Téma týdne se tentokráte vylouplo jako velice zajímavá možnost zase obohatit rubriku psychologie. Už nějakou dobu chci podrobně popsat všechny možné duševní choroby (zatím jsem se dostala jen k poruchám příjmu potravy, které v této rubrice najdete) a nejen to, jak je poznat, ale hlavně jak s nimi bojovat.
A zrovna deprese je stav, se kterým mám své bohaté zkušenosti, o které se snažím dělit, aby lidí, kteří si musí projít peklem depresivních stavů, bylo alespoň o trošku míň. Tento článek by k tomu snad měl pomoci…
Co je to deprese?
Deprese patří mezi závažnější psychické poruchy, které nazýváme psychózy. Jedná se o stav, kdy je člověk smutný, aniž by k tomu měl odpovídající důvod. Pokud vám zemře někdo blízký nebo ztratíte práci, je stav smutku normální a pochopitelný. Pokud ale trpíte smutkem a beznadějí, aniž by k tomu byl ve vašem životě důvod, pravděpodobně se jedná o depresi.
Depresi můžeme dělit na několik typů podle síly příznaků. Při lehké depresivní epizodě člověk ztrácí zájem o věci, je smutný, sklíčený, uzavřený do sebe, ale je stále schopný komunikovat se svým okolím, pracuje, chodí do školy. Úlevu přinese již krátkodobá léčba, stačí několik měsíců s léky nebo vhodná terapie a deprese odezní. Středně těžká depresivní epizoda už s sebou přináší útlum aktivit, člověk nevidí smysl v ničem, co dělá, cítí se bezmocný a tak radši nedělá nic. Objevují se problémy v práci, horší známky ve škole, nemocný ztrácí kontakt se světem a přáteli, chce být sám se svými neradostnými myšlenkami. Tady je (na rozdíl od lehké depresivní epizody, která se dá zvládnout i za pomoci rodiny či přátel) potřeba už odborná pomoc, vhodná terapie a motivace k dalším činnostem, silnější léky a bohužel často i hospitalizace.
Těžká depresivní epizoda znamená hodně vážný problém. Člověk se stává úplně apatickým, je mu jedno, že je doma binec, že se nemyje, že ho vyhodili z práce. Uzavře se do sebe, celé hodiny smutně kouká do stropu a hlavou mu běží myšlenky na smrt, která jediná ho ze stavu naprostého zoufalství může vytrhnout.
K depresi se ještě mohou přidat jiné příznaky, jako jsou zejména bludy a halucinace. Blud je představa nemocného, založená na naprosto iracionálních smyšlenkách a obvykle je velice těžké nebo úplně nemožné mu ji vyvrátit. Člověk pak má dojem, že ho všichni nenávidí, že trpí rakovinou, ale nikdo mu to nechce říct, je přesvědčený, že ho chce někdo zabít nebo že stejně brzo umře. Nejčastější halucinační příznaky jsou hlasy, vynořivší se zdánlivě odnikud, které obvykle podporují sebemrskačské myšlenky – „nemám tě rád, jsi odporný, stejně se zabiješ, pořád všem jen překážíš…“.
Dále se dají deprese rozdělit na endogenní, která je bez jakékoli vnější příčiny a vzniká důsledkem chemické nerovnováhy v mozku (o té si povíme dále). U reaktivní deprese jsme pak schopni najít nějaký spouštěč, tragickou událost nebo dlouhodobý stres, který vyvolal depresivní epizodu. Reaktivní deprese se spíše léčí psychoterapií, úpravou sociálních vztahů nebo změnou životního stylu, při léčbě endogenní deprese se nejvíce využívají léky – antidepresiva.
Příznaky deprese
Na sobě nebo na někom ze svého okolí můžete tyto příznaky včas rozpoznat a věnovat se práci na uzdravení bolavé a nemocné duše. U deprese, stejně jako u všech ostatních duševních onemocnění, platí, že čím déle se neléčí, tím víc narůstá a nakonec může skončit i sebevraždou.
Nejčastější příznak deprese je uzavřenost – člověk si přeje být často sám, odmítá chodit na akce mezi lidi, často dokonce i do práce, do školy nebo jen na nákup. Objevuje se nepřirozená únava, ospalost, lhostejnost ke věcem, které ho dřív bavili. Člověk v depresi často mluví o tom, jak je všechno na prd, že nic nemá smysl, že stejně všechno špatně dopadne, tak proč se snažit. Přestává nacházet smysl ve věcech, ve kterých ho dřív viděl, pokud cvičil, hrál na kytaru, maloval…, přestává s tím.
