Don’t let the world change you. Change the world!

Rozhodla jsem se moje životní motto, které vidíte v nadpisu, převést do literárního díla. No díla, je to spíš takové dílko, jen pár řádků, které se mi objevily v mysli včera před usnutím, ale přesto jsem do nich dala snad víc, než do jakékoli mé povídky. Takže – nedovolte světu aby vás změnil. Změňte svět!

Dívka zpříma hledíce do očí Smrti tasila svůj meč a jediným máchnutím přeťala poslední provazy, držící pohromadě Realitu. Kulisy obklopující její svět se začaly bortit – falešné hvězdy, falešné nebe, falešné životy…
Doteď slepým lidem padaly pásky z očí a oni uviděli nahou, ničím nepřioděnou Pravdu, jak kráčí mezi nimi a rozdává svoji moudrost všem. Ti, jejichž duše byly čisté a zářící, vděčně přijímali její požehnání a ti, jimž duše postupem času zčernala a zošklivěla, padali pod dotykem její ruky mrtvi k zemi. Svět se měnil…ne, neměnil se, jen se vymaňoval ze spleti lží a předsudků a ukazoval svoji pravou tvář. Poslední nitě loutkové hry jménem Realita padaly k zemi, kde se kroutily a svíjely, aby se nakonec rozpadly v prach. Ze země vytryskly proudy čiré energie a rozlévaly se mezi bortícími se zbytky Iluze, očišťovaly srdce lidí od posledních střípků bolesti a strachu a naplňovaly svět láskou, která až doteď dřímala hluboko ve všem, udušená nenávistí neschopna se probudit.
Země očištěná od všeho zlého, od všeho falešného a hraného, náhle začala vzkvétat závratnou rychlostí a stromy pohlcovaly města ještě před okamžikem slepých lidí. Ti však nyní prozřeli a z radostí přijímali nový svět – a ti s černými a prohnilými srdci, jichž se ještě nedotkla Pravda, v zoufalství prchali před krásou Přírody, nevěda, že nemají kam prchnout.
Poslední kulisy Reality padaly do pěnícího moře, zbytky betonové zástavby se nechtěly vzdát rostoucímu kořenoví a některá falešná srdce lidí nechtěla uvěřit tomu, co vidí, ale proměna už byla téměř dokonána. Byl to bolestný, ale nádherný přerod.
Dívka, která v dlani svírala meč, na jehož ostří se odrážely nové, opravdové hvězdy, to však neviděla. Neviděla bortící se impéria, probuzenou lásku, odhalené pokrytectví, ani čirou radost. Ležela mrtvá v tratolišti vlastní krve, kterou očistila svět, ale s její blednoucí tváří si přesto pohrával úsměv. Dokázala jsem to.

6 komentáře “Don’t let the world change you. Change the world!

  1. rozhodla jsem se že si zakážu číst tvoje příspěvky v hodinách výpočetní techniky. Mám teď takovou rozněžněnou náladu, že bych chodila všechny obímala vykřikovala, aby odhodili masky a běželi vstříc novéééému světu plnému lááásky, přátelství, upřímnosti…. áááááá xD

  2. Och… Tak teď jsem se tak rozvášnila, že budu kamarádovi držet palce ještě víc a okamžitě půjdu udělat všechny svoje povinnosti, protože tím udělám jiným radost.
    Děkuji 🙂 Tohle jesem teď potřebovala číst 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.