sebepoškozovatel. Mezi zdravou mírou a mírou zdraví ohrožující je však tenká hranice a vždy je dobré ptát se sám sebe, zda opravdu něco dělám rád a nebo si tím jen kompenzuji strádání a bolest v jiné oblasti.
Anorexie a bulimie
Stejně jako se světem rozmáhají desítky závislostí, bují zejména mezi mladými dívkami a ženami poruchy příjmu potravy. Obojí ukazuje na zoufalý psychický stav celé společnosti, společnosti, která neumí prožívat city.
Anorexie i bulimie jsou velmi snadné nástroje, jak dát sám sobě najevo nenávist, což je třetí důvod, proč se lidé sebepoškozují. Samozřejmě i v těchto nemocech je obsažena touha po kompenzaci psychické bolesti („když zhubnu, budou mě mít rádi“), ale sebenenávist v nich hraje mnohem výraznější roli.
Zatímco člověk, co se řeže, dobře ví, že si ubližuje, lidé závislí na čemkoli to nevědí, ba dokonce nejsou schopni si něco takového ani připustit. Dívky, které trpí chorobnou touhou po štíhlé postavě a upírají si kvůli tomu jídlo, jsou někde na pomezí. Většina z nich ví, že si ubližují, ale zároveň mají pocit, že je to tak v pořádku, že si to zaslouží. S tímto pocitem se těžko bojuje a proto jsou anorexie i bulimie jedním z nejhůře léčitelných způsobů sebepoškozování. Touha ubližovat si bývá tak silná, že zlomit ji a přeměnit v sebelásku bývá nesnadný a v mnoha případech i nemožný úkol.
Anoretičky se týrají hlady, ubližují si den co den a vyžívají se v bolestech břicha, kloubů, svalů, v slábnutí celého těla, protože věří, že za to budou odměněny krásou. Sice chtějí dát „té tlusté krávě“ co proto, chtějí potrestat své tělo, které se zdá v zrcadle nechutně tlusté, ale prvotní je touha být krásná, být žádaná, být milovaná a to s sebou nese oběti ve formě hladovky.
Od bulimiček se tak anoretičky liší zejména přístupem k sobě samé, anorexie s sebou nese především touhu zhubnout, zatímco v bulimii je do samého začátku zejména touha potrestat se. Bulimičky obecně začínají hubnout při vyšší váze než anoretičky, u nichž je na počátku často jen touha po korekci docela pěkné postavy. Bulimičky se nenávidí za své špeky, za své tlusté tělo, ubližují mu zvracením a trestají ho projímadly, trestají sami sebe a nad záchodovou mísou se chovají podobně jako alkoholici – „Je ti blbě co? Tak jsi neměla žrát ty tlusťoško, dobře ti tak!“
Pokud máte podezření, že vy sami nebo někdo z vašich blízkých trpí tímto způsobem sebepoškozování, je tady pro vás rubrika Poruchy příjmu potravy, která by vám mohla pomoci s řešením i poznáním celého problému.
Nemoc
Ptáte se se zdviženým obočím jak nemoc souvisí se sebepoškozováním? Kupodivu velmi. Psychosomatika (hledání spojení fyzických neduhů s neduhy v psychice) je sice teprve mladá vědní disciplína, která bývá často opovrhována, ale četné klinické studie dokazují, že na ní vážně něco bude.
Nemoc je jeden ze způsobů útěků od psychické bolesti – zejména pak stresu či strachu. Děti, které se bojí jít do školy, si jsou schopny snadno vsugerovat teplotu, bolesti nebo i zánět a to aniž by byla jakákoli fyziologická příčina k jejich chorobě. Podobně tak činí dospělí, kteří si chronickými bolestmi a nemocemi zajišťují bezpečí před prací a povinnostmi.
Když je člověk nemocný, starají se o něj jeho blízcí a on má pocit, že ho mají radši. Je to tedy způsob volání o pomoc, jakým ostatně sebepoškozování často bývá. Dítě, které je často nemocné, volá na rodiče – „milujte mě, mám nedostatek lásky!“ ale taky „chraňte mě, bojím se“.
