Rozhodla jsem se moje životní motto, které vidíte v nadpisu, převést do literárního díla. No díla, je to spíš takové dílko, jen pár řádků, které se mi objevily v mysli včera před usnutím, ale přesto jsem do nich dala snad víc, než do jakékoli mé povídky. Takže – nedovolte světu aby vás změnil. Změňte svět!
Dívka zpříma hledíce do očí Smrti tasila svůj meč a jediným máchnutím přeťala poslední provazy, držící pohromadě Realitu. Kulisy obklopující její svět se začaly bortit – falešné hvězdy, falešné nebe, falešné životy…
Doteď slepým lidem padaly pásky z očí a oni uviděli nahou, ničím nepřioděnou Pravdu, jak kráčí mezi nimi a rozdává svoji moudrost všem. Ti, jejichž duše byly čisté a zářící, vděčně přijímali její požehnání a ti, jimž duše postupem času zčernala a zošklivěla, padali pod dotykem její ruky mrtvi k zemi. Svět se měnil…ne, neměnil se, jen se vymaňoval ze spleti lží a předsudků a ukazoval svoji pravou tvář. Poslední nitě loutkové hry jménem Realita padaly k zemi, kde se kroutily a svíjely, aby se nakonec rozpadly v prach. Ze země vytryskly proudy čiré energie a rozlévaly se mezi bortícími se zbytky Iluze, očišťovaly srdce lidí od posledních střípků bolesti a strachu a naplňovaly svět láskou, která až doteď dřímala hluboko ve všem, udušená nenávistí neschopna se probudit.
Země očištěná od všeho zlého, od všeho falešného a hraného, náhle začala vzkvétat závratnou rychlostí a stromy pohlcovaly města ještě před okamžikem slepých lidí. Ti však nyní prozřeli a z radostí přijímali nový svět – a ti s černými a prohnilými srdci, jichž se ještě nedotkla Pravda, v zoufalství prchali před krásou Přírody, nevěda, že nemají kam prchnout.
Poslední kulisy Reality padaly do pěnícího moře, zbytky betonové zástavby se nechtěly vzdát rostoucímu kořenoví a některá falešná srdce lidí nechtěla uvěřit tomu, co vidí, ale proměna už byla téměř dokonána. Byl to bolestný, ale nádherný přerod.
Dívka, která v dlani svírala meč, na jehož ostří se odrážely nové, opravdové hvězdy, to však neviděla. Neviděla bortící se impéria, probuzenou lásku, odhalené pokrytectví, ani čirou radost. Ležela mrtvá v tratolišti vlastní krve, kterou očistila svět, ale s její blednoucí tváří si přesto pohrával úsměv. Dokázala jsem to.
rozhodla jsem se že si zakážu číst tvoje příspěvky v hodinách výpočetní techniky. Mám teď takovou rozněžněnou náladu, že bych chodila všechny obímala vykřikovala, aby odhodili masky a běželi vstříc novéééému světu plnému lááásky, přátelství, upřímnosti…. áááááá xD
Myslím, že bychom měli být jako ta dívka…
Páni… to je úžasné. Stojí to za to, žít pro to dobré, jakkoli beznadějně to někdy v tomto světě může vypadat.
Och… Tak teď jsem se tak rozvášnila, že budu kamarádovi držet palce ještě víc a okamžitě půjdu udělat všechny svoje povinnosti, protože tím udělám jiným radost.
Děkuji 🙂 Tohle jesem teď potřebovala číst 🙂
Úžasem zůstávám státi. Neuvěřitelně krásné.
Kus pravdy, ne bo spíš Pravdy