Zase mne k napsání básně inspiroval někdo, kdo je o dost lepší umělec než já a já si říkám, zda mám vůbec právo, nechat si Múzou našeptat něco tolik ovlivněné cizím dílem. Ale já za to nemůžu – když jsem dneska v práci poslouchala Kryla (konkrétně jeho píseň Monology), strašně, až zoufale moc, mi připomněl to, co se teď děje ve mně, že jsem prostě musela sednout k papíru a zvěčnit myšlenky, které se mi začaly honit hlavou.
Popravdě si ale myslím, že je to jedna z lepších básní poslední doby. No, lepších, rozhodně je povedenější formou, ale co do obsahu bych radši psala o roztomilých koťátkách a vlastně klidně něco jako „v mém srdci je láska, postel mi doma praská, můj milý je Petr, má červenej svetr a nebydlí ode mě ani kilometr“. Jenomže není žádný Petr ve svetru a jestli mám v srdci lásku, pak bohové nezlobte se na mě, ale mileráda ji rozdám potřebným. Dvacet deka lásky zdarma pro každého, kdo požádá. Já už se s tou mrchou natrápila dost a moje samota je stále příliš duální na to, aby se mohla zovat samotou…nebo teď už vlastně může, ačkoli o to hůř…
Ztrácíme čas zbytečnými hrami
a utápíme svůj žal v alkoholu.
Když vzpomeneš si mezi dvěma gramy,
že existuju já, že existuje svět,
začnem se urážet
a pak si libujem v tom bolu,
když navzájem jitříme si rány.
Jak píseň s mezerami,
jak na hrobě pohozený květ,
zbytečně zdůrazněné tečky za větami,
trapní, jak prázdný kabaret,
nechceme letět, však ani spadnout dolů.
A tak, zoufale sami,
hledáme cestu zpět,
zasypávajíc se výčitkami,
nemůžem uhnout a nemůžeme vpřed.
Prosekávám ti cestu jeskyní plnou trollů
a přesto vím a chutná to jak jed,
že už je pozdě vyhrabat se z jámy,
nahradit barvou tu nekonečnou šeď.
Pravda je krutá a zahrává si s námi –
nikdy nebudem bez sebe a nikdy ani spolu.
Tajné, před přečtením smaž:
"A tak, zoufale sami,
hledáme cestu zpět,
zasypávaje se výčitkami"
Myslím, že ten přechodník by měl mít tvar "zasypávajíce se"; přech. přít., mn. č.
Páni, to je moc pěkné. 🙂 Poezii rozumím jako koza petrželi, takže žádná kritika nebo tak se ode mě očekávat nedá, ale, jak jsem psala, je to moc pěkné. 🙂
Wow, moc povedená báseň. 🙂
[3]: …zlá holka ? No to snad ne ? Nebo jo ?
Ale teď vážně…básnička se mi líbí.
[2]: Já poezii rozumím, ale jen bych se opakovala, což nechci. 🙂
Je to syrové a plné emocí. Líbí se mi to, pokud zde lze mluvit o líbení a nelíbení.
To čtení rozhodně pro mě nebylo ztrátou času, asi to uskutečním ještě jednou…:) Velmi emotivní. Krásné.
Kryl byl velmi inspirující muž. Taktéž si z něj beru mnoho.
Působivé. 🙂