Chybělo vám pohlazení po duši? Není divu, protože skoro měsíc se tady žádné neobjevilo. A tak jsem se rozhodla, že to musím napravit a na celé září nějaká přednastavuji. A to dnešní zrovna bude trošku netradiční. Nebude to ani píseň, ani obrázek, ba ani citát nebo básnička. Bude to totiž pohádka a ne ledajaká. Bude to pohádka kreslená a co víc – s KRTKEM.
Možná nemáte tohoto lehce infantilního černého tvorečka v lásce, protože umí říct jen osm slov a z toho jsou půlka citoslovce. Ale pro mě má tahle pohádka své neopakovatelné kouzlo a krteček mě provázel celé dětství ve formě nejen kreslených filmů, ale i plyšáků a dalších hraček, kterých jsem se nemohla nabažit. Krteček byl prostě můj malý dětský hrdina a díl, který jsem vybrala jako pohlazení po duši je jeden z mých nejoblíbenějších. Je trochu smutný, ale je v něm i hodně moudrosti – je o tom, jak nemáme být chamtiví a o každou krásu se rozdělit se všemi lidmi (a zvířátky:)). Ať se líbí a hladí:)
Krtek a zelená hvězda
Kde jsou ty časy, kdy jsem krtečka sledovala… 😀
pro "Lúmenn": Pěkně si mě "pohladila". Děkuji. Docela příjemné…
Krteček je dodnes má nejoblíbenější pohádková postavička 🙂
krtečka miluju 🙂
No né… můj skorosoused z Alfy tři! Budu ho pozdravovat. Krteček je jeden z mých nejlepších malých a chlupatých přátel, jen se mu planetka trochu nahlodává zevnitř… Ale mám ho moc rádo. 🙂 Vždycky pohladí…
A konkrétně u hvězdy pomalu brečím i po tolika letech, shlédnutích i letech od dětství.