Co může poetickou duši hladit více, než poezie? Ale nezoufejte myslíte-li si, že vaše duše nejsou dost poetické. To víte, že jsou, jen stačí zaznít na tu správnou strunu. A dnes nám budou krásně znít slova úžasného básníka Jana Skácela.
Naděje s bukovými křídly
novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře
někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového
(A tenhle obrázek si vyloženě říkal o připojení k této básni:) )
Krásná báseň. Skácel byl machr 🙂
Krásnhé a velmi poeticky vydařené pohlazení po duši 🙂
Opravdu, krásná báseň… Jenom výraz "rožnout" mi přijde, že tam nějak nesedí… =)
děkuju
krásné, klobouk dolu:)