Včera jsem se rozčilovala, že se z blogu.cz stává semeniště hloupých holek v růžovém (čti zde). Ale pod povrchem http protokolů se skrývá ještě větší nebezpečí, než že se z blogerek stanou jednoduché slepixe bez obecného přeledu, zato s příšernou gramatikou a cool líčením. To nebezpečí se jmenuje pro ana blog. A když už si toho všímají i novináři, asi to už začíná být vážné.
Svého času jsem pro ana blogy navštěvovala pořád a každou chvíli se snažila rozumnými a věcnými komentáři, plnými pochopení, přimět jejich majitelky, aby nebláznily a začaly se svou nemocí bojovat. Ale tyhle slečny si melou své – anorexie je pro ně životní styl, kamarádka, která jim pomáhá jít za vytouženým snem. Za tím, být tak vychtrlé, až nebudou skoro vidět, až lehoučké jako peříčko odplují na onen svět – sice mrtvé, ale krásně štíhlé.
Dnes ráno jsem si chtěla přečíst nové události a otevřela jsem iDnes. A místo novinek ze světa na mě vyskočil alarmující článek o „pro ana “ blozích. Je jich stále více a uniknout z jejich spárů není snadné. Dívky se na nich vzájemně podporují, když některá sní víc, než si předsevzala, radí jí, jak to vyblít a když některá málo cvičí, povzbuzují ji, aby se snažila víc. Je to komunita nemocných, v článku na iDnesu krásně vystižená přirovnáním – jsou jako vzájemně si nalévající alkoholičky.
Jakmile anoretička přijde do společnosti dalších anoretiček, je to konec. Znám to z psychiatrické kliniky – anoretiček tam na oddělení bylo pět, všechny se povzbuzovaly v tom, aby nejedly, kryly se navzájem a pro ty, co se opravdu chtěly uzdravit, to bylo téměř nemožné. Jak to asi musí vypadat na internetu?
Představte si patnáctiletou holku, která váží 38 kilo (opět vlastní zkušenosti s kamarádkou ze střední). Ve škole jí všechny kamarádky říkají, že je strašně hubená, že by měla jíst, že je nemocná a měla by jít k lékaři. Nevěří jim, její nemocný sebemrskající mozek jí tvrdí přesný opak. „Jsi tlustá, ošklivá, hnusná, nikdo tě nebude mít rád, dokud nezhubneš, nežer, ty prase, nežer a budou tě mít rádi…“
V době, kdy jsem byla na střední a pomáhala zmiňované kamarádce, byl její mozek to jediné, co jí tyhle myšlenky našeptávalo. Cesta ven nebyla snadná, ale byla. Ale dnes?
Osmatřicetikilová „tlusťoška“ se cítí spolužačkami nepochopena a tak se přihlásí večer na internet. Najde desítky blogů, kde jí stejně staré a stejně vychrtlé holky tvrdí, že její pomatený mozek má pravdu a že je vlastně dobře, že je pomatený a nemocný. „To je totiž ono, mít nemocný mozek,“ říkají jí. „Ta nemoc se jmenuje ana, usídlí se ti v hlavě a pomůže ti být krásnou, štíhlou, kadžý tě bude mít rád. Nemoc je cestou ke štěstí…“
Hovno! Hovno, hovno, a tisíckrát hovno, milé dámy.
Cestou ke štěstí je mít rád svoje tělo, přijímat je takové jaké je. Spočítat si BMI a pokud bude moc vysoké, snažit se lehce a pomalu shodit tím, že budete cvičit a jíst zdravě. A pokud bude moc nízké, přestat okamžitě s hubnutím a začít něco dělat s chorým mozkem, co do vás láduje nesmysly.
Zažila jsem, že mi kamarádka říká: „Ty seš tak krásně štíhlá, chci vypadat jako ty.“ Já přitom vážila o patnáct kilo víc, než ona. A v tom je ten vtip! Anorexie je v hlavě, ne na těle. A mít nemocný mozek je vždycky špatné, ať už tu nemoc nazvete Mařenka, Ta kráva zasraná nebo Ana.
Zajímavosti na závěr:
Napsal by tohle zdravý člověk?
Jsme lidé, dívky i kluci, kteří na první místo ve svém životě staví štíhlost.
Štíhlost za každou cenu. Nenávidíme špeky, tlusté lidi a většinu jídla, protože jídlo ZPŮSOBUJE TLOUŠŤKU!
Shodujeme se na názoru : RADĚJI MRTVÁ NEŽ TLUSTÁ!
Držíme při sobě, podporujeme se a radíme si, jak se nejlépe zbavit přebytečného tuku, jak dosáhnout svého (Anina) cíle.
My jsme PRO-ANA. Nikdo, kdo k nám nepatří, nás nepochopí, TAK NÁS NECHTE BÝT!!!
