Když jsem byla malá, maminka mi čítávala Skácelovy Uspávanky a od té doby je stále nosím v paměti (a jednu jsem už taky použila na hlazení našich duší, konkrétně si ji můžete přečíst tady). A protože se rok pomalu sklání k období, kdy sněží, vítr duje za zavřenými okny a mrzne až praští, přivítám dnes tenhle čas krásnou poetickou básní, co hladí po duši a při tom trochu štípe mrazem. Snad tenhle mrazivý čas s ledukrásnou paní nepřivolávám příliš brzy:)
Jan Skácel – Uspávanka se sněhem a krásnou paní
V ledové sluji
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
okolo hrdla krásná paní má
a zpívá šeptem,
zpívá uspávanku
a je to píseň celá stříbrná.
a je to píseň celá stříbrná.
V zavátých úlech
včely střeží med,
ve sněhu zajíc udělal si jamku,
ve sněhu zajíc udělal si jamku,
a spi, můj hochu,
už i medvídek
celý se schoval
do zimního spánku.
celý se schoval
do zimního spánku.
V ledové sluji
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
z jinovatky krajku
okolo hrdla krásná paní má
a zpívá šeptem,
zpívá uspávanku
a celou zem tou písní uspává.
O to, že privoláš zimu sa báť nemusíš, Tarjuška to už spravila za teba 😀 ako nám cez koncert oznámila 😀
krásná báseňa ten obrázek taktéž, šoda, že mi mamka když jsem byla malá nečetla něco podobného
Krásně to hladí 🙂 I když trošku studeně …
no opravdu, tohle sis mohla schovat na zimu:D ja bych jeste radsi neco teplejsiho:D i kdyz takove pohlazeni zahreje na dusi, takze to zas tak nevadi:)
Ach…to hladí po duši přímo božsky…ach 🙂
Miluji zimu..ááách, to já ji přivolávám…ale…i barevnost podzimu mi není cizí 😉