Slibovaná druhá část sedmé kapitoly mého „veledíla“.
Veškeré úvody a okecávačky si pro dnešek odpustím, kdo chce, nechť si je přečte u minulého dílu a kdo vůbec neví, o co kráčí, může si veškeré předchozí části přečíst zde.
Tak a je vymalováno a vy všichni, co jste zvědaví, co bude dál, se rovnou můžete začíst pod perex:)
S odchodem Škvrněte (a nakonec i Nikoly, jejíž rodiče to přijeli osobně vyjednat) na dovolenku se pokoj vyprázdnil a zklidnil. A Magda s Kájou tak měli dost času věnovat se „učení“, jak tomu říkala Kája, pro Magdu to ale spíš bylo objevování a fascinace světem, který ji noc co noc pohlcoval, ale on jej de facto vůbec neznala.
Od čtvrtečního odpoledne, kdy uzavřeli dohodu na záchodech, udělali pořádný pokrok. Dřeli vlastně nepřetržitě, tajně v pokoji, kde se před sestrami a spolubydlícími tvářili, že si čtou časopisy, zatímco Kája Magdě přepisovala zaklínadla na papír a ta se je pak učila zpaměti, a nebo na chodbě, když byla zrovna sestra zaujatá kafíčkem a cigárkem a ne pacienty.
V pátek už měli času méně, dopoledne se Magda trápila stříháním molitanu na pracovní „terapii“ a Kája ve škole, zatímco odpoledne se přišli ukázat starostliví Magdini rodiče a přinesli jak slibované pastely, tak bez řečí a otázek i cigarety. Pro jistotu hned celý karton. Magda je s vděčností přijala a hned si, i přes nepříjemné pohledy sestry, zapálila. Rodiče se vyptávali a ona nemluvila nebo odpívala jen úsečně, nebylo co řešit, za co se omlouvat, proč lkát. Byla tam, kde byla. V blázinci. A to podle ní mluvilo samo za sebe.
Zatímco seděla na chodbě a poslouchala mamčin monolog, prošla kolem natěšená Denisa, odcházející na dovolenku, a zamávala jí. O pár chvil později kolem prošla zavěšená do noblesní dámy a pána (patrně pána otce a paní matky) s nosem nahoru a bez mávání i Nikola. Za Kájou nikdo nepřišel a Magdě to přišlo líto, takže ukončila trapnou návštěvu rodičů poměrně rychle a spěchala za ní.
U okna na chodbě se na chvíli zastavila a sledovala mámu s tátou jak ruku v ruce odcházejí z areálu kliniky. Mrzelo ji, že jim nemůže nic vysvětlit, že je pro ně jen jejich holčičkou, která se pomátla a pro kterou nemůžou nic udělat, jen čekat až ji páni doktoři vyzdraví. ,Hovno,‘ pomyslela si hořce Magda a zatrnulo jí, když si vzpomněla na masitý obličej primáře Nováčka z ranní vizity (doktor Bláha měl dnes bůh ví proč dovolenou) a jeho otázky kolem jejích obrazů. Možná proto dnes raději stříhala molitan…
S povzdechnutím se odlepila od okna a vyrazila za Kájou na další lekci.
Do sobotního večera už Magda uměla vyvolat jednoduchou energetickou kouli a naučila se dvě základní obranná zaklínadla proti stvůrám. Dovedla si také přivolat ochranný štít pro ničím nerušený spánek. A byla z toho všeho nejen vyjukaná, ale taky k smrti unavená.
„Kdo tě to vlastně všechno naučil? A proč já ty noční běsy vídám a neumím to?“ zeptala se, aby už nemusela asi posté odříkat ochranné zaklínadlo.
„Rodiče,“ řekla Kája suše a zadívala z okna, kde už pomalu vítězil soumrak nad dnem.
„Oni je taky vídají?“
Kája kývla. „A nejen vídali, uměli je odhánět a spoustu dalších všelijakých věcí. Máma byla dobrá věštkyně, dokonce se tím i živila, vykládala karty a tak. S tátou se poznali právě při jedné takové seanci, zjistili, že mají společné zkušenosti a pak už spolu zůstali. Táta jinak pracoval v reklamní agentuře, ale na nadpřirozeno věřil a celý život se mě snažil učit. Naši mi v tomhle vždycky hodně pomáhali a tak jsem jako dítě nikdy nemusela trpět nočními můrami, protože jsem je uměla odehnat,“ Kájiny oči získaly skelný nádech a zahleděly se kamsi do dálky.
