Dnešní den je nějak zvláštně inspirující…a tak se zase objevil pan Žal a vstoupil do této básně.
Kouř s cigarety jsem vdechoval
hleděla’s do země
a pan Žal tiše v koutě stál.
Celý svět jakoby oněměl –
já kouřil jsem, tys tiše seděla
v místnosti plné dýmu
bez hlesu na mě’s křičela
bělostné ruce položené v klínu.
Pan Žal se nehýbal,
nezvedl oči ani,
když měla jsi hlavu v dlaních.
Jak jsem se proklínal!
Ty, jako bys to tušila
pohledem slzavým tolik jsi prosila!
Přesto jsem cigaretu zadusil
a do tmy odešel, kde sychravý vítr vál.
Ten večer jsem se oběsil.
Pan Žal se usmíval…
nádhera 🙂 a ta fotka skvěle dokresluje atmosféru….:)
pěkné 🙂 a ta fotka je mmmmusk 🙂