Ana je náš život, náš styl a nedokážeme se ho vzdát. Je pro nás vším. Jen Ana ví, co potřebujeme. Díky ní je bolest někde daleko, skoro ji necítíme. Ana nám dává sílu všemu čelit. Dává nám sebevědomí. Ana nám ukazuje cestu, kudy jít.
Jídlo není podstatná věc, jídlo je na obtíž. Kéž by šlo žít jen ze vzduchu a vody. Jídlo nás naplňuje touhou a zároveň nenávistí. Jídlo je tenký led, kde musíme být velice opatrní. Je to jed, kterým se nesmíme otrávit.
PRO-ANA, DRŽME PŘI SOBĚ, V JEDNOTĚ JE SÍLA A SPOLU VÍC DOKÁŽEME!
zdroj: proanagirl.blog.cz
Tahle slečna má momentálně normální váhu a chce zhubnout na nezdravou, více než desetikilovou podvýživu.
Výška: 175 cm
Váha: 60 kg 🙁
1.cieľ: 55 kg
2.cieľ: 52 kg
3.cieľ: 50 kg
4.cieľ: 48 kg ♥
zdroj: loveolsens.blog.cz
Nikdo mě nechápe…jen vy, stejně nemocné, vy ano…
Poprvé za tu dobu jsem se někomu vyzpovídala jaké to je ten pocit prázdnoty, který tak miluju a jaké deprese dokážu mít třeba jen z talířku těstovin, jaké to je zvracet a brát si pilulky projímadla…. ona na mě čuměla s otevřenou pusou…. nikdo z mého okolí to nechápe, možná asi jen vy, ale ten pocit prázdnoty je prostě nepopsatelný , nikdy jsem nezažila nic co by mě naplňovalo víc, miluju ten pocit když ráno vstanu hubenější, když večer usínám s prázdným žaludkem a jsem na sebe hrdá…
zdroj: blondandskinny.blog.cz
Včerejší jídelníček té správné pro-ana holčiny:
snídaně: nic
svačina: nic
oběd: nic
svačina: light jogurt
večeře: pomelo
zdroj: famished-desire.blog.cz
Článekna iDnesu, který mě inspiroval čtěte tady.
Další články k tématu viz rubrika psychologie.
Máte zkušenosti s pro-ana blogy? Znáte anoretičku, která propadla kouzlu této komunity? Podělte se o zkušenosti a rady, pokud víte, poraďte, jak z toho ty nebohé holky dostat ven!
Panebože! Možná budu za lblbce ale o těhle blozích jsme neměla tušení… Jak může někdo na psat takovou kravinu jako radši Mrtvá než tlustá?
Panebože ty holky by si měly uvědomit,že tím ničeho dobrého nedocílí. Doufám že dostanou rozum :/
RADĚJI MRTVÁ NEŽ TLUSTÁ! – to je vtip?:D Radšej mierne pribratú ako vychrtlinu. Zhodneme sa ale na tom, že najlepšie je udržať akúsi medz. A obrázok mi pripomenul môj zadok.. ešte keď som mal nejakých 10-11 🙂
Koukám ,že nejsem jediná , kdo se touhle tématkou zabívá.Na tyhle blogy jsem začala ve větší míře narážet už tak před 3 lety. Je smutné , jak jaou chopné nechat se do toho vtýáhnout.Povedlo se to i mé kamarádce ,co si tenhle blog založila .I když mě, sebe i celý zbytek světa předsvědčovala ,že se toho stáhnout nenechá po pár týdnech držela hladovku ,dělala poloprázdné a hlavně naproto chybné jídelníčky, prostě blbla a to se nejvíc podepisovalo na jeji psychice.Kolikrát jsem se snažila udávat logické důvody a fakta, co to s nimi může udělat ,ale zkončila jsem dle jejich slov jen jako zamindrákovaná tlustoška dco jim jejich krásu závidí.když se tak podívám na slečnu , která byla tváří ana než na tu nemoc zemřela říkám si -co je na tomhle závistihodného a hlavně krásného?
O těch blozích jsem taky netušila, ale tohle je..příšerný!
Taky jsem strávila spoustu času přemlouváním těhle holek, ale to je jak mluvit do zdi. Ne! Tohle je ještě horší, ta zeď ti alespoň neřekne, že jsi hrozně tlustá a měla by ses přidat k ní. Tohle je holt nemoc novověku.
Četla jsem ten článek, je to hrozný..Na tyhle blogy narážím každý den..Je mi těch holek líto, nemají žádné sebevědomí..
