Když jsem si přečetla téma tohoto týdne, kterým je ticho, taky jsem sama ztichla a chvíli v hlavě sbírala slova. A nesesbírala. Honily se mi v mysli různé nápady – popsat moje nejoblíbenější ticho (kterým je ticho lesa na táborech, kam jsem jezdila se skauty, v noci, když celý tábor spí) a nebo se zamyslet nad tím, co to vlastně ticho je a zda je vůbec možné jej dosáhnout. Přemýšlela jsem o tichu ze všech stran a ze všech úhlů, ale žádný nápad se ne a ne zakořenit a vyrůst. A tak jsem nakonec vzala pero a začala ho žmoulat v puse, chvíli jsem koukala na prázdnou stránku a pak zkusmo napsala – ticho. A světe div se, vznikla z toho báseň. Tichá, smutná, ale já asi jinak o tichu smýšlet nedokážu. Miluju zvuky, miluju hudbu, zpěv, povídání…ticha se bojím a vzbuzuje ve mně pocit prázdnoty. A o prázdnotě a tichu jsou i následující verše…
Ticho,
které prý léčí.
Tma
a víčka v křeči,
jak snažíš se usnout
sám.
Uniknout
vzpomínkám.
Ticho,
jen tlukot srdce zní.
Tma,
do níž svítí bílé zdi.
Jen k nim se můžeš tisknout
a volat k sobě spaní,
snaže se zapomenout
na ni.
Ticho,
je ticho jako v hrobě.
Jen tma
rozprostírá se v domě.
Ač nohy zebou,
pot odkapává z čela.
Kéž by tu byla s tebou.
Kéž by nezemřela.
To je skělá báseň, nádhera, máš fakt talent!
Drsné, moc se mi to líbí.
Krásné . Máš talent 😉
No. Ty. Vole.
Já nemám slov.
Je to překrásné…
Je to nádherné, v tobě se básník nezapře 🙂
Je to krásné! 🙂
Skvělá báseň =)
Krásná úvaha na začátku, asi ybch to viděla podobně a básnička je bezonkurenční,… 🙂
Nádherná básnička, originální! 🙂
krásná báseň!
No vidíš, já zase ticho vyhledávám. Ty pocity, co vzbuzuje v Tobě, ve mě vůbec nevyvolává.
Hezká básnička, taky mě nic moc k tomuto tématu nenapadá, ale ty sis s tím výborně poradila 🙂
Pekné, páči sa mi to.