Ona ví….mám Tě ráda…a věřím…
Prokleté housle skřípají hluše
žal rozpalují do běla.
Hrají mi k pohřbu vlastní duše
jež ocitla se bez těla.
Za zvuku tónů pozbyl jsem nebe,
do pekla cesta daleká.
Všechna láska, jež vložil jsem v tebe
mi mezi prsty odtéká…
Prokleté housle hrají requiem…
Zatrať mě lásko jestli chceš!
A básník, který pozbyl sen
naposled vzdychl: „Miluješ?“
Omlouvám se všem, jež nechápou…chápat nemusí…bolí to když pláče anděl…:(
… chtěla bych napsat tolik..Však vím, že jsem řekla již dost.
:-)…moc pěkná…ale smutná:-(
Tajemná je …
Děkuju…Děkuju za všechno.. Děkuju, že si věřila… Můžeme věřit dál.. :)))))) :o*
Překrásná… smysluplná… procítěná…<3
Nádherná básnička. A Střihorukého Edwarda miluju…