Bolestně smutná inspirace od mojí nejdražší…
Když křičíš do tmy
a stíny se ti smějí,
slzy se probouzí,
na víčkách tvých se chvějí.
Doufalas…pro naději?
Řveš prosby do tmy
a vzýváš zapomnění;
kdo tady vždycky byl,
tu pro tebe už není.
Byla to láska nebo jen snění?
Bez hlesu křičíš do tmy –
odpověď žádná nepřichází.
Přítelem je ti jen samota.
On ti teď tolik schází!
Ačkoli voláš, tak stále nepřichází.
Tak křičíš do tmy
prázdnota ti do žil proniká.
O duši přišla jsi v den
kdy si ztratila i svého básníka.
Ve tmě a tichu poslední výkřik zaniká…
to je.. asi jako bys mi mluvila z duše..
píšeš krásně.
Bože… *dying*
Patří ti všechna poezie a hvězdný prach.. Kéž by..
Och, krásné 😉
Kdybych uměla taky psát takové básně…ach…ale přeju ti to, moc … protože jsi šikovná, mladá a osobitá…myslím, že máš určitě obrovskou naději se v tomto oboru uplatnit, i když jen třeba občasně… 😉
děkuji všem 🙂 potěší…i zamrzí…protože báseň jsou jen pocity poskládané do slov…a já o pozitivních pocitech psát neumím…
btw ten obrázek je autentický(dodělej tomu větší zadek )
Je to krasne, Tve basne ke mne promlouvaji, hlavne dlouho po nocich. A zanechavaji stopy v mem srdci…
suave_angel: děkuji:) ačkoli jsou smutné, jsou většinou tvořeny z pocitů které prožívám…jinak jsem vždy ráda, když se moje tvorba líbí:)