Pokračování článku na téma tohoto týdne – bolest na duši, ve kterém se dále věnujeme tématu depresí. V první části jsme si pověděli o tom, co je to deprese, jaké má příznaky a kde se berou její příčiny. Tahle část přímo navazuje a dozvíte se v ní, jak depresi léčit a co dělat v případě, že se vy nebo někdo z vašich blízkých ocitne v jejích spárech.
Jak depresi léčit?
Základem je mít se rád a přát si jen to nejlepší. Jenomže to se depresivnímu člověku vysvětluje těžko, když mu jeho bolavá duše a chemicky nevyrovnaný mozek servírují úplně jiné informace. Člověk v depresi je zkrátka přesvědčen o tom, že nikdo na světě není horší než on a všem na světě bude líp, když umře. Popřípadě trpí tak hrozným strachem ze života a pocity absolutní beznaděje, že nechce ani vstát z postele, aby se mu něco nestalo.
Nejlepším a nejčastějším způsobem léčby deprese je tedy pochopitelně psychoterapie. Díky ní člověk mění svůj pohled na svět, na svůj život, ale hlavně na sebe a vše, co je pokrouceno nemocí, se postupně vrací ke zdravému jádru. Psychoterapie existuje mnoho druhů, které se aplikují podle toho, jakou formou deprese člověk trpí.
Často se využívá arteterapie (= terapie uměním), kdy člověk své vnitřní trápení vyjadřuje pomocí kreseb, příběhů či keramických výrobků. Umění zklidňuje myšlenky, nutí člověka soustředit se na něco jiného, než na svou bolest a může sloužit jako nová, zajímavá činnost, která se stane novým „smyslem života“.
Nezřídka se setkáme i se skupinovou terapií, kde se člověk naučí obnovovat sociální vazby, může si o svých problémech popovídat s lidmi, kteří si prožili totéž a nebudou ho odsuzovat za jeho pocity a reakce.
K individuálním a dlouhodobějším terapiím pak patří psychoanalytická terapie(pracuje s nevědomím a v něm ukrytými bloky), gestalt terapie (přistupuje k člověku jako celku a snaží se rozplést složitý uzel jeho pocitů) nebo kognitivně-behaviorální terapie (pracuje s myšlením a chováním člověka, snaží se špatné, depresivní, návyky změnit na dobré, zdravé). O těchto a dalších možných terapiích se tu nebudu dlouze rozepisovat, podrobnosti není problém si vygooglit:)
Psychoterapie samotná se ale využívá jen u lehkých forem deprese, u středně těžkých až těžkých nastupují spolu s ní léky, odborně nazývané psychofarmaka. Z nich se logicky nejčastěji vybírají antidepresiva. Tyto léky mají za úkol vyrovnat chemické změny v mozku zpět do normálu a zajišťují, aby mezi nervovými spoji bylo dost chybějících neurotransmiterů (což je, jak jsme si řekli, nejčastěji dopamin, serotonin a noradrenalin). Léky samotné ale neurotransmitery neobsahují, jen podporují jejich vylučování a zpracovávání. Proto dnešní antidepresiva nejsou návyková a na rozdíl od dřívějších dob je jejich užívání pro většinu lidí téměř neškodné.
Hlavním znakem antidepresiv je, že se musí užívat dlouhodobě a nástup jejich účinku je pomalý. Trvá zhruba 2 – 4 týdny, než jejich účinky plně naběhnou a příznaky deprese ustoupí. Poté je třeba je brát alespoň několik měsíců (většinou v nižší, udržovací, dávce), aby se hladina neurotransmiterů upravila a nebyla třeba další léčba.
Naproti tomu existuje skupina léků, které zabírají okamžitě a na rozdíl od antidepresiv jsou návykové. Jsou to zejména léky zklidňující úzkost, sedativa a léky okamžitě zlepšující nervové spoje. Těm je dobré se vyhýbat a užívat je jen v případě nejvyšší nouze. Léková závislost může být ještě horší kolotoč, než nekončící depresivní epizody.
