Poslední dobou všechna pohlazení po duši tvořila videa nebo písničky a tak zase zabrousíme do poezie, co vy na to? Vybrala jsem nádhernou báseň, na kterou mám mnoho vzpomínek z dětsví – jednak mi ji čítávala maminka, když jsem byla malé škrvně a krom toho to byla jedna z nejčastěji recitovaných básní na recitačních soutěžích. A ostatně i další básně ze stejné sbírky. Co to bude? Nebudu vás dlouho napínat – Uspávanka se starými domy od Jiřího Skácela. Možná si vícero z vás vzpomene na maminku skloněnou nad knížkou, jak čte před spaním básničku a pokud ne, snad vás krásné verše pohladí po duši i teď v (skoro)dospělosti:)
Když přijde noc a lidé spí,
potom si měsíc v malém krámku
hedvábné nitě nakoupí
potom si měsíc v malém krámku
hedvábné nitě nakoupí
a prastarými uličkami,
kde staré domy stojí samy
pod prejzovými střechami,
kde staré domy stojí samy
pod prejzovými střechami,
putuje měsíc křížem krážem,
hedvábnou nití pevně váže
hvězdičky k sobě na nebi.
hedvábnou nití pevně váže
hvězdičky k sobě na nebi.
Když posvazuje všechny hvězdy
a dá je držet sochám ve zdi
na dlouhých nitích z hedvábí,
a dá je držet sochám ve zdi
na dlouhých nitích z hedvábí,
uličkou tichá hudba zní.
To staré domy vyhrávají.
Na basu, čelo, na hoboje,
bubínek, cimbál, housle dvoje,
ulička stará vyhrává
bubínek, cimbál, housle dvoje,
ulička stará vyhrává
po celou noc až do rána.
A naslouchají svatí ve zdi
na druhém konci nití hvězdy,
a dokonce i kameny,
kočičí, v hrbolaté dlažbě,
štíty a ploty, římsy, trámy,
mříže a okna se záclonkami,
na druhém konci nití hvězdy,
a dokonce i kameny,
kočičí, v hrbolaté dlažbě,
štíty a ploty, římsy, trámy,
mříže a okna se záclonkami,
klepadlo staré u dveří,
komíny, stíny, žaluzie,
na staré věži půlnoc bije
komíny, stíny, žaluzie,
na staré věži půlnoc bije
a krásná hudba stále zní.
To staré domy vyhrávají,
dokud je lidé nezbourají,
potom už neozve se ze tmy
dokud je lidé nezbourají,
potom už neozve se ze tmy
cimbál a hudba na hoboje,
bubínek, čelo, housle dvoje,
ulička stará oněmí.
bubínek, čelo, housle dvoje,
ulička stará oněmí.
A hvězdy řeknou: To se smí?
Neboj se, zatím pořád stojí
ty staré domy na hoboji
za nocí nepřestaly hrát,
ty staré domy na hoboji
za nocí nepřestaly hrát,
doposud měsíc večer vstává,
hedvábím střechy omotává,
neboj se, můžeš klidně spát.
hedvábím střechy omotává,
neboj se, můžeš klidně spát.
Ta krásná hudba nemá dna,
je celou noc, je hedvábná.
je celou noc, je hedvábná.
skutečně pěkná báseň. Je pravda, že staré domy jsou "jako živé". Dokonce jsem někde četla, že kameny ve starých budovách jsou jako nahrávací pásky, ze kterých jde záznam přehrát, prý to dokonce dokázali, ale to spíš jako poznámka pod čarou…
Parádní.
Staré domy znají čarokrásné věci.
Ilustrace to krásně dokresluje.
mamka mě nikdy před spaním nečítávala básničky, prý jsem milovala Krtečka xD … ale básnička kouzelná, opravdu pohlazení po duši…
krásná básnička. Napíšu si ji někam 🙂