Jak v nedávném článku zmiňuji, ve středu začala odbíjet radnice půlnoc a ten zvuk mi v hlavě stvořil krátkou básničku. Lehce jsem ji osekala a vzniklo z ní dokonce i haiku – sedmnáctislabičné půlnoční zamyšlení depresáře tak trochu v krchovského stylu. Budiž mi přičteno k dobru, že jsem secítila o trochu lépe, než (mini)báseň vyznívá:)
Půlnoc mi bije do oken.
To skončil další den
od hoven
Pěkné! 🙂
To se mi líbí 🙂
Velmi výstižné…takový poetický začátek a celá atmosféra je nakonec-na hovno? 😀 To se mi líbí, jen tak dál…
Páni, ani bych nečekala, že mě to tak "vezme"…nějak se ti povedlo tímto dílkem vše utnout….nevím, co jsi cítila, ale na mě to zapůsobilo a tleskám….
teda, haiku Ti jsou naprosto skvěle 😉 Super, líbí… mám chuť si ji napsat někam, kde bych ji měla na očích. Když je den od hoven, tak takové haiku krásně potěší =)