Poslední, ale ne nedůležitou součástí léčby deprese je aktivita. Někteří lidé s hlubokou depresí nejsou schopní ani přečíst noviny nebo vysypat koš. Postupně je třeba je zapojovat do normálního běhu života, pomalu a opatrně, aby se zase nestáhli do své depresivní ulity. Ale i u lehčích forem je dobré najít si nějakou zábavnou činnost, jíž se člověk může věnovat – může to být sport, umělecká disciplína, tanec, pravidelné hraní deskových her, návštěvy kina, vaření, cokoli, co člověka baví a dokáže ho zaujmout. Je dobré si dělat drobné radosti, občas si koupit něco hezkého, chodit do přírody, na výlety, aktivně odpočívat při vycházkách se psem nebo při jízdě na kole. Hlavně si nedělat starosti s tím, co bude nebo co může být a užívat si každou vteřinu života s láskou a radostí. To se ale naučit dá občas pořádnou fušku.
Mám depresi, co (ne)mám dělat?
Pokud jste se našli ve výše zmíněných příznacích a obáváte se, že byste mohli trpět depresí, nezoufejte, nic není ztraceno. Je dobré vědět, že deprese je nejlépe léčitelná duševní nemoc a většina pacientů, kteří se začali léčit, se z deprese dřív nebo později dostali. Nejhorší, co můžete udělat, je nechat depresi, ať vás pomaluje stravuje, jak jsem už psala výše – čím déle necháte depresi neléčenou, tím horší její průběh bude a nakonec vás může dostat do stavů, do kterých se fakt dostat nechcete, věřte mi.
Pokud se chcete ujistit, zda opravdu trpíte depresí, může vám pomoci tento test. Je zdarma a pokud mohu se svými znalostmi soudit, je poměrně spolehlivý.
Na internetu můžete najít pomoc ve formě poraden nebo dokonce online programů na zlepšení duševního zdraví.
Lepší ale vždy bude promluvit si s někým, komu důvěřujete, rozebrat situaci a případně navštívit odborníka, pokud máte pocit, že to sami nezvládnete. S mnohými psychiatry mám špatné zkušenosti, s některými ale i dobré a věřím, že i ve vašem okolí se najde nějaký rozumný doktor, který vaši situaci správně vyhodnotí a pomůže vám. Nikdy ale situaci nepodceňujte a neříkejte si, že to samo přejde. Deprese je závažný stav, který mnohdy nepřejde sám od sebe. Pokud vám ve výše zmiňovaném testu vyjde vysoké skóre, neváhejte a začněte se svým stavem něco dělat, dokud ještě máte sílu a vůli.
Někdo z mého okolí má depresi, co (ne)mám dělat?
Pokud máte pocit, že někdo z vašich přátel nebo rodiny by mohl trpět depresí, neděste se a snažte se mu pomoci, jak to nejlépe dovedete. Hlavně nepřeceňujte své síly a při závažnějších příznacích raději najděte vhodného odborníka, který vám pomůže. Pokud váš blízký odmítá nebo se bojí jít k lékaři, zkuste ho nejprve objednat k psychologovi. Vysvětlete mu, že to není cvokař, ale člověk, který by mu mohl poradit s jeho problémy a pomoci mu, aby se cítil lépe.
Pokud to nepomáhá, objednejte si schůzku jakoby pro sebe a poproste kamaráda, ať jde s vámi, že se sami stydíte a bojíte, ale on vám může pomoci to překonat a koneckonců, třeba rady lékaře pomohou i jemu. Lékaři všechno vysvětlete předem popište mu „svoje“ symptomy a pokuste se převést řeč na váš doprovod. Můžete také zkusit dostat k lékaře k pacientovi, když to nejde naopak. Ochotný lékař vám vyhoví a přijede k vám domů nebo někam do kavárny, kde ho s pacientem můžete seznámit v příjemném a neoficiálním prostředí, což může pomoci prolomit ledy.
