Znovuzrození

Takový ten pocit, když se z jedné věty, kterou si přečtete pozdě v noci na čísi facebookové zdi, pokusíte stvořit verše. Není to podle mých představ, ale i tak jsem se v těch několika hala bala sestavených řádcích pokusila vyjádřit vše, co se mi poslední dny honí v hlavě.
Smutek, netrpělivost, bezmoc, otázky, láska…a taky naivní naděje okřídlence, který mezi lidmi nemá co pohledávat, ale přesto mezi nimi musí žít, smáčený deštěm lidských slz, s křídly uřezanými marnou touhou. A možná jeho hlava bude další, která přibude do krví zbroceného dláždění…

Tvá cesta do pekel
hlavami andělů dlážděná,
kams po ní odešel?
A co to znamená?
V mlze a dešti
tlí křídla utrápená.
Z dlaně ti osud věštím
a cesta konce nemá.
Tam někde za obzorem
namísto pekla vidím svítání.
Z prázdných důlků kanou slzy
a minulost už znovu nezraní.
Možná, že mrtví znovu vstanou
z krve a popela.
Možná, že moje slzy
dokážou vzkřísit anděla.

8 komentáře “Znovuzrození

  1. Krásně, jen…

    Vzkřísit anděla…?
    Anděla, jenž svůj čas tráví v slzách?
    Možná bys neměla,
    ať neztratíš se v mlhách,
    jenž halí místo, kde přežívá,
    tam, kde mimo zpěvu vítr duje,
    a nikdo se na nikoho nedívá,
    každý jen pikle svoje kuje.

    …dobrého nic nečeká nikoho,
    když se smrtí si hraje,
    a skončí jak postavy z Máje
    – no, milá, nebude to "v poho".

    …tak nech mrtvé spát.

  2. Lúmenn… na různých blozích už jsem přečetla desítky básní, ale tahle je první, která mě opravdu rozbrečela. Asi proto, že se dokonale hodí i na mou současnou situaci. Takže bulím jak želva a smekám, krásně jsi to napsala!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.