„Počkej,“ Magda se zamyslela a náhle se její mysl rozzářila zábleskem poznání. Dost temným zábleskem. „Pomáhali, snažili, takže oni už…“
„Zemřeli před dvěma lety při autonehodě. Od té doby žiju s babičkou a snažím se zabít tím, že nebudu jíst. Až tady jsem si uvědomila, že se mi po smrti mámy s tátou do hlavy vetřeli Oni a snaží se mě dostat, stejně jako dostali je. Podle mě to nebyla žádná nehoda.“
Magda zalapala po dechu. „To…je mi líto, vážně, já…“
„To je v pohodě,“ Kája posmrkla a její oči získali normální odstín. „Na všecko si zvykneš. Jenom babča nemá pro tyhle věci pochopení, vyhodila mi všechny knížky a já se teď horko těžko snažím si všechno vyvolat z paměti. Vím, že po mě stvůry jdou, tak jako jsou po každým, kdo je vídá a tím je pro ně nebezpečnej, ale já se budu bránit až do konce. Začla jsem zase jíst a chci se z té posrané anorexie dostat. Ještě tři kila a pustí mě do domácího léčení. Chtěli mě zatáhnout do tohodle baráku, kde je ve zdech schovanýho tolik zla a bolesti, ale já se nedám a nedovolím jim, aby dostali i tebe,“ Káje se do tváří vlila barva. „A jestli nám ten kluk chce něco říct a pomoct nám zbavit tuhle šílenou budovu aspoň trošky utrpení ze strany stvůr, tak mu budeme naslouchat. Pojď, přeříkáme si to ještě jednou.“
Magda nadzvedla levý koutek a bezmyšlenkovitě se pustila do opakování. Někde v hloubi duše ji hlodal mrazivý pocit, že se „ten kluk“ jak mu svorně přezdívali (ačkoli na památníčku byly uvedeny iniciály J.Z.) už dva dny neukázal. Otázka „proč mě první den otravoval každou volnou chvíli a teď už je dva dny ticho po pěšině“ ale pod mnoha cizími slovy obranného zaklínadla zůstala
nezodpovězena.
nezodpovězena.
Jediné, co se ozvalo v odpověď, bylo tiché kapnutí kohoutku a jen o něco málo hlasitější zachrochtání umyvadla. Kdesi dole, ve změti potrubí a těžkém zápachu spláchnutého do odpadu, se zazmítala černá hmota a do zdí kolem se zažrala další porce její bezbřehé nenávisti.
Vážená, našel jsem Vás na autorské stránce blogu a proto se na Vás obracím s nabídkou.
Hledám ghostwritery dále jen GW.
Mám plnou hlavu nápadů na knihy, plno návodů, jak psát a poskládat jednotlivé kapitoly, ale nemám čas. Jsem už starý a někdy se mi nechce moc psát a když je jasno a hezky tak jen koukám z okna na město a do dálky, sklopím si křeslo, poslouchám hudbu a je mi dobře . Ale nepíšu, kniha neodsýpá a mně běží čas, který se mi bohužel krátí. Možná tu budu ještě mnoho let a možná ani nedopíšu další kapitolu. Vy jste určitě mládež a nechápete takové myšlení. Já si zase mohu dovolit najít pomocníky a za jejich pomoc solidně zaplatit. Jeden druhého nemusí chápat, ale podle mne je možnost na spolupráci. Obracím se na Vás proto, že jsem si cosi přečetl z Vašeho blogu a řekl si, že by to snad šlo.
Tak tady je můj návrh. Pokud by byl zájem, já si to představuji /a to bude rozhodující/ tak, že napíši sylabus knihy, o čem bude, rozvrhnu stránky a názvy kapitol a popíši, co by v té kapitole mělo být, dějovou linku a krátké poznámky ke vlastnostem postav, jména atd. atd. a GW z toho udělá kapitolu, pošle mi ji elektronicky a já se rozhodnu, zda to beru nebo ne. Pokud ano, udělám návrh změn a doděláme ji. Pokud text nevezmu, zaplatím za něj 50 Kč za normostranu /tj.2 Euro/, ns je 1800 znaků, dám druhou možnost a pokud ani ta nevyjde, tedy nebudu spokojen, končíme. Pokud spokojen budu, zaplatím 75 Kč/3 Eura/ za stranu a současně s platbou pošlu návrh změn na zapracování do textu a po vrácení opraveného textu doplatím 25,-Kč/1 Euro/ za stranu. Podmínkou je, že vždy musí jít o kompletně napsanou kapitolu, zřídka bude delší než 5 stran, ale podmínkou zaplacení je, že v textu nebudou chyby jako třeba „řekla sem mu pošly mi dopis“. V takovém případě žádné pokračování spolupráce nastat nemůže. Dále, nikdy nebudu postupovat tak, že bych celou knihu zadal jednomu GW.
