Před nějakou dobou jsem začala psát jeden příběh, který se mi zničehonic vynořil v hlavě (no, nebylo to zničehonic, ale po přečtení jednoho ne moc dobrého románu od jedné hodně mladé české spisovatelky, ale co, stál jen dvacku a inspirace je, narozdíl od dobrých knih, k nezaplacení).
A teď mě ten příběh zase chytil do pracek a tváří se, že bych mohla být tak laskavá a neukládat ho na hromadu nedopsaných románů, hned vedle pubertální Paní prstenů a postupubertálního Kocoura a Lomiel (obé v případě zájmu naleznete v rubrice Moje tvorba). A nemám prý toho chudinku ani nechávat ležet v místech ještě vzdálenějších a hlubších, kde leží další dva romány, které nikdy nespatřily světlo světa a vzhledem k totální ztrátě nitě už je asi ani nikdy nespatří. Dokonce ani tady na blogu ne (jsou fakt mizerné, psala jsem je už strašlivě dávno a hlavně nemám napsáno víc, než pár stran).
A tak jsem si řekla – fajn, brachu, jak chceš. Koneckonců, příběh seš docela dobrej, tak pojď ukázat, co v tobě je. A tak tady je. Nějakou dobu se s ním budete setkávat (budete-li ovšem chtít) a to tak maximálně jednou týdně, abych si napsanou látku nevyčerpala dřív, než k ní případně připíšu další stránky.
Dílko má zatím jen pracovní název a dokud nevymyslím žádný lepší, budu mu prostě říkat Blázinec. I když blázinec není to hlavní o co v něm jde. Nejvíc mě na tom díle těší, že v něm hlavní roli nehrajě moje alter ego – žádná dokonalá „Mary Sue“ elfice jako Lúmenn, ani zloghotycká upíří kráska Lomiel. V tomhle příběhu ožívá úplně někdo jiný, někdo koho neznám, komu se podobám jen velmi vzdáleně a komu se jsem vdechla život, aby rozehrál svůj vlastní příběh, už ne můj.
A to mi možná přinese štěstí a příběh bude mít konec. A možná ne. Třeba je to už můj úděl. Každopádně vítejte na scéně Magdu – hodně hubenou a rozhodně ne moc pěknou holku s jedním okem modrým a druhým hnědým (i když to se máte dovědět až v druhé kapitole;)), která má to štěstí (nebo spíš smůlu), že vídá věci, které jiní lidé nevidí a ty věci ji za to nemají zrovna moc rády. A kromě ní je Blázinec o tom, že to, že jste za mřížemi, ještě neznamená, že jste v bezpečí.
První část první kapitoly uveřejním ještě dnes, druhá se tu objeví na sklonku příštího týdne. Komentujte, kritizujte a dávejte mi sílu psát dál a nebo mi ji úplně vemte. Každopádně Magdin příběh se započal, zda skončí (a jak) se uvidí…
Název každopádně zní zajímavě. Mimochodem – co to bylo za knihu, ta za dvacku? Smím-li se ptát. 🙂
Také se chystám psát, ale zatím jsem ještě nezačala 😀 Kdo ví, jestli vůbec začnu…
Zajímavé, prostředí blázince 🙂 – Ale Lum! Ty kecáš jako když tiskne, Magda je hubená a to ty jsi taky 😀 A naznačuješ, že ,,něco" vidí a ty snad né? A je to z prostředí blázince… no dobrá možná jsi nebyla v blázinci, nebo byla? Ale někde jsi myslím byla, dočasně… kdeže jsi to byla?
Prostě nelze napsat příběh, který není založený na autorovi. Prostě je, vždycky je tam kus z autorova života a ty jsi Magdu vymyslela jako další verzi sebe sama 😀 – Tak to už jsou 3 😀 Čoveče docela se rozrůstáš 😀
[3]: tak kus mě samotné tam samozřejmě je, to máš pravdu že jinak snad ani autor psát nemůže, ale rozhodně ji nepovažuju za své alter ego, jako ty předchozí dvě – je to prostě postava která má svůj vlastní příběh a ne moje vysněné "druhé já":)
Wow, tak tohle vypadá zajímavě 🙂 Tož jdu na první kapitolu 🙂
Zní to fantasticky, Lúmenn. 🙂
Magda je mi v něčem dost podobná (a opravdu to nejsou dvojbarevné oči ;))
Nicméně se těším na první kapitolu, kterou mám už nyní možnost přečíst 🙂
ALUŠKA KAROLÍNA LOSKOTOVÁ JE VTĚLENÍM ĎÁBLA!!!!!
ĎÁBEL MÍCHÁ ZÁMĚRNĚ PRAVDU SE LŽÍ, TÍM DÁVÁ LŽÍM DŮVĚRYHODNOST A NAOPAK PRAVDU ZNEVĚROHODŇUJE.
A PRO CENZURU NA TO NEMŮŽE NIKDO UPOZORNIT.
LUMEN, DĚLÁŠ TU REKLAMU NA ĎÁBLA!
CÍLEM KAROLÍNY LOSKOTOVÉ TEDY ĎÁBLA JE SOUMRAK LIDSTVA A ÚPADEK!