Možná si myslíte, že pan Žal může být jen hodný, ale lehce posmutnělý mladík s cylindrem a hůlkou, prostě chlapec, který doplatil na svou lásku a cit. Že je to ten věčně zachmuřený gentleman, který provází životem osamělé duše, jen nevinný mladík odsouzený k věčnému životu vyvrhela, parazitujícího na lidských slzách, kterému Lúmennka po nocích píše verše.
Ale ona to není tak úplně pravda. Žalů po světě chodí mnoho, stejně jako Bolestínů, Trpitelů, Strachů a Výčitků. A krom toho, že téměř za každým z nás se plíží některá z těchto nešťastných existencí, čekající na své vykoupení, má také celé lidstvo jednoho Žala pro všechny, velkého a obrovského kolektivního Žala (o Trpiteli, Bolestínovi a dalších nemluvě), který čas od času dostane chuť nás všechny potrápit a nakrmit se z našich slz, aby dosáhl kýžené svobody pro svou duši.
A tak si představte, že ráno rozlepíte oči a ještě napůl spící dojdetek ledničce, kde na vás čeká rozbitou magnetkou přilepený a škrábavým rukopisem napsaný vzkaz. Vzak od Žala, který se rozhodl k definitivnímu kroku. Až ho dočtete, půjdete se podívat z okna a nebo raději skončíte svůj životu dříve, než vám navěky vyschnou slzy?
Smetl jsem oblohu
a vyhodil ji do smetí.
a místo ní
jsem černou barvou přetřel
klenbu z betonu a oceli.
To aby se vám hůře usínalo…
Na kousky jsem roztloukl
všechnu křehkou krásu Země
a místo ní v rozbředlém bahně dehtu
narafičil jsem spoustu důmyslných pastí.
Až na ně narazíte
zajisté oceníte můj
(přiznávám trochu zvrácený)
estetický cit.
Příroda? Tu uložil jsem k spánku
do těžkých olověných rakví.
Mí drazí, přiznejte si,
že vám její ukřičená upřímnost
stejně scházet nebude.
Také jsem vymetl z koutů
vaše romantické sny
(noční můry se tam vyjímají lépe)
a všechny lásky, naděje,
touhy, radost a slast
spolkl chřtán drtičky odpadků.
Roztrhal jsem vaše duše,
rozmačkal vaše srdce,
vykostil vaše ideály
a vše uhnětl jsem
do kompaktní hnědošedé hmoty
z níž ode dneška tvořím
nový svět.
Cože? Zda mám na to právo?
A jestli jsem se někoho ptal?
Ovšemže mám
a brzy seznáte, že já se nikdy na nic neptám.
Přeji vám krásné dobré ráno. Váš oddaný pan Žal.
povedená, sedla mi do nálady 🙂
Moc pěkná a pravdivá. Najít něco takovýho na lednici, tak asi neudělám nic. Jen pokývám hlavou se slovy, že jsem to už dávno tušila.
Snad aby se měl na pozoru před zářivkou z lednice, mým světelným mečem, že už mi neuteče…
…protože na snídani mi nikdo sahat nebude!
Ale proč tak smutně? Nechť se vleje do emocí radost a úsměv.
Žalov se starodávně hřbitov …
[4]: nekdy muze usmev na tvari vykouzlit i smutna basen, zvlast kdyz je takhle povedena:)
to je depresivní!! Jdu zlikvidovat naši lednici.. že je plná freonu? No a co? radši další ozonová díra než takový vzkaz, ne:-P
Hum tak tohle bylo moc silný….
Chodí se slečnou Bolestí?Myslím,že ano…a společně tvoří dokonalý pár…
Bolí to….
Asi k lednici dlouo nepáchnu…
Mě Pan Žal navštěvuje v poslední obě více než dost..protože pláču..stále a pořád…asi nemám důvod, ale mě to lik věcí mrzí a živí tím mé slzy…
a zda si nakonec nejsme každý vlastním žalem…?
Báječná. Co říct víc? Úžasné? Skvělé? Úchvatné? Žalostné?:-D