Pokud budete mít o spolupráci zájem, klikněte na http://www.hrozba-kniha.cz a z textů v závěru si vyberte tak asi 1 stranu /30 řádek, 60 znaků na řádek = 1 ns/ a přepište text tak, jak si budete myslet, že by měl být napsán stejný děj a stejný námět podle Vás. Vůbec nemyslím na to, že máte použít jakkoli upravovaný můj text. Vytvořte svůj text na můj dějový námět. Zkuste být originálem, ne kopií, pouze děj má zodpovídat, I rozsah může být jiný. O jakou knihu jde uvidíte I na http://www.kosmas.cz/knihy/158353/hrozba/, pokud shledám zájem, zadám Vám placené napsání textu.
Pokud se Vás tento můj dopis dotýká osobně, protože si nemyslíte, že byste se mohli podílet na takové spolupráci, upřímně se Vám omlouvám, rozhodně jsem neměl zájem se Vás jakkoli dotknout ani zneužít Váš talent. Snad pro vysvětlení přikládám, co mi napsal Američan, spisovatel, který právě dokončil překlad knihy Hrozba do angličtiny. Kniha /The Threat/vyjde v USA někdy okolo prázdnin.
„… možná budete chtít zvážit možnost najmout ghostwritera. Ghostwriteři píší jménem autora a jejich jména nejsou jakkoli spojena s knihami, které píší. Mnoho bestsellerů bylo napsáno ghostwritery. Experti z vydavatelství odhadují, že možná až 50 procent všech bestsellerů New York Times je dnes psáno ghostwritery. Ghostwriter by sloužil Vašemu tvůrčímu talentu, ale zbavil byste se té lopoty, neproduktivní a časově náročné snahy potřebné k přetvoření Vašich nápadů do knih. Tento proces může být tak přímou spoluprácí, jak si přejete – od denní spolupráce se spisovatelem po rozepsání zápletek a necháním zbytku na něm(ní). Zmínil jste se mi o hrubé struktuře dalších knih, které mají po Hrozbě následovat. Toto může být výborným způsobem, jak je dostat z Vaší mysli na polici knihovny. Mou radou by bylo pracovat se českým ghostwriterem abyste minimalizoval stres z práce s angličtinou.
Uch… jsem vážně zvědavá, kdy se tam ´ten kluk´ zase objeví, popravdě – ty části se mi uatím líbily nejvíc 🙂
Komunikace s duchem proběhne? Hurá 🙂 nemůžu se dočkat. Jinak Káje tak trochu závidím rodiče… je jich věčná škoda.
Ahoj, kdypak bude pokračování?? =)
Já chci pokračování!!! Dočkám se někdy? 🙂
[5]: nevím:(
oh hrozně moc bych si přála pokračování..
ach jo =( to už asi nebude pokračování, co? =(
[8]: nevím, možná jednou:)
[9]: To bych byla moc ráda! =)
Jednou, jednou… Co si představuješ pod slovem jednou elfíku? Za tisíc let?
Lumennko už rok čekám na další díl, zatím ale marně jak tak koukám:) Nechystáš se pokračovat?)
[12]: uvažuju o tom, ale nějak mi to nejde:( Tak snad jednou no:)
Aaaaaa, squelé!!
ALUŠKA KAROLÍNA LOSKOTOVÁ JE VTĚLENÍM ĎÁBLA!!!!!
ĎÁBEL MÍCHÁ ZÁMĚRNĚ PRAVDU SE LŽÍ, TÍM DÁVÁ LŽÍM DŮVĚRYHODNOST A NAOPAK PRAVDU ZNEVĚROHODŇUJE.
A PRO CENZURU NA TO NEMŮŽE NIKDO UPOZORNIT.
LUMEN, DĚLÁŠ TU REKLAMU NA ĎÁBLA!
CÍLEM KAROLÍNY LOSKOTOVÉ TEDY ĎÁBLA JE SOUMRAK LIDSTVA A ÚPADEK!
Jako, už přez půl roku čekám na pokračování! 😀 Je to skvělé, tak snad se dočkáme 😛 😀
[16]: tuto část jsem napsala v roce 2011 a asi už se k tomu nevrátím, bohužel:((
[17]: To je vcelku škoda, tak přeju úspěchy u jiného tvoření 😉