Všem padlým andělům

Už nějak podezřele dlouho tu nepřibyla žádná moje báseň – bude to patrně tím, že poslední dobou moc nepíšu. A tak jsem zahrabala v archivu, aby vám to nebylo líto a našla téměř dva roky starou báseň, kterou jsem zde kupodivu ještě nepublikovala. Tak ať se líbí;)

Andělská záře na mou hlavu padla,
zlatavá slunečnice rozkvetla pod srdcem.
Proč však náhle ta květina zvadla?
Proč studený kámen mě tlačí do kolen?

Proč andělé tak lehce křídla ztratí,
proč pokušení nelze odmítnout?
Některé věci nejdou vrátit,
některé skutky nelze prominout…

Navěky padneš k matce Zemi, níž,
než dohlédl jsi z oblohy,
a brzy zhrzen uvidíš
jak klacky ti hážou pod nohy.

Smrtelné břímě nésti bez křídel,
navěky poslouchat jak tě lidé škádlí.
Příliš si zpychl, příliš záviděl,
proto teď trp. Jsi padlý.

15 komentáře “Všem padlým andělům

  1. Moc pěkné a podařené….
    Možná to bude další,k terou si zařadím do sešitku mých oblíbených básní, už tam mám mou milovanou Ovečku (já jsem na ni prostě ujetá, ani nevím proč) 🙂

  2. Krásné. Jsem nějak vysazená na anděly a všechny okřídlený bytosti. Proto si v té anketě nemůžu vybrat 🙂 obdivuju jak jednoduše dokáže někdo slova poskládat aby dala rým. Skoro mi to přijde až triviální – jasně, tady přece nemohlo být jiné slovo. Ale když mám něco stvořit sama, tak se prostě nedaří 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.