Dávnodávná temná báseň…
Temný anděl
V krvi se brodím, v krvi rty smáčím,
temnota ve mně, temnotou kráčím.
Oči mi vypálí sluneční svit,
nemůžu ničí, ani tvá být.
Srdce mé v plamenech se vznítí,
jsem temný anděl, hřbitovní kvítí.
Mám bílé ruce, mám i bílou tvář v hlubokých tmavých očích uvidíš luny zář.
Oheň mě spaluje, studený jako led,
ne pro mě není tento zlý svět.
Nemůžu být hvězdou tvého žití,
jsem temný anděl, hřbitovní kvítí
Tlamu obrovskou rozvírá temná noc,
já do ní padám a volám o pomoc.
Nemůžeš mi podat ruku, nemůžeš mě mít,
mně osud zvolil jinou cestu a já musím jít.
U zdi je hrob, měsíc tam svítí
a na něm roste hřbitovní kvítí.
Temný anděl II.
Tiše se modlím, tiše tu vzlykám,
Pohnout se nemůžu, nemůžu nikam.
Pro černá křídla, pro srdce prázdné
Necítím soucit, v krku mi vázne.
Pro slzy nevidím, pro mlhu bílou,
Jsem tvoje láska, jsem temnou vílou.
Tiše krev plyne, ze srdce tryská,
Upírům sestra, pro mrtvé blízká.
Pod srdcem dítě, otcem je chtíč,
Nad hlavou stín a ruka a bič.
Ovládána bolestí a temnou sílou,
Jsem tvoje láska, jsem temnou vílou.
Tiše ti šeptám ta něžná slova,
O smrti, o lásce zase a znova.
Pod růží tma, ve džbáně voda,
Zemřel jsi lásko, není tě škoda.
V zelených očích skrývá se síla
Jsem věčně živá, přec mrtvá víla.
Hezká básnička…takovýhle se mi líbí, mám totiž podobný styl=)))))))
To je moc pekné, jednoduché rýmy, ale veľmi vydarené. písavala som podobné
Ta první.. líbí se mi vždy ten poslední verš, hezky to zakončuje – správna tečka..
Nádhera, nemám co dodat.