Došla jsem ke dvěma zvláštním skutečnostem – první je, že tu mám zveřejněná kvanta svých básní, ale zdaleka ne všechny básně z poslední doby (cca dva roky) jak jsem naivně doufala. A ta druhá – občas tak listuju svými básněmi, že bych sem mohla něco hodit, když už mám takhle navečer poetickou náladu a najdu nějakou, která se přímo hodí na situaci, kterou právě prožívám, prostě jako bych ji napsala před pár minutami a ne před mnoha měsíci:)
Ať tak či onak, básní, které vaše ctené oči ještě něčetli mám v „šuplíku“ dost a dosti a vzhledem k tomu, že ve středu zmizím a objevím se zase až v neděli, nějaké z nich vám sem na příští dny přednastavím, to abych vás nezanedbávala a vaše umělecké cítětí po dobu mé nepřítomnosti nestrádalo:) (wow já žasnu nad tím náhlým záchvatem sebevědomí:D)
A jako první mi padla do oka báseň Osud, napsaná kdovíkdy, ale pasující na poslední dny až to bolí:)
můj život je tvým životem
moje tělo je tvým tělem
moje duše je tvou duší
moje srdce je tvým srdcem
můj osud je tvým osudem
a tak
svázáni
potřísněni nocí
a prokleti dnem
na prahu věčnosti čekáme
až se naplní
tož se budu těšit.
Krásná..
Tak to se už teď moc těším…
Je to, jako by se minulost opakovala, taky někdy najdu takové texty, krátké úryvky a jiné věci…
Ale ono se říká, že "Budoucnost je stejná jako minulost, akorát delší!"
Báseň je zajímavá a pěkná….
Jinak se omlouvám za ty včerejší kecy, byla jsem značně mimo… *o-ou*
Velmi povedená báseň….