Mamka mi říká, že jsem už trochu tlustější a že mi bude zachvíli kupovat stejný oblečení jako jí.. Já jí vždycky v duchu pošlu do háje..Jeden čas, před rokem jsem držela dietu, sportovala a ještě k tomu nejedla maso..Byla jsem bledá, bez energie..Už v životě nebudu držet zatracený diety, to si radši mojí postavu vysportuju..Na mamku házim bobek, je to moje tělo a vždycky jí řekunu ,,Ok, tak ze mě budeš mít anorektičku''..Ještě že mě táta podporuje 😉
Tyhle blogy znám taky a z počátku jsem si myslel, že jde jen o nějakou recesi a není to myšleno vážně. A dobré jsou ty citáty. Jídlo, nepřítel lidstva, No food, atd. Nechápu tyhle holky a plně doufám, že dostanou rozum dřív, než je to zabije.
Je až smutné, kolik holek skutečně věří tomu, že je lepší být mrtvá štíhlá, než "tlustá" …
Ale vysvětlit jim, že štíhlost se né vždy rovná kráse, a že tohle za to skutečně nestojí, se rovná umění.
Já jen doufám, že časem přijdou k rozumu…:(
Jednu dobu jsem se na svém blogu tomuto tématu dosti věnovala. Dokonce ty články některé anou nakažené slečny objevily a ty komentáře asi hovoří za vše.
Jednu dobu jsem sledovala jeden takový blog, tak holka mi přišla praštěnější než ostatní, o čemž svědčilo i to, že pro ně byla vzorem. Zda opravdu držela ty týdenní hladovky, nikdo neví, ale nabádala k tomu ostatní, které jako tupé stádo poslouchaly a měly depky z toho, že dostaly hlad.
o bože…přesně: RADĚJI MRTVÁ NEŽ TLUSTÁ! mě sundalo ze židle…ježiš jak já bych jim chtěla pomoct, aby si uvědomily že je to špatně!!!
Podobný článek jsem o těhle pro-ana blozích nedávno napsala.. Nejlepší by bylo, kdyby se zakázaly.. tohle podporování se v hubnutí by mělo být už trestný. Viděla jsem i cíl 38 kg.. je to něco hrozného.. Kéž by to tady na blogu.cz zakázaly.. vždyť to těm holkám pomáhá do hrobu! 🙁
Zjednodušeně: teplou, studenou a do klece.
Ale tak jednoduché to asi nebude. Máš pravdu v tom, že nemoc se usídlila v hlavě. Dokud si to nesrovnají v hlavě, nepomůže asi nic.
Heslo Raději mrtvá než tlustá je víc než děsivé. Je totiž úplně demoralizující a zavádějící na dno propasti.
Napsalas to moc dobře. Ty holky jsou nepochopeny (jasně že jsou nepochopeny, nikdo normální je nebude přesvědčovat, aby ve svém sebepoškozování pokračovaly!) A na blogu najdou spřízněné duše.
Jednou jsem kdesi objevila text, který je Anti-Ana. Bylo to hodně smutné čtení, a moc dobře napsané. Možná to zkusím zkopírovat na tyto blogy – místo komentáře.
[1]: já taky ne
Bohužel, pro ana blogů jsem viděla už mnoho. Nepomáhají sprosté nadávky, nepomáhají citlivá slova plná pochopení. Na ty blogy nikdo nemůže… je přece demokracie, bylo by nefér ty chudinky holčičky cenzurovat. A že ostatní navádějí ať si také kurví život, to je v pořádku?
Když však koukneš do časopisů, na ty dokonalé, vyretušované modelky… a navíc když nad tím kluci slintají jak bernardýni, vlastně se nedivím, že je něco takového možné… pro ně znamená být štíhlá – úspěšná. Je mi z toho do breku, protože je tak nějak chápu. Dnešní společnost dělá z žen jenom tvory bez mozku, kteří potřebují stylové hadry, super make up a silikonové kozy.
[12]: jj anti ana znám -jeden ten web mi totiž patří 😀 Ale povedlo se mi zašantročit heslo a ne ane se přihlásit na ten blog…..
[12]: to přesně by k ničemu nevedlo, i když bych jim tam zkopírovala svoji prakticky anti ana provídku, tak by ji nebyly schopné se svou sníženou kapacitou mozku ani přečíst…
Nehledě na to, že se v tom pak vyžívají, když jsem viděla ty komentáře pod videem vyléčené anorektičky na jedno z pro ana blogů, došlo mi, že nemá cenu jim tam vůbec něco psát… Jich se ty problémy netýkají, ony budou jen hubené, že…
Bleh, tohle je pěkně zvrhlej trend. Jsem proti cenzuře a různým jiným zásahům, ale tohle by se fakt mělo postihovat a zakazovat. Holky v tomhle věku jsou citlivá a dost riziková skupina. Když se vzájemně podpoří na netu, rodiče, kamarádi s nimi houby zmůžou. Ono je to zrádný. Ty modelíny v časopisech jsou krásný, usměvavý, obletovaný a taky ŠTÍHLÝ. No a jak se dostat k tomu, že budu taky taková? Budu štíhlá. Tzn. budu automaticky taky krásná, budu usměvavá, všichni mě budou mít rádi. Ono i zhubnout rozumně a čekat, že tím se vyřeší všechny problémy a můj život bude růžovej, je pitomost. Pokud se pak člověk bude cítit líp, sebevědoměji nebo pokud má s váhou zdravotní problémy, tak samozřejmě pár kil dolů ano. To funguje. Od sebevědomí se to odráží. Ale nečekat, že hubnutí je proboha samospásný mechanismus na štěstí. Váha dolů=cvak, přepne se nějakej knoflík, všechno bude ok.
