Tohle pohlazení po duši je takové trochu bolavé a pro mě velice osobní. Na jednu stranu se téhle písně nemůžu nabažit a pronásleduje mě vlastně celý život – kdysi jsem ji slyšela a pak roky nemohla sehnat nikoho, kdo by ji znal, člověk, od nějž jsem si ji pamatovala, vůbec nevěděl o jakou píseň jde a já marně pátrala. A pak jsme ji jednou hráli ve skautu o ohně a od té doby jsme si ji tu a tam zazpívali. Nikdy jsem si nebyla schopna zapamatovat text, jediné, co mi v hlavě utkvělo byl refrén – „snad jedenkrát, snad za pár dní, odněkud z dálek, kde slunce už nezapadá, přiletí k nám pár bílejch vran, jak posel naděje“.
Kdybych nebyla lenoch, mohla jsem tuhle píseň zařadit k tématu týdne naděje, které bylo minulý týden:) Ale mě prostě všechno dlouho trvá a dokopat se k nahrání „Jedenkrát“ na youtube bylo skoro nemožné. Když jsem sháněla někde na internetu použitelnou mptrojku, tak jsem tvrdě narazila, tahle písnička skoro nikde není a popůl hodině zoufalého hledání jsem ji vyštrachala na nějakém příšerném folkovém albu. Neznám pana Vojtu Zíchu, který ji zpívá, znám jen tóny a akordy a slova, která jako by někdo složil pro mě a Mamuta. A tak pro mě tahle písnička reprezentuje nás dva, náš rozchod a opětovné setkání, naši lásku i nás smutek. A naši naději.
Proto, ačkoli mě většinou „Jedenkrát“ dožene k slzám, jej považuji za opravdové pohlazení po duši. I když se vám hudebně asi bude zdát úplně mimo můj obvyklý záběr, zkuste na sebe nechat zapůsobit její melodii a hlavně slova, která v sobě skrývají hrozně moc.
Vojta Zícha – Jedenkrát
(žádné video, ani prezentace, jen jediný obrázek a píseň:))
…a text, který mi konečně po letech, co tuhle píseň znám utkvěl v hlavě
a jeho podobu psanou inkoustem a krví mám navždy uschovanou:)
Zase jsem nechal hlavu bůh ví kde,
snad v oblacích, snad u Tebe
No já vím lepší už to se mnou nebude,
No já vím lepší už to se mnou nebude,
vždyť mě dobře znáš.
Snad jsem ji nechalu Tebe na klíně,
nemůžu říct, že jen tak nevinně
Bylas jak ostrov na pusté pevnině
Bylas jak ostrov na pusté pevnině
– v rouše Evině.
REF:
Snad jedenkrát, snad za pár dní
odněkud z dálek, kde slunce už nezapadá
Přiletí k nám pár bílejch vran
jak posel naděje.
odněkud z dálek, kde slunce už nezapadá
Přiletí k nám pár bílejch vran
jak posel naděje.
Je těžké lézt pro modré do nebe,
kdekdo mi říká tam cesta nevede
a tak se ptám, proč bych vlastně žil
a tak se ptám, proč bych vlastně žil
– kdybych uvěřil.
Že slovo chlapa dávno nedělá
a přátelství je už jen pověra
no a láska? Ta se včera zase někde válela,
no a láska? Ta se včera zase někde válela,
vždyť za prachy jde dnes i důvěra.
REF.
Ještě pár chvil než se rozední,
já vím naděje umírá poslední.
Na vzdušné zámky zvolna usedá prach
Na vzdušné zámky zvolna usedá prach
– někdy mívám v noci strach.
Vzít Tě tak pryč daleko od lidí,
kam ani měsíc moc dobře nevidí
abych byl sám až Tě budu objímat
abych byl sám až Tě budu objímat
– víc Ti nemůžu dát…
Mimořádně půvabný text… Nemám slov, vyrazilo mi to dech.
krásná písnička. taky jsem kdysi mívala písničku, spíš melodii, která se objevovala a zase mizela, aniž bych věděla, co to je. když jsem to konečně zjistila, tak záhadně svoje kouzlo ztratila. u té tvojí se to ale naštěstí nestalo …
Taktiež som pár rokov pátrala po originálnej verzii-DAKUJEM