Namísto prologu jen píseň…
E Nomine – Der fürst der Finsternis
Umlčeli mě
jak hrací skříňku
na karetním stolku
Zhasli mě
jak svíčku
která příliš čadí
Vyhodili mě
jak houslistu, co hraje valčík
když lidé chtějí polku
Vytrhli mě ze svých těl
jak trn v oku
co jasnému hledu vadí…
Že snesl jsem lidem z oblohy
světlo hvězd, jež je jen pro bohy,
za to, že byl jsem příliš troufalý
mě přikovali do skály
za to, že lidi jsem měl rád
v okovech měl jsem denně umírat…
Však svobodu jsem z rukou pololidských získal
a zase oblékl si z hvězdného nebe plášť.
Přesto jsem zahořkl, žal z nitra mého tryskal
a ke svým dávným druhům dnes cítím jenom zášť.
Bláhově doufají, že plamen můj je uhašen,
že už nevystoupám nikdy do nebeských sfér!
Ale já vím, že nadejde mé pomsty velký den –
na nebe se vrátí Prométheus, zvaný Lucifer.
A namísto epilogu…
Thetres des Vampires – Luciferia
Wau, tak to je drsný…fakt suprový 😉
Jsi jednička *palec*