[14]: Venom, to si zas nemyslím. Ne každý kluk/muž/prostě stvoření pohlaví opačného je takový pablb. Možná se na tu modelku i rád podívá, ale jednak ví, že je to jenom Photoshop a nejsou to reálný proporce, tudíž by to doma nechtěl a druhak, co chlap, to vkus. Někdo má rád takové holky, jiný takové. Kdybychom byly všechny stejné, vysoké, kozaté a vychrtlé, fakt by to nefungovalo. A nemám pocit, že kluci poměřují dívčí krásu jenom podle váhy. Prostě holčinu vidí a buď se líbí nebo ne. Zajiskří to nebo prostě nic. A jestli nějaký kluk tuhle optiku skrz váhu a podobnost vyretušovaným modelkám používá, je to povrchní idiot, který nestojí ani za to, aby si o něj jakákoli holka opřela kolo.
Jsem nějak neinformovaná…o "ana" blozích teď slyším poprvý. A vážně mě ta představa děsí.
Tohle znám a připadá mi to…strašné. Nemá smysl k tomu cokoli dodávat. Je to nemoc stejně jako kleptoamnie nebo cokoli jiného. Já moc dobře vím, jaké to je, být hrozně hubená. Jím normálně, myslím, že jsem huebná až až a měla bych naopak přibrat, jenomže ono ne. Moje rychlé spalování na to má jiný názor. Mám nějakých 160 cm, 16 let a 40 kg. Diety nedržím, připadá mi to jako blbost, vždyť už teď je zázrak sehnat na sebe neplandavé kalhoty. V palvání se mi smějí, že jsou mi vidět žebra a učitelak od mě hsutí, ať jím. Stokrát jí můžu přesvědčovat, že jím a jím. Ty holky by měly vědět, že každý kluk má radši, když je na co sáhnout, každý tě má radši, když jsi trošku oplácanější veselá holka než vážná kostřička a o shánět oblečení, ketré se ti líbí je snažší s pár kily navíc. Veliksot XXL je mnohem častější než XS. Takže to jen pro pořádek. Žádná výhra těch 40 kilo fakt není 😀
[18]: ámen. (omlouvám se za zneužití církevního slova, ale lepší mě fakt nenapadá)
Tohle je děsivý… taky jsem na pár takových narazila a bylo to smutný. Mám kamarádku, která se s anorexií dost potloukala a když je člověk hubenej, vyhladovělej a celé tělo se mu začíná hroutit pod rukama, šťastnej neni ani omylem. Ona do toho naštěstí nepropadla tak hluboko, aby se nedostala zpátky. je chytrá, rozumná a když už jí její vlastní tělo začalo zrazovat, naštěstí jí došlo, že tudy cesta nevede… i když to neznamená, že tím měla vyhráno. Ani zdaleka ne. Ještě dneska ji občas přistihnu u toho, jak zkoumá kalorie na zadní straně výrobku… Tohle je běh na dlouhou trať, ale bohužel jim to fakt asi nejde vymluvit… Protože všichni jsme tlustý blbky, který jim jen závidí jejich krásnou hubenou postavu. Bleh, ani náhodou. Ano, radši svaly než tuk, ale radši tuk než kosti -_-
Pro-ana blogy nejsou problém jen u nás, naopak jejich výskyt u nás, je ještě poměrně nízký v porovnání s jinak zaměřenými blogy. Na jednom španělském blogovacím systému je poměr blogů pro- ana a těch "normálních" opačný než u nás, aby člověk narazil na běžný blog, musí se proklikat třeba desítkou pro- aniček. A to je bohužel to, co nás nejspíš teprve čeká. Jnak, sebelépe míněné rady laiků anorektičku nezachrání ,je to nemoc, vážná, život ohrožující psychická nemoc, která bez vyjímky patří do rukou psychiatra. I tak je léčba dlouhodobá, problémy se velice často vracejí a nejdůležitějším cílem je uzdravit duši, což je velice těžké už proto, že anorexie má mnoho společného se závislostí. Není vyjímkou, že touha po štíhlosti není vždy prvotním důvodem, tím bývá i touha po zvýšené pozornosti okolí(zejména rodičů), pocity samoty, vyřazenosti ze společnosti vrstevníků, pocity, že život se přes nás řítí a my nemáme sebemenší možnost ho ovlivnit – a nebo přeci? Ano jídlo, jedna z mála věcí, které mohu mít pod kontrolou, přestanu jíst, heč živote, to čumíš, mám něco jen ve svých rukách a nikdo mě nedonutí to změnit, je to krásný pocit ovládat něco a přes to něco i někoho, nikdy se toho nevzdám, už nikdy nebudu slabá, jsem silná, překonám sama sebe a kdyby mě přeci jen někdy slabost dohonila, projdu pár blogů svých "spolubojovnic" a zase budu mít vše pod kontrolou. Tak takhle nějak to může vypadat v hlavě anorektičky. Domluvy jsou zkrátka marné, čímž v žádném případě nechci říct vykašlete se na ně , ne ale směrovat k lékaři, pomalu, nenásilně a stručně, rozvíjením debat ji spíš trénujete v iracionální argumentaci, kterou zpětně utvrzuje sama sebe o tom, že jedná správně. Uf. Toliko můj názor.