Nikdy ale člověka v depresi nenuťte jít k lékaři násilím nebo výhružkami, stáhne se do sebe a všechno může skončit špatně. Buďte opatrní, hodně s ním mluvte, nevyvíjejte nátlak. V žádném případě mu netvrďte, že je nemocný, magor, blázen, měl by si léčit a podobně. Právě toho se bojí! Deprese je sice nemoc, ale je to nemoc duše, stav, kdy duše bolí a volá o pomoc, není to nic, za co by se měl člověk stydět a cítit se méněcenný. Každý má právo na smutek, na slzy i trápení, není důvod si to vyčítat jako slabost.
Depresivního člověka také nemá cenu povzbuzovat, říkat mu, že to nic není, nutit ho do činností, snažit se mu „zvednout“ náladu! Člověk v depresi se prostě nemůže radovat, to je podstata jeho nemoci, není to jen o tom, co chce nebo nechce. Pokusy ho „rozebrat“ můžou vést k tomu, že se bude cítit ještě více nepochopený nebo dokonce neschopný, hloupý, protože i přes vaši snahu ho rozveselit se mu to nedaří. Může se pak zbytečně stáhnout ještě více do sebe.
Důležité je s ním hodně mluvit, spíše nechat mluvit jeho, poslouchat, co ho trápí, nekomentovat to, nevyjadřovat se k tomu (NE!: „Jéžiš, co tě na tom může štvát?“ „Panebože a z toho’s byla smutná? Vždyť to nic nebylo!:D). Jen soucítit, naslouchat, popřípadě sdělovat své podobné zkušenosti (ANO: „Jo, to chápu, mívala jsem to podobné.A víš co mi pomohlo? Nechceš to taky zkusit?“) (NE!: „Prosím tě a tomu říkáš deprese? Víš, co jsem zažíval já?“).
Hlavní je, aby se cítil ve vaší společnosti dobře a neměl pocit, že ho do něčeho nutíte. Buďte vlídní a trpěliví, snažte se mu pomáhat, nebagatelizujte jeho problémy a pokud to sami nezvládáte, snažte se ho doprovodit k odborníkovi.
Mohlo by vás zajímat:
Stránky o depresi, včetně psychotestů apod.: www.deprese.psychoweb.cz
Informace o depresi, poradna, rozhovory…: deprese.com
Z výše uvedených stránek jsem také čerpala informace pro tento článek.
Můj článek o sebepoškozování Kouzlo fyzické bolesti a o různých Druzích sebepoškozování
O depresi trochu jinýma očima – můj článek z roku 2008 Deprese – proč je tak poulární?
Ou. Ten test.
Středně těžká deprese, či co. A to já jsem myslela, že to není deprese. Mno nic. Pěkný člověk, opravdu povedený. 🙂
Píšeš tak jako, kdyby sis to zažila na vlastní kůži a navíc odborně 😀 to není kritika, ale jen můj pocit 😉
Jsme tři, scházíme se v čajovně a povídáme si o tom, že je život na nic. Občas má někdo z nás dlouhé rukávy… Ale já si uvědomuji, že to nechci změnit, nenávidím ty lidi, co okolo chodí se svým: "Co ti zase je?!", jako bych je nějak obtěžovala. Nechci být jako oni. Nechci být šťastná a bezstarostná… Nechci být tak slepá.
skore 46…
Tvoje články jsou zajímavé, plné informací, je vidět, že víš, o čem píšeš..
