Vzpomínáte na tohoto chlapce? Kdysi zdobil design těchto stránek, tak dva roky zpátky:) No a dnes je naprosto jasnou ilustrací k básničce, kterou jsem napsala minulý týden, inspirována jedním strašně zvláštním človíčkem, kterého jsem viděla v jedné brněnské undergroundové hospůdce. Kdo ví, třeba to vážně byl skřítčí básník, maskovaný za člověka, drobný a hubený, ztracená v lidském světě, v nepadnoucím podivném oblečení, s brýlemi na křivo a zpitý laciným pivem. A možná to byl jen opilý bezdomovecký kluk, na kterém nebyla ani špetka poezie, jen vši a popel z cigaret. To už se asi nikdy nedozvím, kluk/skřítek se ztratil bůh ví kam a zůstala po něm jen tahle básnička…Kouzelnou paletou maloval sonety.
Navzdory obloze plakal vzhůru.
Pár jeho slzí skočil mi na rety,
dováděl, honil se, jak chrti na parkouru.
Chtěla jsem vrátit mu ty slzy zbloudilé,
on se jen usmál a vytáh‘ paletu.
Všecičky slzy proměnil do chvíle
v zářící jarní déšť tančících sonetů.
Oč by byla větší výzva udělat z toho opravdový sonet?
[1]: ohó, tak to by tedy výzva byla, žel forma nikdy nebyla mou silnou stránkou, raději dávám přednost důrazu na obsah, než se snažit našroubovat verše do schématu
O přednosti formy před obsahem nic neříkám, to chraň Perun, ale zrovna v tomhle případě by to dokonale zapadlo do sebe. 🙂
Tak tahle se mi moc líbí, myslím, že bys ji mohla považovat za tu ,,lepší''…