Z dlouhého večera, propleteného dlouhými a podivnými rozhovory s lidmi, kteří už měli být dávno zapomenuti a vynořili se kdesi z hlubin času, z tohoto dlouhého, tichého a osamělého večera se zrodila tahle báseň. Nemá věty, nemá interpunkci, nemá možná ani smysl, je to jen zachycení jednoho okamžiku, který se už rozplynul v minulost. A pocit, který přinesl (snad) s ním.
srdce si bije, tělo si dýchá
do zvuků krve a kapek ticha
hodiny odbíjí minuty života
na duši vrásky, co kreslí samota
večer co večer ta stejná symfonie
nadějí střípky a veršů melodie
a v očích slzy a na rtech otázku
jak jen může děvka věřit na lásku
krásné 🙂 moc povedené
Tak to je naprosto dechberoucí, žádnou lepší poezii jsem nečetla 🙂
[2]: tak to máš co dohánět, existují tuny lepších autorů:)
… ale mně se líbí. Imprese…?
[3]: Já myslela jako na internetu 🙂
[4]: dejme tomu:)
[5]: i tak:D Netrpím falešnou skromností, ale nemám ráda přílišné vychvalování svých děl, hlavně ne psychařských blábolů zz dlouhých nocí, mám i lepší kusy než tuhle z depky vyblitou lyriku:) Ale stejně děkuji:)
Úžasné. Nikdy jsem sice poezii moc nerozuměla, ale postupem času jaksi začínám. Jak to do sebe hezky zapadáá… 😀
Krásná básnička… dostal mě rým "na duši vrásky, co kreslí samota"… ale celá ta básnička má obrovské kouzlo, které podtrhává poslední verš… Máš talent, holka!:)
Pěkné…
jedna z nejlepších, co jsem od Tebe četla. Ta poloha "Nemá věty, nemá interpunkci, nemá možná ani smysl" Ti prostě sedí.
Oceňuji hlavně "do zvuků krve a kapek ticha"
opravdu moc povedena:)
pěkné!
Skvělý závěr..
Dost dobré..má to něco do sebe.