Můj výsledek: 33. Tomu momentálně i docela věřím, jsou chvíle (jako třeba ta momentální), kdy jsem tak nějak v pohodě, ale nejsem jako obvykle, veselá, bezstarostná. Spíš taková… prázdná, neutrální. Už šestým dnem to se mnou jde z kopce, počítám si to, to je jediný co vlastně ještě pořádně dělám. Mám pocit, že mi nic nejde a všechno je proti mně, že zrovna teď, když potřebuju štěstí, nepřichází. Ještě se dokážu smát a komunikovat, ale začala jsem se zamykat v pokoji a když mě někdo vyruší, bývám na něj agresivní. Možná to bude jenom těmi Vánocemi, anebo problémy se zdravím, anebo tím, jak se mi všechno nedaří, anebo počasím… Teď je mi celkem fajn, jenom mám opuchlý obličej, jak pořád brečím kvůli každé kravině. Jsem jedna z těch, kdo doufá, že to samo přejde… Ne, že by mi doktorka nedělala přednášku o antidepresivech… Ničit svoje tělo nebo se zabíjet v úmyslu nemám, jenom nevím, jak se toho všeho zbavit, myslím si, že potřebuju pomoc, ale zároveň si myslím, že to není tak vážný a možná ani tak vážný, jak by se dalo pochopit z tohohle komentáře… Je spousta lidí, co jsou na tom hůř, než já… Jenom mě ten výsledek vůbec nepřekvapuje.
Hm, tak nevím, v testu mi vyšlo, že mám těžkou depresi :D, sice někdy mám takové stavy, ale já spíš neukazauju svoje pravé pocity před okolím, prostě jsem taková povaha a za nic na světě bych to nechtěla změnit.
[2]: život je takový jaký si ho člověk udělá. Ačkoli se na světě děje dost hrozných věcí, stále je to nádherné místo, kde stojí za to žít. Já věřím, že jsme si svůj život vybrali a že svým smýšlením a chováním určujeme jaký bude. Neber si to zle, ale slepá jsi ty, pokud nevidíš krásu kolem sebe, ale vidíš jen zmar, smutek a bolest. Nedívej se na svět přes černé brýle, bojuj za krásu, lásku a dobro, na světě je ho naštěstí pořád ještě dost:)
A vy všichni, co máte pocit, že svět je špatný a život je zkurvený, chápu vás, znám to a rozhodla jsem se s tím bojovat. Hledejte krásu ve věcech i v lidech, možná není vidět na první pohled, ale je všude kolem nás, v maličkostech, v úsměvech, v trávě, kytkách a zvířatech. Nikdo si nezaslouží trpět a trápit se. Doporučuju k přečtení tenhle článek: http://poselsvetla.blog.cz/0906/mejte-se-radi a vlastně celou rubriku Léčení a uzdravování na poslu světla, snad vám to alespoň trošku pomůže:)
Eh … Hodnocení testu 43
Ale můj momentální stav, který trvá 3 týdny. se asi nedá popsat slovem deprese, jako takovým.
Od chvíle, kdy mi má matka do obličeje vmetla, že lituje toho, že jsem se narodila, protože jsem ji tím zničila život (nemohla dostudovat) se nacházím v hodně zvláštní náladě. Vše mi teď přijde zbytečné, chtěla bych celé dny prospat a jsem stále neskutečně nervózní, i když k tomu není důvod.
Utěšuji se tím, že je to jen momentální stav a že se z toho časem ,oklepu,,
Test 13 bodů …
V depresích nejsem , ale zaujal mne tento článek protože od října roku 2010 do březnu 2011 jsem prožíval deprese , když k nám přestoupila do třídy holka a já byl v Anglii na zájezdu a po tejdnu kdy sem se vrátil , tak jsem se do ní během pár dnů prostě zamiloval …. Bohužel když jsem byl v anglii se zamilovala do spolužáka a šlo to prostě všechno doprdele . Byl jsem její nejlepší kamarád , ale chtěl jsem být pořád něco víc …. Po pár měsících jsem se chtěl už zabít . Pomáhali mi naštěstí kamarádka a kamoš. Byli to těžký měsíce … nezabil jsem se kvůli tomu , že se mám až moc rád … 😀 😀 Naštěstí mě vyléčilo jediná věc …
Když jsem před měsícem vyděl co to je za holku , je to prostě svině , pořád krade , každýho hnedka když se jí něco nelíbí a nebo musí něco udělat hned ho pošle do prdele a začne mu nadávat .
