Lúmennce se po dlouhé době podařilo stvořit báseň – tedy ne, že bych poslední dobou nepsala, spíše jde o to jaká je to báseň. Obvykle píšu smutně, depresivně, melancholicky, ale všechno to šílené jarnění ve mě vyvolalo podivně veselou náladu a já stvořila báseň, která se dá nazvat optimistickou, skoro až idylickou.
Inu, není to úplně můj styl a přiznám se, že je to trošku kýč. Ale když procházím po lese a koukám, jak si skřítci a víly hrají v mechu, copak můžu napsat něco jiného, než víloskřítčí ukolébavku?
Pro všechny, co stejně jako já milují tyhle malé bytůstky. A taky pro všechny, co milují jaro, snění a vůni čerstvě narozených květin:)
Pampelišky sklání žluté hlavy
v svém prvním jarním úžasu.
Slunce se skrývá za obzor
a paprsky hladí mízu ve větvích
na dobrou noc.
Zpěv stromů pomalu utichá
a stříbro měsíce
se začíná snášet
do srsti mladých divočáků.
Do lesa přišel převzít vládu noční klid.
Dech mechu se ztišil
a stébla trávy se objala
ve sladkém nicnedělání.
Zpoza mraků se vyklubaly hvězdy
a zářivýma očima pátrají v listoví –
támhle jsou!
Víla, co slétla z kapradí,
aby pod houbovou střechou
k spánku uložila skřítka.
Tichounce zvoní usínající květy sasanek
a za zavřenými víčky veverek
se prohánějí první sny.
Tlukot dvou srdcí
nese se zelenavou lesní tmou
a hvězdy si ve vesmírných dálavách
svou blikotavou řečí předávají vzkaz –
že skřítek, stulený víle v náručí,
konečně našel svoje místečko.
Hm…viděla jsi film Faunův labyrint?
Moc hezké a líbí se mi i obrázek!
[1]: Faunův labyrint byl pěkně hnusnej imo; nechala jsem se nalákat, protože to podle upoutávek vypadalo jako fantasy, ale pak jsem litovala [ale zůstala u TV, protože mě zajímalo, jak to dopadne]. Až ten úplný konec do té vší hrůzy přinesl trochu smíření.
Moc pěkná básnička!
[1]: viděla, je to docela drsné, ale líbilo se mi to, sice temné a mrazivé, ale svým způsobem to bylo krásné
Pro mě je to taková veršovaná pohádka 🙂 a moc mi přišla k chuti. Poslední dobou jsem nějaká přecitlivělá, tak je fajn že je tu něco optimističtějšího 🙂
🙂 Krásné, jarní, optimistické…a konečně něco pohádkového…do té kruté reality je to třeba 🙂
krásná… procítěná
[2]: 😀 Já jsem tak nějak věděla, do čeho jdu, ačkoliv jsem počítala spíš s pohádkou. 3x jsem se u filmu rozbrela a přísahala, že už se na něj nepodívám. Ale určitě podívám, miluju toho Fauna. Hlavně si pořád nejsem jistá jeho rolí. Má být kladná, nebo záporná postava?