Lum ví, že pohlazení po dušičkách jste teď měli (aspoň tedy ode mě) žalostně málo. A tak jsem se rozhodla to aspoň trochu napravit a momentálně vytvářím celou sérii pohlazení, abyste je až do konce dubna měli co možná nejpravidelněji.
Občas mám takové tendence nechat tu rubriku umřít, protože je náročná – všechno to shánění po netu, přemýšlení, zda to není trapné a opravdu to hladí, ztrácející se inspirace co přidávat…ale nikdy nezapomenu na vzkaz od jednoho z vás, který si stále dokola čtu, když se chci na nějaké hlazení duší mých čtenářů vykašlat.
Pavla (22.září 2009): Moc děkuji za Pohlazení po duši. V googlu jsem si dneska dala vyhledat toto slovní spojení a objevila jsem tyto úžasné stránky. Zrovna dneska jsem je potřebovala moc. Prošla jsem všechny dny zpátky. Jak moc to cítím stejně mě úplně dostalo.Určitě se sem budu ráda vracet. Pavla
I kdyby se takový člověk objevil jednou za rok, má to cenu. A tak jdeme hladit. Juch!:)
Tenhle obrázek jsem objevila tuším u Aluš na blogu, ovšem od té doby na mě vybfal z různých internetových stránek, fór a galerií. A já se nedivím, je totiž opravdu nádherný. Fascinuje mě, jak malíř dokázal vykreslit ten výraz starého stromu (osobně mám furt pocit, že je to vrba, ale podle tvaru listů nevím, nevím). Ten strom se dívá tak laskavě, něžně a smutně zároveň, tak jak se koukají staří lidé na hrající si děti. Prostě krása:)
"Ten strom se dívá tak laskavě, něžně a smutně zároveň, tak jak se koukají staří lidé na hrající si děti", to jsi vystihla pěkně a obrázek mě taky přiměl k úsměvu. A s pohlazeními nepřestávej, často se mi moc líbí, co pro ně vybíráš – hlavně hudba nebo obrázky… Mám tě ráda.
ten obrázek skutečně umí pohladit po duši, hned se mi dnešní den zdá radostnější:-)
moje prve pohladenie od Teba je nadherne… ak to nevzdas, ani my to nebudeme musiet vzdat 🙂
dakujem!