Z toho kluka udělala kokota , dřív byl v pohodě a teďka pošle každýho doprdele a spolu chodijou pořád za školu , chlastaj a hulej …..
Ale tohle je jen malej problém ve srovnání s těma co denně spí jen pár hodin , dělají noční a přesčasy a za prací dojíždí velkou dálku a jsou rádi když splatí elektriku , plyn a další věci .
oba články chválím, dobře jsi depresi popsala a vysvětlila, i s příčinami, které uvádíš, souhlasím…:)
Ale já osobně mám hodně negativní zkušenosti s psych. léčebnami – obzvlášť s dětským oddělením, kde jsem byla hospitalizovaná… A i s antidepresivy mám spíš špatný zkušenosti… teď nemám čas to víc popisovat, ale inspirovala jsi mě k článku 🙂 asi brzo napíšu o svých zkušenostech z psych. léčebnou….
Test – 32 bodů… Sedí no 🙁
*35
V testu mi vyšlo 45 bodů. S podivem že jsem pořád živej. Doufám, že už to brzy skončí. Škoda, že nemám dost síly to ukončit.
Pěkný článek, ale připadá mi, že ta řešení jsou dost zjednodušená, i když je pravda, že jiné možnosti nejsou. Proč to píšu – nepotřebuji si tu dělat nějaké testy, zda trpím nebo netrpím depresí; prošla jsem si Bohnicemi a těžkou depresivní fází, postraumatickou stresovou poruchou a dalšími somatickými "lahůdkami", užívám denně tolik léků, že bych si mohla otevřít apatyku a výsledek? Ano, můžu chodit, věnuji se arteterapii, chodím na psychoterapie a k psychiatrovi, někdy jsem po sobě schopna i uklidit a někdy si dokonce i něco přečtu…ale jediný důvod, proč žiji, je ten, abych zemřela. Nepřeji nikomu to peklo, které denně prožívám… A sypte do mě léky dál, horem dolem, výsledek je stále tentýž – nechci žít, jen se prostě nedokážu zabít. Suďte mě.
[žiju v Těžkých depresích už cca rok,moji dva Přátelé spáchali sebevraždu,byly jsme kamarádi na životi na smrt.Dostal jsem z toho infarkt a odvezli mě do motola,Uzdravil jsem se,ale už to nikdy nebude jako dřív. Nevím jak se dostat z výčitku svědomí.
[4]: Řekla bych, že jsem na tom stejně, jen s rozdílem, že mě se všechno daří, ale nevnímám to.
ale já mam strach, že to nikdo nepochopí:(
[16]: zkus to risknout, jinak se sám můžeš ve tmě deprese ztratit, držím palce:)
fajn článek, píšeš tak nějak odborně… ty příznaky na mě docela sedí, ale blbý je, že přesně vím co bych měla dělat aby to přešlo, ale problém je, že není nikdo koho by mé problémy zajímaly, protože když o tom začnu mluvit, řeknou mi po chvíli že je to nezajímá nebo mi nemaj jak poradit, a na psychologa nemám prachy 🙁 asi to budu muset nějak vyřešit sama, ale nevím jak, a teď by se mi hodili být v pohodě ptž potřebuju odmaturovat a dostat se na vejšku, ale často mi je to jedno… což je fakt blbý
fajn článek, píšeš tak nějak odborně… ty příznaky na mě docela sedí, ale blbý je, že přesně vím co bych měla dělat aby to přešlo, ale problém je, že není nikdo koho by mé problémy zajímaly, protože když o tom začnu mluvit, řeknou mi po chvíli že je to nezajímá nebo mi nemaj jak poradit, a na psychologa nemám prachy 🙁 asi to budu muset nějak vyřešit sama, ale nevím jak, a teď by se mi hodili být v pohodě ptž potřebuju odmaturovat a dostat se na vejšku, ale často mi je to jedno… což je fakt blbý
Je to zajímavý, až odborný článek, jen bych ho rozšířil o další možnosti, jak se dostávat z depresivních nálad. Osobně jako hlavní příčiny depresí vidím ztrátu smyslu života (smysl svého života si musí najít každý sám), citové strádání (nedostatek hormonu oxytocin), dlouhodobě traumatizující situace, deprese z deprese (na počátku mohl být malý problém, který roztočil spirálu, někdy spouštěcí problém mohl i zaniknout).
