Když se člověk cítí prázdný, nevnímá samotu tak, jako obvykle, prostě na ni přivykne a ona se stane jeho součástí. Ale jakmile začnete toužit po naplnění té prázdnoty či snad hůř, zalátáte díry a prázdnota se začne zaplňovat, pak na vás samota dolehne jako obrovská těžká peřina, již nelze setřást, která jen leží a dusí, mrazí a hřeje zároveň.Zmítajíc se pod touhle nedobrovolnou dekou, v šeru pokoje se slzami na krajíčku, spatřila jsem po dlouhé době zase pana Žala. „Dnes ne,“ řekla jsem mu, protože jsem věděla, že zase nebudu plakat, protože jsem prázdná a není z čeho by mi vytryskly slzy. Zůstal tiše stát v koutě a společně jsme vychutnávali samotu a ona vychutnávala nás. V ten okamžik se po dlouhé, předlouhé době, zase zjevila báseň.
samota čaruje
díry do hlavy
díry do snů
průřezy do iluzí
tak jasně září do tmy
jako maják
utkaný z propletených prstů
které nejsou
nebudou
smetla je vlna nevyřčených slov
samota hladí
jediné pohlazení v houstnoucím šeru
pro slzy nevidět
na sny
na vzpomínky
na střípky lásky,
které požírá zub času
smutek
snoubí se se samotou
něžný jak žiletka
klade mi hlavu na polštář
zabíjí vzpomínky
na kovadlině z ticha
pan Žal sejmul cylindr
tak se to sluší
zašeptal
a byli jsme sami spolu
Moc pekné, ale nemala by sa báseň aspoň trochu rýmovať? No asi je to v štýle Anety Langerovej, jej křídla motýlí sa v textovej podobe tiež moc nerýmujú.
[1]: Poezie přece není jen o rýmech!!! Ne každý verš se s druhým musí spojovat rýmem…
Mně se to… líbí se mi zpracování, ale nejsem ráda, když někdo píše na smutná témata. 🙂
Mně se to líbí hrozně moc. A jsem spíše ráda, že píšeš volným veršem – vázaný moc ráda nemám 🙂
Když píšu, také píšu volným.
Je to opravdu krásné.. Díky, že jsem si to mohla přečíst.
Epiteton constans
[1]: Poezie se nemá rýmovat, poezie má mít především rytmus (volný verš není o tom, že to rozsekáš graficky na jednotlivé verše, musí to jako verše znít).
Tajné – před přečtením smazat:
==============================
Přechodník přítomný slovesa "zmítat se" pro ženský rod je "zmítajíc se".
"zmítaje se" je rod mužský.
[1]: ne, poezie by se neměla rýmovat buď vůbec (verš volný) a nebo úplně (verš vázaný). Trochu je nesmysl
[6]: tohle mi dělá problémy stále, ačkoli přechodníky strašně miluju a mrzí mě, že už se v češtině téměř neužívají
[7]: prirucka.ujc.cas.cz Ti dá odpovědi při hledání správných tvarů přechodníků. Ty mimochodem pomalu mizely již v době před obrozenci. Díky nim je pořád ještě v češtině máme. Bohužel.
v samote odpocivam, muj zrak ztratil jas davnych dnu, krupeje temnoty zaklel jsem do meho prani, do prani byt sam. ted se me prani plni, krajinou rozhostil se klid, jsem slepy, vsak sttribrem hvezd naveky objaty …
[7]:[8]: Některé přechodníky se zakuklily a přežívají, např. slovo "vyjma" je vlastně přechodník.
Čtu tady o pravidlech, když jsem smutná také mě nezajímají jakési mantinely, které kdoví proč, někdo, někdy vymyslel!
Báseň, je to, co plyne z mého nitra ?
[10]: Špatně jsem se vyjádřila. Myslela jsem aktivní používání přechodníků. Ne jejich pár tvarů.
To je výborné, úplně z toho cítím tu náladu.
Ty pocity na mě z té básně úplně dýchly 🙂
[11]: Není. (Možná si dám tu práci a překlepu sem něco o versologii, učím se ke státnicím teorii literatury.)