Znám lidi v podobné situaci,je to nešťastné…a tyhle pro ana blogy tomu rozhodně nepomáhají.ale myslim,že nemá cenu snažit se pomoct někomu,kdo nechce.komu se pak vlastně pomáhá?
([11]: pardon pardon – oni zakázali :O, myslela jsem na ty blogy, psala jsem rychle :X)
ty holky sou padlý nahlavu, vím jak sem ležela v necmocnici kvuli něčemu jinemu sice, ale vím že když sem važila 32 kilo byla jsem z toho naprašky a snažla sem se dosebe něco narvat i když to prošle moc nešlo..a když anrazím na takovýdle blog, nevěřícně jenom kroutím hlavou…
[16]: Taky mám obavu, že by to k ničemu nevedlo. Přesto, stokrát nic umořilo osla. Aspoň jim to jejich pro-ana nadšení trochu ztrpčit. Ten jejich bublinkový imaginární svět podvýživy trochu nabourat. Trošku je v jejich svatém pro-ana tažené rozhodit.
[22]: To je děsivá prognóza. Ale nedivila bych se.
A asi máš pravdu, mnoho těchto holek může být v tomto problému uvězněná i proto, že mají problémy v rodině. Chtějí třeba nějak demonstrovat svou osamělost. Třeba křičí – všimněte si mě. Četla jsem názor jedné bývalé anorektičky, že ona nejedla a trýznila se hladem proto, že měla pocit, že si to zaslouží. Že není dost dobrá.
Takže není to jen problém touhy po štíhlosti (i když výzva Lepší mrtvý než tlustý směřuje jen tímhle směrem).
Oprava: svatém tažení…
Dost výstižný článek. Narozdíl od lidí, jež na svém blogu makají, si holčiny založí blogísek raz dva tří, sem tam něco okopírujou, někdy se jim podaří sesmolit něco na šest řádků a když dojdou nápady? Přidá přece pár hustých cool foteček nebo fotopříběh. A najednou si někdo řekl: "Ha! už vím, jak zvýšit oblíbenost a být cool! Odpovím na otázky ve formě videa." Rázem se začnou točit videa. Ovšem slečny musely počítat s tím, že přijdou dvě vlny reakcí – kladné a negativní, a ne jen ty kladné. Co se stane, když se v dwmokratickém státě vyjádříte slušně k videu, na než máte záporný názor? Deset nejlepších blogových kamarádek dotyčné se na vás shrne s hromadou nejvulgárnějších nadávek. A naše společnost? tak to už radši ani nekomentuju. To co příjde je celkem jasné, když už teď jsou hranice slušnosti zbořeny.
[28]: Šmankote, omlopuvám se, já si přečetla tvůj předchozí článek ale komp mě nevědomky eskortoval sem. takže tohle má být reakce na článek předešlý – Růžové šílenství na blog.cz.
Jinak k anorexii a posedlostí štíhlostí nemám slov…
Taky jsem se tomuto tématu na svém blogu už párkrát věnovala. Když na to narazila nějaká pro-ana tak mi vynadala, že tomu nerozumím…což je pravda, nerozumím tomu, jak někdo může smrtelnou nemoc vydávat za životní styl a dělat z podobně nemocných nějakou super komunitu Btw, ta "výzva" z toho prvního citovaného blogu zní stejně fanaticky jako výzva Ježíš tě miluje, přidejte se k nám nebo Bráníme bílou rasu, je to náš boj-prostě zaslepená fanatičnost, k pláči.