U dětí se psychosomatice přikládá velký význam, u dospělých je stále opomíjena. Přesto mnoho dospělých trpí nemocemi, které si způsobili svou vlastní psychikou – většina bolestí hlavy, břicha, menstruačních potíží, ale i astmatu, ekzémů a alergií v dospělém věku je psychosomatického původu. Podvědomí dává najevo, že je něco špatně, že je mu uvnitř ubližováno a protože se to do něj nevejde, musí to dát na jevo skrz nemoc.
Více o tom, jak psychika ovlivňuje nemoci, se můžete dočíst na Poslu světla v sérii článku Psychické příčiny nemocí.
A jsme na konci. Prošli jsme cestu přes závislosti až po navozování nemocí a zjistili, že sebepoškozovat se dá rozličnými způsoby a rozhodně ne při každém teče krev. Nějakým druhem sebepoškozování trpí naprostá většina z nás. Nahrazujeme a kompenzujeme si tím něco, co nám chybí, ujišťujeme se, že je vše v pořádku a platíme za krátkou chvíli štěstí dlouhodobou bolestí.
Přesto je cesta ven – stačí, abychom měli rádi sami sebe a nebude třeba se nadále trestat a ubližovat si. Neexistuje „nemůžu se mít rád“, existuje jenom nechci. A s tím už se bojovat dá.
Věřím, že jste se dozvěděli něco nového a taktéž věřím, že vás tento článek inspiroval k pozitivním krokům kupředu:)
Zdravím. Jakékálov forma sebepoškozování se předem zamítá. Cokoliv co má s tím něco společného je předem označené jako špatné. Vyvarujte se sebepoškozování dokud je čas. (myslím to jenom dobře)
Já jsem byla tzv. mlátič do zdi nebo do dveří…tehdy jsem byla naštvaná asi na kdekoho…na otce, že mlátil mou máti, na máti, že se s ním nedokázala rozvést a dala se na chlast, na ségru, že se raději sbalila a šla bydlet k babi…na školu, že mě to tam nebavilo (ale to je asi většina) :o) … časem se to vyřešilo :o) naštěstí…naši se rozvedli, otec se odstěhoval, máti přestala chlastat a teď se ségrou a mamkou mám moc fajn vztah :o) Takže teď jsem v pohodě. Je fakt, že nikdy jsem o sebepoškozování mamce ani ségře neřekla a asi ani neřeknu…už je to za mnou, ale doufám, že si to budu pamatovat, aby mě něco podobného nenapadlo, protože všechno se dá nějak vyřešit :o)
Hm jo… kdyby to bylo tak lehký vyvarovat se toho… (neutrální výraz)
No musím říct, že jsem si i nevědomě prošla různými formami sebepoškozování. S tím alkoholem se mi to poněkud nepovedlo, protože jako na potvoru se kýžený výsledek nedostavil, jako by snad smutek zajišťoval střízlivost. Otevřeným ránám jsem snad už dala sbohem, občas mě chytají nápady co by, kdyby… ale zapálím si cigáro a je klid. Nelámu do sebe krabku denně, spíš tak jednu krabku do měsíce. Nemám nijak často potřebu ublížit si, nicméně se pořád snažím najít co nejšetrnější formu. Sebeláska to je pro mně jeden z nejtěžších úkolů.
Skvělý článek
A taky se sebepoškozujeme, ani nechceme :). Třeba amalgamovými plombami a jídlem, které nás nemusí poškodit množstvím, ale svým složením. Tenhle článek by mohl být tak moc rozsáhlej, že si to ani nechci představovat :).
Většina z toho nespadá do kategorie sebepoškozování, jak je standardně definováno :-). U sebepoškozování je klíčový ten záměr ublížit si – s plným vědomím zdravotních etc. důsledků. Co znám alkoholiky nebo těžké kuřáky, tak ti to nedělají proto, aby zničenými plícemi nebo játry přebili nějakou duševní bolístku. Oni kolikrát ochlastové a "ohulové" zdravotní dopad svého chování upřímně odmítají. Jen si chtějí chemií trochu utlumit realitu, to je podle mě jiný psychokoutek :-).
