Zjevila se mi vprostřed noci, když jsem vyšla do zasněžené zahrady před chatou. A nakonec se milostivě nechala zvěčnit v básni. Když jsem si to ale po sobě četla, říkala jsem si, že něco podobného už znám. A taky že jo – tahle je ale mnohem povedenější.
To, co najdete pod perexem tedy berte spíš jako rýmovačku, stvořenou z aktuální nálady a zimou nasáklých pocitů, nic víc to není, žádné umění, nic světoborného, jen zkřehlé prsty a romantika padajícího sněhu zabalená do pěkně klišovité závěje. Snad ale aspoň někomu zvedne náladu a dokreslí zimní atmosféru:)
Bohyně Zimy uhání tmou
na bělostném koni.
Pod její róbou stříbrnou
zvedá se sníh.
Podkovy zvoní
a na saních
směje se rej sněžných skřítků s její družinou.
Pohlédneš na ni
a do duše zatne se ti mráz.
Od lyžin saní
odlétá jinovatka.
Jistota tepla za oknem se náhle zdá tak vratká.
Zimní paní má v očích tolik zmrzlých krás!
Smrt v jejím náručí je chladivá
a sladká…
Zvuk kopyt v dálce doznívá.
Jen z nebe se snáší další sníh,
jak vzpomínka v tvém srdci, co nikdy neroztaje.
Na úder srdce celý svět zestříbřel
a potom ztich,
jen zdáli skřítek na flétnu z rampouchů hraje.
Zima dnes vstoupila do tvého kraje
a tys byl poctěn tím, že jsi ji vidět směl.
Kždycky je to bájo pocit, když něco přijde.
I když to třebas studí.
Krásná je! Krásně si vystihla zimu! (nebo Zimu?) 🙂 Teď nevím. Každopádně se mi tahle báseň (stejně jako všechny ostatní tvoje) moc líbí!
pekne, ale uz by pani Zima mohla mit pomalu nakroceno k odchodu a pustit na trun zase na chvili slecnu Jaro:)
krásné… nemám k tomu víc co dodat 🙂
krásná a melodická;)
Ledově krásná báseň. Jde mi pára od pusy.