Průvodním jevem jsou náhlé záchvaty pláče a smutku, které nemají pro okolí zjevnou příčinu. Depresivního jedince rozpláče velký účet za nákup nebo rozbití skleničky; snížené sebehodnocení mu pak přivozuje zbytečné stavy smutku po nevinné poznámce kamaráda nebo pohledu kolemjdoucího.
Typická je nerozhodnost, váhavost, pocit, že na jeho názoru stejně nezáleží. Člověk může uvažovat i o sebevraždě, cítí se k ničemu, nevyužitý, zbytečný, na obtíž. Občas může mít pocit, že trpí nějakou těžkou chorobou a „má to spočítané“ (= hypochondrické představy). Ve značné míře se objevuje sebepoškozování nebo pokusy o sebevraždu.
Tělesné příznaky deprese jsou snížená chuť k jídlu (může být i opačný extrém – abnormálně zvýšená chuť k jídlu a záchvaty přejídání), zažívací potíže (bolesti břicha, průjmy, zácpa), bolesti hlavy, páteře, ztuhlé a unavené svaly, frigidita a nechuť k sexu.
Ukázka z deníku člověka s depresemi:
(…) Včera to byla opravdu krizovka. Napsala jsem báseň na rozloučenou a vzala žiletku. Dvakrát jsem se lehce řízla a pak jsem zatlačila. Z rány vytékala krev, docela dost, ale nebyla to žíla. Přitlačila jsem víc a řízla. Ještě více krve, ale stále jen z žilek v kůži a svalovině. Řízla jsem naposled. Moc to bolelo, dostala jsem se až ke kosti a žíla je vklíněná uprostřed, takže jsem to nedokázala, příliš to bolelo. Teď jenom trnu, až si mama všimne té hluboké rány na ruce, dnes je ještě celá od krve a citlivá na dotek. (…)
(…) Dnes jsem celý den jako zničená. Ve škole téměř usínám na lavici a hledím z okna a holky pořád: „Co je ti? Peti, nejsi nemocná?“ A já: „Ne, nic.“ Ale lhala jsem, cítila jsem se děsně. (…)
(..) Třesu se. Snad zimou snad něčím jiným. Včera jsem se bála. Bála se a brečela a nevěděla co mám dělat a nevím to ani teď a moc
si přeji aby to už skončilo. Bolest ta bolest v srdci a touha a strach a smrt! Chci smrt. (…)
si přeji aby to už skončilo. Bolest ta bolest v srdci a touha a strach a smrt! Chci smrt. (…)
Trocha čísel:
Podle výzkumů má při depresi až 70% lidí sebevražedné představy a asi 15% ji nakonec doopravdy spáchá. Dalších 10% depresivních jedinců skončí po nevydařeném pokusu v nemocnici.
Nějakou formou deprese trpělo za svůj život až 20% lidí. U 3% lidí se jedná o závažneější depresivní epizodu, kterou je třeba léčit. U žen je deprese zhruba dvakrát častější než u mužů.
Jaké jsou příčiny deprese?
To lékaři vědět, asi každoročně tolik lidí nepáchá sebevraždu. Je to skutku tak, i v jednadvacátém století stále neznáme naše tělo a naši mysl tak dokonale, abychom byli schopni určit příčinu depresí.
Víme, že při endogenní depresi poklesne hladina serotoninu, dopaminu a noradrenalinu v mozku. Nemáme-li dost těchto neurotransmiterů, které jsou nutné k přenášení všech vzruchů a informací v mozku, stáváme se apatickými, máme špatnou náladu a špatná chemie způsobí, že nám na dveře zaklepe slečna deprese. Zatím ale nemáme ponětí, proč někteří lidé depresí trpí a jiní nikoli. Některé teorie se odvolávají na dětství, ale známe lidi s těžkými depresivními stavy, kteří měli milující rodiče a nádherné dětství, stejně jako lidi, kteří byli jako malí týráni a nikdy v životě nepoznali hlubší duševní bolest.
Dalšími faktory mohou být dědičnost, nadměrný dlouhodobý stres, který jedinec přestává zvládat, ve stáří pak různá onemocnění jako cukrovka nebo Parkinsonova choroba. Deprese může souviset také s hormonálními změnami, proto je častý výskyt depresí v pubertě, v klimakteriu a po porodu.
Podle mého názoru je základní příčinou deprese nedostatek sebelásky. I ten může mít kopec příčin, od těch vrozených až po jedinou nenávistnou větu, kterou jsme v dětství slyšeli od maminky a která se zakódovala do mozku tak hluboko, že ovlivňuje celý náš život. Obecně v dětství vnímáme věci úplně jinak a jedna věta, kterou rodiče mysleli z legrace, v nás může zůstat jako semínko sebenenávisti, které pak stačí jen vhodně zalévat – například nepřátelskými spolužáky, neúspěchy v nějaké činnosti, zklamáními v lásce – a problém vykvete jedna radost. Nebo spíš starost.
