
A že ten pocit fakt stál za nic…inu minulost je minulostí jen do té doby, než se vám objeví v cestě a začne na vás cenit zuby. Nezbývá než ji přeprat, obejít nebo jakkoli zneškodnit, aby zůstala zase za vámi a stala se opět jen minulostí. Snad se to povede. A naděje, že to nějak půjde, je obsažena i v této básničce.
na holé poušti
princezna holí
rány své zkouší
vypláchnout solí
na zemi leží
desítka mincí
kdo bránu střeží
když ne ty, můj princi?
ve vzduchu krouží
devět mečů
ztracena v poušti
už jim neuteču
horoucí oheň
nitro mi spaluje
nahá až na dřeň
obrazce maluje
maluje krví svou
princezna osamělá
pod rudou oblohou
zoufalstvím oněmělá
vtom polibek přináší
její princ pohárový
láska prý přenáší
i nejvyšší hory
naději hledajíc
v poušti horoucí
vstříc slunci kráčejí
dvě srdce tlukoucí
Ta se mi vážně líbí, z těch, co jsem tu viděla, patří k nejlepším 🙂
Velmi pěkná báseň 🙂
To se mi líbí. Máš to tak originálně napsané. 🙂
Závidím ti tvůj talent! Skvělá báseň!
wow, tak to je absolutně nádhera
Hezká, ale už jsi napsala mnohem lepší. Ovšem ta první sloka je skvělá.
ta první sloka je dobrá a básen jako celek taky ujde. přeji těm dvěna jen dobré 😉
pěkný, také mě bavívalo skládat, ale nějak jsem se teď zaměřil na bajky http://www.povidam.9e.cz/