A určitě spousta lidí pije různé kolové nápoje atd., tady je to vědomé sebepoškozování, nebo snad ne? Taky ty brambůrky, co zmiňuješ u přibírání na váze… Snad se dá přibrat i zdravě, nebo ne?
K tvému výčtu bych přidala ještě kofeinové nápoje. I kofeinem se člověk může předávkovat a ubližuje tak hlavně svému srdci. Lidé kofeinové nápoje často pijí, aby byli výkonnější… Leckdy ho pijí po litrech a ničí se tím.
Ačkoli kofein bychom stejně jako cigarety a alkohol mohli přiřadit k drogám – ale když už to máš takhle zvlášť…
[6]: ano i ne. Hlavní záměr jistě není ublížit si, ale spíš skrze ublížení (těla) zapomenout na jinou bolest (duše). A velká část sebepoškozování je nevědomá nebo nepřiznaná – právě ten alkohol apod. Jistě, je to možná na hraně co se týče vědecké terminologie, ale co si budem povídat, ta rozhodně není ideální;)
[7]: mohl by být mnohem rozsáhlejší, to je fakt, ale právě takové poškozování tak úplně vědomé není. Kór ty plomby – zubařovi neutečeš a jiná varianta než jed snad ani není (nebo je? Nevím, o tohle jsem se nikdy nezajímala). Jinak přibírat jistě lze i zdravě, bohužel netuším jak – bo to na mě moc nefunguje:)
Já se v těch plombách taky moc nevyznám, ono někomu to může být jedno, když má jednu, ale já jich mám plný ústa a představa, že si je nechám vyndat a nahradit jinejma se mi vůbec nelíbí, ledaže bych měl celkovou narkózu :D. Myslím, že se dá zvolit vždy mezi amalgamem a porcelánem (nebo to není porcelán, prostě nějaká jiná a neškodná hmota), jen je to dražší.
[11]: no já mám právě jednu takže jsem to nikdy moc neřešila:) ale že je to jedovatý svinstvo, to vím
No mávala som často pocit, že svoje choroby si plodím sama. Pretože ma to vážne bavilo. Ležať doma, byť za chúďatko, alebo dokonca ísť do nemocnice a nemusieť nič robiť… Keď sa na to dívam takto pomocou tvojho článku, asi to naozaj bolo vedomé privolávanie si.
Dnes, keďže môj stav sa potom už vážne zhoršil, si naopak hovorím, že to všetko zvládnem a opäť budem zdravá. Veľa mi pomáha aj to, že som konečne šťastná, nepotrebujem na seba upozorňovať a škola ma tiež baví, a ke%d sa chcem uliať nepotrebujem na to už horúčku 🙂
Tá psychika holt robí veľa. i keď hovorieť si zas, že to nič nie je, nie je najšťastnejšie. Treba nájsť to optimum….
[9]: Kofein se k drogám neřadí, protože nezpůsobuje fyzickou závislost, to už je dokázané. Navíc káva léčí Alzheimera, frigiditu, u někoho i deprese.. Nevím, co bych bez ní dělala, mám tak nízký tlak, že bez kofeinu je mi pořád na omdlení. Piju ji už od dvanácti a srdce mám v pořádku, zrovna dneska šest černejch kafí a litr černýho čaje.. <3
S alkoholem mám doma až moc zkušeností, a není mi teda moc dobře, když se o tom někdo baví. Nejhorší je, že alkoholem neubližujete jen sobě, ale také ostatním…nadávky, facky, urážlivá slova a kruté pravdy…
Jo, cigarety…dokážu pochpit, když má někdo problémy v práci, je nervózní, s přátel isi sem tam dá…ale to, co dělají dětska už od 4 tříd…to je prostě…blbost…jasně "Dělají to všichni, tak proč ne já. Budu aspoˇza borce." Možná, že mě to kouzlo kouření a pití uniká…ale já jsem za to ráda do….