[20]: Pokud je holčina štíhlá přirozeně, tak asi nelze nic namítat, ale když si tvrdě vydře postavu a v hlavě má pak jen kalorické hodnoty potravin, myslím si, že každý příčetný muž by okamžitě od takové prchal. 🙂 A ano, spoustě chlapů se oproti nastalému trendu vyloženě líbí dámy, které je takzvaně "za co chytit". 🙂
Taky to na mě dneska juklo na idnesu. Je to smutné 🙁 A ten článek tam bohužel není jen jeden, dá se proklikat k dalším, takže už to bude asi celkem rozšířená věc…
Nechápu naprosto ty holčiny. Mám přesně opačný problém – mám bohužel v genech od obou rodičů podváhu. Už několik let se snažím přibrat, což bohužel moc úspěšně nejde. Nevím, co těm holkám na sobě připadá tlustýho, když já si neustále zoufám, jak nemám téměř prsa a zadek. A dala bych cokoliv za to, abych neměla tak kostnaté prsty a nelezly mi žebra 🙁 Bohužel. I jako milovnice českých tučných jídel mám problém nabrat jakékoliv kilo…
Určitě se mezi těmito dívkami najdou jedinci, kteří jsou vážně nemocní. Prostě se holka rozhodne hubnout, z mnoha důvodu, pak jen stačí, že nemá v hlavě něco v pořádku, v okolí není nikdo, kdo by ji zachránil a pomyslná hranice je rázem překročena.
Ale, ruku na srdce, co si budeme povídat. Dnešní pubertačky (samozřejmě bereme v potaz výjimky potvrzující pravidlo) jsou prostě blbé. Tak to je a jinak není. V dnešní době, kdy je IN byt OUT, je tato nemoc skvělým doplňkem. Protože jak lépe všem ukázat, že vybočuji z řady než tím, že se budu CHTÍT stát NEMOCNÁ? A to, že u toho budu vypadat jako modelka mi pomůže ještě víc.
Takže, jak v diskuzi pod článkem na iDnesu pár lidí napsalo – je dost možné, že je to nějaký vyšší způsob, jak tyhlety blbky ze světa odstranit. Jistě, je to kruté, hlavně pro jejich okolí, které je má rádo, ale tak už to bohužel chodí.
[18]: Kéž by jich většina byla nepovrchních… kéž by… ale můžeš být sebeúžasnější bytost, sečtělá, milá, zábavná ale co je ti to platné s několika kily navíc, orlím nosem a prsama nulkama že? 🙂 i když dnešní pánské časopisy propagují, že lepší je najít si manželku pohodářku, vždyť šukat s někým krásným, na to stačí milenka.
Vždycky když čtu nějakej pro ano článek, tak mě jímá hrůza. Naprosto nefalšovaná. Vím, že s tím, co se těm holkám honí v hlavě jenom těžko něco udělám, ale tak ráda bych! Jenomže to musí chtít nejdřív ony samy. A co si budeme povídat, v tomhle světě jde dost těžko se zbavit nutkavé myšlenky, že co je hubený, to je taky krásný.
[34]: Ne, šestnáctileté střevo, kterému přebytky testosteronu tlačí na mozeček, to u mě není chlap. :-)) Tak nevím, asi mám kolem sebe divné chlapy, když převážně řeší, aby si měli se slečnou co povědět a dotyčná neměla v hlavince seno slámu. 🙂 A když už jsme u toho, tak já osobně: Nevypadám jako modelka, nejsem vychrtlá, vidím na sobě milion nedostatků a přesto existuje někdo, kdo mi přesvědčeně tvrdí, že jsem pro něj ta nej. 🙂 A na pánské časáky mi nesahej, jsou strašlivě vtipné, narozdíl od těch smrtelně vážných rad na téma jak zhubnout (!!), jak být dokonalá manželka, matka, milenka i hospodyně v časopisech ženských. 🙂
Toto – Za tím, být tak vychtrlé, až nebudou skoro vidět, až lehoučké jako peříčko odplují na onen svět – sice mrtvé, ale krásně štíhlé – je moc hezky napsáno…
chudáci holky, zdá se mi, že už nedokážou nepřimout pomoc od ostatních… kéž jim je země lehká, když chtěj být raději mrtvé než tlusté…
Tak o těchto blozích jsem netušila… Ačkoliv taky bych radši byla mrtvá, než opravdu obézní, jenomže ty holky to až moc přehání, mají normální váhu anebo jeden miniaturní špíček a hned nasadí takový příšerný diety. Osobně taky miluju ten pocit, když jsem prázdná a lehká a spoustu hodin jsem už nejedla. Taky miluju pocit, že se ráno zvážím a jsem lehčí, než včera. Taky bych byla ráda, kdyby se dalo žít jenom z vody a vzduchu. Taky mi všichni tvrdí, že mám normální váhu, ale já chci zhubnout. Ale v zájmu svýho zdraví a lásky k vlastnímu tělu doufám, že anorektička ze mě nebude.
Jo jo, vím o nich, ale mám za to, že to není tak moc rozšířené, protože různě prolézám náhodné blogy a pro-ana jsem našla jen při cíleném štrachání.