Pokračování článku, ve kterém se dozvíte, jak se dá deprese léčit a co můžete dělat, pokud se obáváte, že máte depresi, čtěte TADY.
Uhodilas hřebíček na hlavičku 😀 ty příznaky ke mně sedí. Celý život jsem se totiž setkávala s lidmi kteří snižovali a snižovali mé sebevědomí, které je současně pod bodem mrazu. Neříkám si, že vše je na nic, jen to, že já jsem na nic 😀
Br… ten "deník" je přesně jako to, co se mi odehrává v hlavě.
Jsou dny, kdy řvu na svůj odraz v zrcadle a mlátím hlavou o zeď, pak jsou také dny, při kterých mi společnost dělá Astra a občas, necítím nic.
Ten deník… sedí trošku… a píšu si deník… děsivý… nejsem v depresi… jen občasně smutná…
Pokud máte pocit, že to na vás sedí, zítra vyjde druhá část tohoto článku, kde se dozvíte, co dělat a jak se dá deprese léčit.
Lúmennko, mohla bych se na něco zeptat? A určitě to neber špatně 🙂 Článek dobrý, ale informace, které v něm najdu si můžu přečíst v mnoha vědeckých knížkách o psychických poruchách…Věříš, že deprese může být skutečně způsobena chemií, hormony, geny a jánevímčímještě, nebo že má svůj původ v duši a jejím původem bývají energetické bloky např. z minulých životů?:) Vím, že jsi tímto způsobem založená, tak mě jen překvapují taková "vědecká slova", třeba to, že už na začátku mluvíš o hospitalizaci a lékách, i když určitě víš, že tím se energetické bloky neřeší…Tak..jak to tedy je?:)
Předem říkám, určitě jsem tě nechtěla nijak urazit či zesměšnit, prostě mi to jen není jasné, k jaké metodě a způsobu výkladu původu deprese se přikláníš více.
Měj se moc krásně, Astriel 🙂
Já měl depresi posledních 14 dní… Odešla mě v PC základní deska… A být 14 dní bez počítače… 🙂
Tak trochu bych souhlasila s Astriel, obvzlášt ta hospitalizace…
Ale jinak pěkný článek.
[5]: "Podle mého názoru je základní příčinou deprese nedostatek sebelásky. I ten může mít kopec příčin, od těch vrozených až po jedinou nenávistnou větu, kterou jsme v dětství slyšeli od maminky a která se zakódovala do mozku tak hluboko, že ovlivňuje celý náš život. Obecně v dětství vnímáme věci úplně jinak a jedna věta, kterou rodiče mysleli z legrace, v nás může zůstat jako semínko sebenenávisti, které pak stačí jen vhodně zalévat – například nepřátelskými spolužáky, neúspěchy v nějaké činnosti, zklamáními v lásce – a problém vykvete jedna radost. Nebo spíš starost."
Myslím, že tahle pasáž docela dobře vystihuje můj názor. Chemická nerovnováha je fakt, se kterým nejde nic dělat, ale ten fakt má svoje příčiny a ty jsou vždy v duši, v duši která se nenávidí. To má samozřejmě často příčiny v minulých životech, mnohé deprese způsobuje přítomnost démonů, kteří se nalepí na nešťastného člověka a jeho už tak silné stavy smutku ještě posilují. V článku o těhle mých soukromých hypotézách moc nepíšu, to je pravda, možná na tohle téma napíšu ještě vlastní článek, ostatně na Poslu se na tohle téma vyjadřuju častěji.
Jinak k té hospitalizaci – občas fakt není jiná možnost, když je člověk na dne a není schopen jakékoli činnosti, potřebuje neustálý dozor, aby si neublížil. Na některé deprese to ale vůbec nezabírá, spíš naopak, tenhle problém je bohužel složitější, než se dá do jednoho článku napsat. Víc o tom píšu v pokračování článku, které vyjde zítra. Tak o hospitalizaci nenajdete ani slovo, spíš se zaměřuju na psychoterapii a aktivitu a menší počet řádků už věnuju práškům, které nemám v lásce, ovšem dokážu pochopit krátkodoé nasazení antidepresiv, kdy si nemocné tělo nedokáže poradit samo. Prášky můžou být odrazový můstek, jak dát dohromady porouchané tělo, ale duši nikdy nevyléčí. U depresí je potřeba vždy hledat a odstraňovat příčiny, jinak se budou do života pořád vracetm a příčiny jsou kolikrát ukryty ještě hlouběji, než si dokážeme představit.