Mezi následky patří chemická nerovnováha v mozku, kterou se psychiatři snaží u pacientů vyrovnávat léky. Psychologové nemohou předepisovat léky, snaží se nejrůznějšími cestami vést klienta k tomu, aby se zbavil příčin deprese. Když se to podaří, v těle se pak nastolí chemická rovnováha sama.
Hormon oxytocin se v těle uvolňuje při příjemném mazlení, příjemných očních kontaktech a při příjemném pocitu sounáležitosti. Jeho nedostatek vyvolává deprese, dostatek dobrou náladu a nadbytek vyvolává až euforii.
I když mám řadu známých, nemám nikoho, komu bych se důvěrně svěřoval, ani partnerku, se kterou bych se mazlil. Když jsem trpěl depresí z nešťastné, neopětované lásky, tak jsem byl na to sám. Vybral jsem si jednu z nejtěžších metod nápravy. Těžko se to popisuje, je to záležitost prožívání, osobní zkušenosti. Začal jsem oddělovat své vědomí od prožívání deprese, snažil jsem si udržovat nadhled, jako když člověk pozoruje sám sebe. Po třech měsících deprese odezněla, ale musel jsem se ještě rok hlídat, abych nespadl dolů.
Mimo jiné je také dobré ze svého bytu odstranit vše, co byť jen málo zesiluje depresivní náladu. Někteří lidé si v bytě pověsí obraz s depresivním motivem a pak se začnou divit, proč se u nich rozvinula deprese. Také přemíra černé barvy zesiluje depresivní náladu, proto je pozitivnější užívat na webových stránkách světlejší, optimističtější ladění. A také k dobré náladě přispívá svižný příjemný pohyb, kdy například po dvacetiminutové svižné chůzi nebo svižné jízdě na kole se začnou v těle uvolňovat hormony způsobující dobrou náladu.
Nejdůležitější ze všeho je mít smysl života a nevzdávat se. 🙂
P.S. Nastavuji si odběr reakcí na email.
Well, tak prý středně těžká deprese podle testu. A to jsem si myslela, že jde jen o mé trapně pubertální nálady :'D
Dobrý den, mé jméno je Jenna Chci se podelit o své úžasné zkušenosti s nejvetším kouzlem kolecko Dr Ilekhojie muj manžel byl podvádení na me, a když jsem zjistil, že jsme meli boj, který vedl k nemu plnení pro rozvod jsem plakal a onemocnel, když jsem byl hledání o lásce cituje on-line jsem videl lidi mluvit o nem a jeho skvelá práce, jehož prípad byl podobný mému opustil jeho kontaktní informace jsem kontaktoval ho a on mi rekl, aby se bát, že po 24 hodinách bude zrušit rozvod a být zpet ke mne po Udelal jsem všechno, co me požádal, abych udelal na mé nejvetší prekvapení následující den vecer, že to byl muj manžel, poklekl a prosil me, abych ho prijal zpet, ješte jednou dekuji Dr Ilekhojie, že jste opravdu požehnáním pro me, že vám muže také pomoci Dekuji vám ! Ilekhojies kontakt gethelp05@gmail.com nebo volejte +2348147400259