[39]: No, já taky ráda různě prolézám blogy a na pro-ana narážím poměrně hodně často. Myslím, že postupem času jich bude ještě přibývat, protože kult štíhlosti podporovaný snad všude stále přetrvává a možná, že i sílí.
Chápu lidi, kteří chtějí zhubnout a snaží se se sebou něco dělat (taky mezi ně patřím, chci zhubnout cca 20 kilo, pro rýpaly-moje cílová váha je 70 kg a "díky" problémům se štítnou žlázou to moc dobře nejde), ale zdravě a ne za pomocí takových příšerných hladovek, které tělu ještě více ublíží, než že by pomohly.
Nad tímto tématem jsem se dnes rozčilovala už u veruce (http://blog.veruce.cz/).
Podle mě, když už chce někdo vést pro-ANA stránky, měl by na ně také uveřejnit všechny následky, jaké anorexie (a bulimie) má. Možná by si to pak někdo lépe rozmyslel…
A pokud ne, každý svého štěstí strůjce.
Je to smutné a dost nebezpečné, takové blogy by měli zakázat. Na střední jsem potkala jednu anorektičku (byla naše pacientka v nemocnici, protože jsem studovala obor dietní sestra). Lhala nám do očí co všechno sní a jak se snaží, další rok se přihlásila k nám do školy jako studentka. Nevydržela tam – naše praxe v prváku spočívá ve vaření kupy jídla a následně to všechno sníst. Už nevim jak to s ní dopadlo.
Ale šťastnější byl případ mé dávné kamarádky ze základky, měla bulimii a dostala se z toho. V dnešní době ana blogů, by asi neměla šanci:-(
psychickou nemoc bohuzel nikdo z hlavy nikomu jen rozumnyma argumentama nevyzene, takze jakejkoli komntar se jen miji ucinkem, naopak vyvolava reakci: ty si urcite tlusta krava, co nam jen zavidi nasi stihlost..co by mozna aspon castecne mohlo pomoct je zruseni techle blogu, sama jsem jednou psala mail adminum blogu.cz jestli s tim nechcou neco delat, odpovedi bylo, ze nijak neporusuji rad uzivani blogu a nic se rusit nebude…oni by si to mozna rozmysleli, kdyby jim takhle zacla blbnout vlastni dcera
[43]: Tak je takový problém ono pravidlo zavést? To přece není cenzura. Provozovatel může mazat blogy klidně bez udání důvodů nebo si do pravidel vmáčknout libovolnou blbinu. Jeho věc, uživatel používáním služby s pravidly souhlasí. Každý si na svém webu může určit, co tam chce mít a nechce. Nesmí tam mít věci ilegální, ale i o čemkoli, co je v mezích zákona se může rozhodnout, že tomu dá stopku. Pro ana blogy jsou větší zlo než pár empétrojek ke stažení.
[44]:
Myslím, že to je jasné. Jakmile by začali zavádět vlastní pravidla a rušit možnost na blog.cz psát o takovýchto věcech, automaticky by přišli o bloggery a to by mělo následky. V dnešní době, kdy je blog.cz pod Novou a všude má reklamy si to dovolit prostě nemůže.
měla jsem ana spolužačku na gymplu, bylo to fakt děsné… moc jsme se nspolu nebavily, tak nevím, jak se z toho vyhrabala, ani jak dlouho jí to trvalo, každopádně teď je rotomile zakulacená, spokojená a myslím, že má svatbu na spadnutí =)
Já jsem si vždycky myslela, že anorektička prostě začne hubnout, pak ztratí kontrolu a pak jí to v hlavě přeskočí, ale že si to neuvědomuje. Až když jsem přišla na internet tak jsem zjistila, že existují tyhle pro ana. Tak jsem čuměla jak debil. Kdo se dobrovolně mučí a klidně se i zabije?
Holky by si zasloužily pořádně do držky za tohle.
Tak jsem si do vyhledávače zadala pro ana a je mi z toho akorát smutno. Myslím, že všechno už bylo řečeno výše. 🙁
jsem šokovaná v tom nejhorším slova smyslu…. absolutně jsem o nich nevěděla panebože… nevím co říct
Pane Bože, ty jsou ale pořádně vymytý. Proč se nemůžou chovat jako normální lidi? Jestli tím, že nejí, chtějí dosáhnout krásné postavy, tak to jsou naivní, protože, vychrtlé postavy jsou podle mě vrchl nechutnosty. Nenávidím, když je vydět jenom kostra a nic víc. Ale zase nechci říct, že zbožňuju, když je čkověk nějak enormě, vyžranej. Nejlepší by bylo, kdyby byli všichni akorát 🙂
[50]: No ikdyž, já taky nejsem zrovna v normě. Ale mě to přibírání nejde.
