Taroty v poušti

Už dlouho jsem nenapsala nic kloudného a ani teď to tedy není žádná sláva. Líbí se mi obsah, ale za formu bych si naliskala, ovšem když píšete z náhlého pocitu, nemyslíte na nic, jen právě na ten pocit, který chcete zachytit stůj co stůj.
A že ten pocit fakt stál za nic…inu minulost je minulostí jen do té doby, než se vám objeví v cestě a začne na vás cenit zuby. Nezbývá než ji přeprat, obejít nebo jakkoli zneškodnit, aby zůstala zase za vámi a stala se opět jen minulostí. Snad se to povede. A naděje, že to nějak půjde, je obsažena i v této básničce.

na holé poušti
princezna holí
rány své zkouší
vypláchnout solí
na zemi leží
desítka mincí
kdo bránu střeží
když ne ty, můj princi?
ve vzduchu krouží
devět mečů
ztracena v poušti
už jim neuteču
horoucí oheň
nitro mi spaluje
nahá až na dřeň
obrazce maluje
maluje krví svou
princezna osamělá
pod rudou oblohou
zoufalstvím oněmělá
vtom polibek přináší
její princ pohárový
láska prý přenáší
i nejvyšší hory
naději hledajíc
v poušti horoucí
vstříc slunci kráčejí
dvě srdce tlukoucí

8 komentáře “Taroty v poušti

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *