V mém srdci je už roky jen jeden skřítek – ač dvoumetrový. Když se dívám zpátky během času, nacházím spoustu básní věnovaných jen jemu a jeho šedomodrým očím. Očím, na jejichž pohled už nikdy nezapomenu a které se díky mému selhání již déle než rok neupírají na mě.A já stále věřím a stále čekám. A stále doufám.
Zima v srdci, duše v závějích a tichý šepot do polštáře. A verše. Jen pro něj. Tak jako ty psané před čtyřmi lety, jen teď jsem to já, kdo stojí na druhém břehu řeky a sevření ledových ker je příliš nebezpečné, než abych se mohla pokusit přebrodit…
Skřítkovy oči strachem ojíněné
a vílí křídla rozechvívá třas.
V půlnočním tichu věty nevyřčené
se ptají, co ještě zbylo z nás.
Po hlavě spadnout do soukolí
co promazal málo Otec Čas
a doufat, přestože to bolí,
nenechat nikdy vyhrát mráz.
Musím říci, že je to moc povedené ač smutné.
Tak krátký a přitom to sděluje, co má sdělit. Pěkná práce, Lúmenn.
Někdy se divím, jak něco, co vydrželo po celé roky, mohlo být zničeno jediným úderem. Je to tak smutný.
[2]: není to smutný, je to prostě život a za některý chyby se platí…no a já tu chybu udělala a pořádnou. Třeba to ještě někdy půjde zvrátit, moc bych si to přála, ale na druhou stranu si to za svůj omyl zasloužím
[3]:Za chyby se platí, to je jasný. Ale připustit si, že si to za svůj omyl zasloužíš, to je další chyba. A další chybu opět draze zaplatíš. Třeba to zase půjde zvrátit, je jasné, že by sis to přála, o tom nepochybuju. Ale nepřipouštěj si, že si to za svou chybu zasloužíš, jinak tím naději značně zredukuješ. Hodně štěstí.
Přesně tohle mi tady chybělo… díky za poetickou chvilku…
[3]:
Dokážeš si ale představit, jaké by to asi bylo?
Vím, že to člověk nikdy nemůže vědět, to je samozřejmé, ale přesto si myslím, že jste to zkoušeli už vícekrát a skončilo to vždy… (Chodím sem už okolo 4-5 let, takže ten vás příběh ,,znám'', i když samozřejmě toho nevím zdaleka tolik, abych si troufla vynášet o tom soudy).
[4]: Naopak, sebereflexe je ve vztazích zcela nezbytná.
[7]:Připustit si svou chybu, to ano. Naopak chyba by byla si tu chybu nepřipustit. Ale připustit si, že si to za svou chybu zasloužíš, to je chyba a značně si tím podkopeš naději.
Prečo to musí byť chyba? Škriatok Lúmenn asi nechce keď o ňu nebojoval, dobre spravila, že sa ho zbavila.
[8]: To, že si svou chybu uvědomím a přijmu za ni adekvátní "trest" mi nepřipadá jako negativum. Nehledě na to, že si myslím, že tady se kojit nějakou nadějí je značně neproduktivní, neb slepovat vztah slepený už mnohokrát a stejně nefunkční… Někdy je největší umění včas odejít a poučit se alespoň do budoucna.
[10]:Já nemluvil o kojení naděje, já mluvil jen o naději. Když se tomu nechá volnej průběh, stále je naděje. A přijmout, že je to zaslouženej trest za chybu, ji značně podkope. Ale jak se zdá mluvím o věcech, o kterejch toho moc nevím, takže trochu v obecný rovině a jak často říkám: Co platí obecně, neplatí v každém konkrétním případě. Samozřejmě se o něco snažit je zbytečný. Snahy byly, jediný možný řešení je právě nechat to bejt, o tom není pochyb.
A pamatujte: Dokud se E rovná m*c2, je naděje.
[10]: kéž by to bylo tak snadné, nechat to být a vykašlat se na to. Pokud to nefungovalo a my se poučíme z chyb, tak to fungovat může začít, protože láska, ta ani z jedné strany stále nezmizela. Je pořád na čem stavět.
[12]: Tím poučením jsem myslela poučení do vztahů následujících. Jinak v nich budeš opakovat stejné chyby. Jo, chápu, je to dost nepříjemný, chceš ho zpátky a nejde to. Nemůžeme mít prostě všechno, co chceme. Lidi někdy dělají fatální chyby a někdy se prostě rozcházejí, protože spolu nemůžou být. Podle mě je lepší trpět chvíli po rozchodu, s nadějí, že jsem se poučila a mám šanci na další vztah, než se plácat ve vztahu nefunkčním.
[12]:A doufejme, že nikdy nezmizí docela. Aspoň že se vídáte a stále se máte rádi. Mohli jste na sebe i zanevřít, ba co hůř,
mohli se z vás stát zapřisáhlí nepřátelé, kteří víc než po čemkoli jiném touží po smrti toho druhýho a který nesjednotí ani Chuck Norris v roli nepřítele.
A už vidím, jak mi zase někdo oponuje 🙂
[13]: kdybych chtěla další vztah, tak ho mít můžu, ale jsem už rok a půl sama a jiný vztah nechci. Chci tento, poučena chybami a nejde o to, že bych si prostě dupla nožičkou, ale nemůžu přece zapomenout na člověka, kterého miluju a přestat o něj bojovat. A nemůžu mít jiný vztah, když miluju tohoto chlapa, to nedává smysl.