Hele, když měřím 163,5cm a vážím 46,5kg jak jsem na tom? Ty se v tom vyznáš 🙂
[51]: najdi si na netu kalkulačku BMI, podle té zjistíš, jak jsi na tom:)
[52]: Díky:-)
[51]: Ono nezáleží jen na BMI, ale také na podílu svalové hmoty a tuků v těle. Takový hodně namakaný sportovec může mít podle BMI nadváhu, i když má minimum tukové tkáně a je v podstatě hubený. S tímhle, žel, BMI nepočítá.
[54]: to je pravda, ale pro základní orientaci to většinou stačí. Jinak mě napadá, že tuk počítají takovéty přístroje v lékárnách, stojí to pět korun, tak to by se Veronice mohlo taky hodit:)
no fuj to je hruza. ale ona zato hodne nemuze no jen troch,.
Tohle to je opravdu děsivé. Znám pár holek, který si myslí, že jsou tlustí a snažáí se zhubnout co to de. nemyslí si, že vy šak na takové blogy lezly, ale i přesto jedné jde o život a ať je chytrá jak chce, tak s timhle prostě těžko zápasí a nevypadá to s ním vůbec dobře.
Myslím si, že obhajovat to co dělám je tady trochu bezvýznamný, ale pohled na věc bych snad přiložit mohla.
Nejezení nechápu pouze jako prostředek k hubený postavě, kdy se vznášíš, jsi lehká a křehká, ale je to jistá forma idealismu. Překonám tohle, překonám všechno ostatní. Jsem šťastná, když dokážu pár dnů nejíst, jsem nešťastná když se přejím, mám pocit vysvobození, když to vyzvracím. Nedělám to proto, že bych snad byla znuděná, ale kažý jsme jiný. Nihilisté, skepticisté…vždyť je to vlastně jedno. Pocit, že se já zničím dřív než to udělá něco jinýho je rozhodně lepší než se jen plácat na tom samém místě…
Každopádně s úsměvem ve tváři jsem ráda narazila na odkaz na mě jako na příklad k tý temný straně.
No víš já jsem začla hubnout ve dvanácti letech a pak jsem narazila na tyhle blogy.. byla ze mě příšerná troska.. no a věř mi, že se toho nejde úplně zbavit.. občas se podíváš do zrcadla a v hlavě ti to začne šrotovat.. no už je to přece jen dlouho, ale pamatuju si to pořád tak jestli chceš napiš na email a můžu ti říct jak to bylo a tak.. třeba ti víc objasním co se v takové hlavě honí. Líbí se mi totiž, že se snažíš lidem pomáhat, ať mají všelijaký problém..
vůbec nic jste nepochopily….
Ono je ale neuvěřitelně těžký vyléčit se z anorexie a je pravda, že kdo to nezažil, ten to nikdy nepochopí. Anorexie se ze všeho nejvíce podobá drogové závislosti, celý den vám to jenom v hlavě křičí "Nejez nejez nejez, budeš tlustá, odporná, fuj!". A vy tomu podléháte, protože když toho sníte jenom o ždibíček víc, roztočí se ve vás naprosto nesnesitelný kolotoč výčitek, pocit viny skoro takový, jako kdybyste někoho zabili… Sama se z anorexie léčím, léčím se teprve krátce a snažím se bojovat ze všech sil, ale je to fakt hrozně těžký. Tyhle pro ana komunity jsou naprostý nesmysly, dle mého názoru to jsou holky, které na sebe chtějí prostě upoutat pozornost.. Připadá mi, že to ani tolik jejich přesvědčení není, že se zkrátka chtějí udělat zajímavými, možná jsou osamělé a chtějí, aby se o ně konečně někdo zajímal a riskují proto své zdraví… Ale většina anorektiček se za svou nemoc stydí a nebude jí dávat takhle lacině na odiv…
Zatím jsem o ANA-BLOGs neslyšel, ale nemyslíte že by měla vzniknout ňáká hackerovská skupina, která by mohla takový blogy napadat a třeba je shazovat po vzoru Anonymous? Existuje něco? Nevíte jestli se na ňáký takový blogy pořádaj raidy?
Ahoj.
Vidím, že jsi asi také hubená a chceš zachránit ostatní. Tvůj text je velmi chytrý ale kolik "puberťaček" se toho chytí?. Dneska je být hubená vše, co chtějí všechny ženy.. Je to smutné.
Jste všichni do jednoho pokrytci. Celý život jsem byl tlustý, na 173 cm jsem vážil neuvěřitelných 75 kg. Nadávali mi do tlustých prasat, tlustých rypáků, tučňáků… A já jsem si uvědomil, že je něco špatně. A to byla moje postava a žravost. Nikdo mne kvůli tomu nechtěl. A tak jsem to změnil, překonal jsem mezník 68 kg a chci být dokonalý jako Francois Ververk. Ale to vy tuční nikdy nepochopíte. Ale až dostanete cukrovku, uříznou vám nohy a oslepnete, vzpomenete si na má slova.