Většina lidí co si ubližuje by si vlastně měla zasloužit náš soucit. Ne všichni si za to můžou sami…ne všichni, ale většina…
Anorexie a bulimie…k tomu se myslím nebudu vyjadřovat…psala jsi na to nějaké ty články a je docela těžké to všechno shrnout
Jo, když jsem začala mít ve škole problémy se spolužáky, snadno jsem onemocněla, všechno mě kolilo…jenže nejhorší je, že všechny ty věci, co jsem si vsugerovávala, nebo už dělala se odrazily na mé psychice a zdravotní stránce teď. Od třinácti jsem se začala sypat…od noh až po hlavu…a vím, že za spoustu věcí si můžu sama…ale člověk to nemůže vrátit…může s tím bojovat (a já se o to snažím)…ale pak klopýtnu a vše jde zase od začátku…je to ještě těžší než žít…
Kdyby byl kofein droga asi bych byla šíleně závislá…nevypiju závratné decilitry či litry…ale jelikož mám mnohdy nízký či vysoký tlak…káva je usměrňovač…A to, že piju od dvanácti mi nemůže nikdo vyčítat, jelikož to mám schválený od neurologa, ba přímo doporučený…
To je na prd…člověk dělá pěkný odstavce a pak se mu to zase scukne dohromady…no já se na to vykašlu…
S klidným srdcem mohu říci.,… nemyslím, že bych se nějak sebepoškozovala 🙂 Mám ve svém životě "všeho s mírou" a jsem poměrně nezávislý člověk. Nemám potřebu utíkat pořád od reality, ať už je to jakýmkoliv způsobem.
Nevím no… já se opila na žal jednou v životě. Mohla za to rodina a špatná společnost, která to do mě lila. Bylo to hodně drsný, hodně hnusný, spala jsem pak v kuse 3 dny a už to nikdy v životě znovu neudělám.
Myslím, že jedno jediné opití na žal je na to čím jsem si prošla neuvěřitelně dobré skore 🙂
S úsměvem na tváři mohu říct, že krom nemocí, kterých mám (ne)požehnaně, se nesebepoškozuju, i když občas sebou třískám do zdi (Většinou mě to ale hned přejde)…
[14]: hlavně že to máš takhle odůvodnění, kafe oddělá játra více lidem než chlast, protože je to dost podcenovaný, navíc je kafe dost k ničemu, protože působí jen krátce, čaj je dost dobrý ale jako jen na povzbuzení, já moc rád piju guaranu s kolou obě se prodávají mleté a chut je dost hnusná, ale stojí to zato taková pořádná dávka je jako slabší kokain zvlášt když se to zkombinuje s alkoholem, je to slast a narozdíl od samotného alkoholu nezpůsobuje závislost, doporučuji každému, kdo by chtěl zkusit něco tvrdšího, protože tohle je plně legální a snadno vás to odradí od nebezpečných experimentů
A to bych málem zapoměl zmínit, že guarana je bylina se skvělýma regeneračníma schopnostma, takže celkové posílí váš organismus a alkohol rozšíří cévy a tím vás preventivně chrání od budoucího možného infarktu a nemocí podobného charakteru, takže takový výlet jednou týdně akorát prospěje.
[20]: Nevím jestli játra, ale na ledviny je káva škodlivá a taky odebírá vápník a další minerály, to asi souvisí s tím zvýšeným odvodňováním. Z pozitivních účinků jsem četla, že je prý prevencí proti cukrovce a rakovině. Fakt je, že když je člověk zvyklý ho pít každý den, tak už na povzbuzení přestává fungovat. Mně teda chutná [bez cukru a dalších přísad a zlepšuje mi náladu], ale nepiju ho víc než jednou denně. Tu guaranu jsem ještě nikdy nezkoušela, jestli dobře pamatuju.
