Poloviční…

Po dlouhé době zase jedna z mých chmurných básní:)

Své zjizvené srdce přeťala jsem vedví –
zraněnou polovinu pohřbila do černé země.
A druhá půlka, navždy osamělá,
tepe v mé hrudi, vzbouzí žal ve mně.
Až jednou přijde den, kdy na hřbitově srdcí
tu druhou půlku z hlubin vylovím,
možná že poznám, že na lásku mám právo,
a možná milovat se v ten den naučím.
Do té chvíle však nechtěj po mě city,
nedoufej v rozhřešení, jež nemohu ti dát.
Nemuč se, prosím, láskou ke mně –
vždyť s půlkou srdce nemohu tě cele milovat…

9 komentáře “Poloviční…

  1.    Hezká básnička. Vždy jsem si říkal, že kdybych prožíval tu "pravou šťastnou lásku", změnil bych se. Neměl bych o čem psát, o čem snít…Proto mi příjde zvláštní, jak dokážeš napsat podobnou báseň a přitom… být šťastná… ikdyž možná je to tím, že srdce romantika vždy bude tíhnout k tragédiím 🙂

  2. Ta báseň je skvělá..
    "Do té chvíle však nechtěj po mě city,
    nedoufej v rozhřešení, jež nemohu ti dát.
    Nemuč se, prosím, láskou ke mně –
    vždyť s půlkou srdce nemohu tě cele milovat…"
    úžasné toto.. moje pocity ..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.