Takže – prášky a nemocnice ano, ale jen v případě, že není jiného zbytí, což u těžkých stavů depresí, kdy člověk jen leží a není schopný ani vstát, asi už není. Odstraňovat blokády, léčit bolest duše a hlubokou sebenenávist se dá až když je člověk ve stavu, že to dělat chce a má na to síly, tedy u slabších depresivních epizod, kde bych doporučovala právě zas jen a jen takový postup, žádné léky a nemocnice, ty by to mohly spíš zhoršit.
pěkně napsané :). Moje ségra půjde na psychologii, dám jí to přečíst. Bohužel, i ona s tím má blbé zkušenosti.. 🙁
Nevím, co se stalo v mé hlavě, ale nějak vyplul na povrch pocit mé vlastní zbytečnosti a nanicovatosti. Možná to bylo tím, že jsem na základce neustále přicházela o přátele, měla jsem pocit, že je na mně něco špatně. Mám sestru, které je všude plno, takže se téměř vždycky mluvilo o ní, co ona zas udělala a tak dál. Asi jsem něco měla v hlavě pořád uložený a nějak se to odstartovalo.
Měla jsem pocit, že kdybych umřela, ostatní by se s tím asi smířili, možná ne hned, ale zvykli by si – stejně jsem nebyla k ničemu platná. Rozbrečela jsem se na svojí oslavě narozenin, protože jsem nedovedla pochopit, proč někdo oslavuje narozeniny něčeho takovýho, jako jsem já? Rozbrečelo mě, když mi táta koupil lepidlo, který stálo víc než normálně. Když jsem si spálila sukni.
Pardon, omylem jsem klikla na Odeslat.
Něco mi pořád našeptávalo, že jsem hrozná. "Všechny jenom trápíš" – tuhle větu si pamatuju moc dobře.
Jsem ráda, že tohle mám za sebou. Jenom ten pocit, že když bych na týden vysadila léky a že se to zas vrátí, je hrozný. (Nedávno se mi něco takovýho stalo, protože jsem si zapomněla dojít pro recept)
[11]: léky ti pomohly normálně žít, ale jak sama píšeš – bez nich to nezvládáš. Takže ještě nejsi zdravá, pořád máš v sobě uložené programy sebenenávisti. Postav se jim čelem a vyčisti si duši, určitě za to stojíš:) Určitě stojí za to mít se ráda:)
Velice pěkný článek, já deprese mám asi 5 let a rok je léčim odborně, Bohužel díky škole,kterou nenávidim, se v nich utápim pořád, protože mě stresuje, bojím se tam chodit a nemám se s kým bavit. To mě hrozně ubíjí. Doufám, že až odmaturuju (za 3 měsíce), tak i ty deprese se zlepší. Zatim je to peklo, protože v tý škole nic nestíhám, neumim, jenom sedim a brečim. To už je fáze střední deprese a není to sranda. Ty bludy mám s tim samozřejmě taky a jaký! Myslim si, že je proti mě celý svět, zavrhla jsem všechny přátele. Celý život se mi změnil. Je to peklo. Držte se!
taky na mně to sedi ted jsem se rozvedla a mam dve deti mislela jsem ze muzem byt z byvalim manzele kamaradi,ale jak odjel tak pořad premyslim nad tim jak by bylo kydybychom mohli byt zase spolu hodne mne to srazilo porad se mi chce jen brečet nevim jsem uplne ubrecena už deti se mne ptaj proc brecim nedokazu odpovedet proc brecim,ale nejspis mam byvaleho manzela porad rada jenze duvod rozvodu byl ze mne strasně byl,ale jak jsme si ted povidali tak se ukazalo ze vse snad pochopila ze se moh zmnenit porad se mi honi halvou vse dokola a nedokazu myslet na nic jinyho nez na nej a hodně se uzaviram do sebe nevim je to deprese?jsem hodne nervni a po¨pořad jen řvu po dětech a nedokazu myslet negativne porad jen myslim natojak semi zivot pokazil a nedokazu jit dal muzete mi poradit?
Dobrý den, náhodou jsem objevil Vaše stránky o depresích a rád bych se podělil o mé zkušenosti na mém blogu. Jsou to praktické vyzkoušené věci přímo na mě. Pokud to berete jako spam tak to smažte děkuji 🙂
http://deprese5.webnode.cz/
Děkuju dozvěděl jsem se že potřebuju odbornou pomoc ..
Position clearly used.!
Samozřejmě, že je důlěžité na sobě nějak začít pracovat, ovšem s depresí, což není moc známé, mohou pomoct třeba i obyčejné bylinky, já používám https://www.eushops.cz/Bylinky-deprese-antisplin-psychicka-dusevni-pohoda
Také jsem poměrně dlouho trpěl na těžké deprese a musím hrdě prohlásit, že už je toto období za mnou. Začal jsem na sobě totiž pracovat a s tím i navštěvovat https://psycholog-holcner.cz/ , díky kterému jsem se posunul o ohromný kus v před.