Zjistila jsem, že nejvíc mě pohladí po duši, když vidím štěstí – lidské, zvířecí, štěstí stromů v lese, radost slunce, že je zase ráno, šťastné zatetelení knihy, když ji otevřu. A nejvíce miluji štěstí mých blízkých – když je šťastná ségra, Finnýsek, mamka, táta nebo kdokoli z mých přátel.
A možná se budete divit, ale velkou část z vás, mých blogových virtuálních kamarádů, také považuju za své přátele. Směju se a pláču zároveň s vámi, prožívám s vámi vaše radosti i strasti. Když jste smutní, nešťastní nebo naštvaní, bolí mě to, když se smějete, jste šťastní, veselí a plní energie, raduju se s vámi.
Jedna z vás mě dneska moc potěšila – shodila ze sebe tíhu vin, které si přivlastnila neprávem, jen kvůli své příliš dobré duši. Zasněžený les z ní vytáhl bolest a smutek a já jsem za ni strašně šťastná. Tuhle písničku jsem u ní našla a snad vás tahle klavírní melodie pohladí aspoň z poloviny tak, jako mě pohladila Kristýnčina radost:)
Kermisee, držím ti palce, ať se na tebe konečně a nastálo usměje štěstí:)
Autumn fairy tale
okouzlující…dlouho jsem se neukázala…ne že bych nepsala, ale pravda…nebyla jsem tu a moc mě to mrzí…dočtu konečně Paní prstenů a budu dál chodit sem, protože tohle místo, tyhle slova, povídky mi chybí…chybí mi přítelkyně jménem Lúmenn-verya…mám tě ráda Lum…tvoje Kayel Mirimë
Lúmennko ty se mě snažíš rozbrečet! I ty jedna…
Ne, je to neuvěřitelně…to po dušičce hladí ;-). Jsem tak šťastná Lúmennko a i ty na tom máš ooobrovský podíl… 🙂
Děkuju 🙂 za všechno…za tvá slova, za tvoje básničky, povídky…za tvoje smysluplné komentáře a vlídná slova…:-) Děkuju moc 🙂
Myslím, že jsme na tom stejně 🙂
skutečně pěkná melodie