[22]: nj v normální čajovně nebo bioobchodě se to sehnat nedá lidi to většinou obědnávaj přes internet, já pro to chodim do fakt miniobchůdku s bylinkama, kde neni problém obědnat téměř cokoliv
Myslím že je to pěkný blog,ale vy na konci si ty recepty nechte radši pro sebe!Jinak pěknej blog…
Zrovna sem začala a pomáhá mi to jenomže to takhle nechci … řekla bych to kámošce ale její máma je psychiatr a tak se bojim aby mě neměla za blázna
nevím jestli je to druh sebepožkozování tak jsem si představovala jak to bude vypadat až budu stará a budu umírat
oni ty pocity s toho jak sem si svou smrt představovala přebili všechno ostatní (abys mě nepochopila špatně vživotě bych si neublížila jen to všechno ostatní přebilo stejně jako kdybych se řízla) – to mi bylo přibližně 6-12 let
Nezmínila jsi se o sebepoškozování jako:kousání nehtů,škrábání strupů… prostě takovýhlech zlozvyků a to by mě zajímalo asi tak nejvíc 🙁
[27]: kousání nehtů je z netvů a nebolí to, takže by to asi nemělo být sebepoškozování, to trhání strupů asi lehká forma sebepoškozování bude, ale přece jen je to taky spíš z nervozity
ahoj.. doufám že ti nevadí že si vypučím jeden obrázek na svuj web… kdyby ti to vadilo tak napiš.. ja ho změním.. Ahoj mějse.. Apo Kalypsová
Je chybou utrácet peníze za chemické drogy, když lze mít zadarmo sebenenávist, je obtížné realizovat nenávist a násilí k druhým lidem, a je tak snadné realizovat nenávist a násilí k sobě.
Každý musí začít od sebe, pokud začneš nenávidět optimálně sebe, a budeš k sobě násilný, tak potom budeš moci i nenávist a násilí, rozdávat druhým lidem. Vezmi si za vzor vůdce, co pomocí diktatury proměnili lidem život v pekelný očistec, a ten kdo se jim drze postavil, ten skončil v pracovním táboře, a zde hlady a vyčerpáním brzo zemřel.
Vezmi si příklad z Islámu, tato sekta učí lidi sebenenávisti, a sebeubližování, období ve kterém byla úspěšná sebeláska, skončilo už před mnoha tisíciletími, díky elitě, která je plná sebenenávisti, a jaký je svatý vzor, takové jsou i jeho hříšné kopie. Základem je slovní ponižování, kdy si budeš často opakovat, jsem idiot, zase jsem to jako kokot posral, atd.
Dále je zde nutné sebetýrání, kdy jsi posedlý kariéristickým pokrytectvím, a tak si hraješ na sluníčkáře a hlásáš, Ano, bude lépe, přitom víš jistě, že bude hůře, protože takových idiotských kokotů, ve kterých je mnoho sebenenávisti, je všude dneska jako sraček.
Ahojte, som študentkou psychológie v Olomouci. Oslovujem vás prostredníctvom tohto príspevku z dôvodu, že *hľadám* ľudí – konverzačných partnerov pre svoju bakalársku prácu, ktorá je zameraná na zámerné sebapoškodzovanie. Výskum bude prebiehať formou rozhovorov. Všetko bude kompletne ANONYMNÉ. Hľadám ľudí vo veku od 18 rokov, ktorí sa v minulosti či naďalej v súčasnosti sebapoškodzujú. V prípade akýchkoľvek otázok ma prosím kontaktuje prostredníctvom mailu: vyskumdsh2017@gmail.com. Ďakujem vopred.
[25]:
Vyvarujte se veškerého sebepoškozování, hledejte pomoc u lidí kterým věříte.
Já sám se sebepoškozoval nožem, ale nejvíce jsem se sebepoškozoval gumičkou. Bohužel rodiče na to přišli a já skončil na psychiatrickém oddělení :"(. Dlouhou dobu jsem pomoc odmítal ale nakonec jsem ji přijal a to mi, po dvou měsících, velmi pomohlo. Moje sebepoškozování bylo většinou způsobeno úzkostí nebo hlasy které mi sebepoškozování přímo nařizovaly (až léčení mi odhalilo že jsou to pouze halucinace).
Prosím tu všechny, co trpíte depresemi či jinými psychickými stavy, nebojte se pomoci, protože když se člověk sebepoškozuje, volá tím vlastně o pomoc.