Jsou večery a noci, které by se snad ani nemusely stát. Co nemusely stát, které by bylo fajn vymazat z dějin, zrušit, zamalovat, ověsit policejní páskou, zapálit a zapomenout na ně. Takový byl i pondělní večer – vůbec nechápu, co se dělo, ale jedno vím – všechno se totálně sesypalo na hromadu a proměnilo se v zapáchající fekálie.A nešlo by to bez komentáře ve verších. Vážně, asi potřebuju někoho, kdo mě bude šlapat po hlavě a lít mi do otevřenejch ran kyselinu, jenom abych byla schopná tvořit…
Tvořitel, ničitel, bezbřehá samota,
trn v srdci zabodlý do konce života.
Naděje umírá, její krev na tvých dlaních,
Vzpomínka na lásku, myšlenky na hřích.
Pár slz, cigáro a spousta hltů vína.
Tam, kde jsem byla já, teď usmívá se jiná.
Dva střepy v duši, černá tma, šepoty.
V noc, kdy se z my, stalo jen já a ty…
Moc hezký blog, fakt 😉
Copak je? Doufám že tě zase netrápí nějakej barbar? 🙁
Len totálny sebec sa nedokáže tešiť zo šťastia milovanej osoby.
Nič si nestratila ani nemôžeš, pretože nič ti nepatrí, nepatrilo a nikdy patriť nebude.
Moc krásna báseň a celkovo aj blog… láska vie vždy potrápiť…
koupil bych Ti cernou ruzi temnot, cernou kavy a černou marsku … a pak bychom sli do potemeleho kina na zahadu v blair witch. Byl by to krasny temny vecer …
WOW moc moc hodne dobre!!:)
Dotaz: prosím, jak je to s druhým blogem se jménem Lúmenn zde na AK? Napsal jsem tam komentář s tím, že jsou tu dvě autorky se stejným jménem, ale prý je to jedinná Lúmen na netu.
Takže jste dvě nebo píšeš dva různé blogy pro AK?
Popravdě, ty verše jsou překrásný, mají dokonalý rytmus a používáš vůbec skvělý jazyk, hrozně se mi tam líbí cigáro a hlty vína, ALE já bych bla radši, kdyby nevznikaly krásné a smutné verše, kdyby tu místo nich byl nějaký méně posmutnělý článek. Mám radši optimistickou Lúmenn 🙂 držím pěsti, ať se z ran zase vylížeš!
[7]: ano, oba blogy jsou moje
[3]: to máš asi pravdu, ale co když milovaná osoba šťastná není? Tahle báseň má mnoho různých významů…
Rýmy se vůbec tvoří dobře, když jsi v divným rozpoložení, naštvaná nebo smutná..
Vzpomínáš takys tam byla,
a na mě smutně pohleděla,
to byla taková krásná chvíla,
taková dojemná…áááách…opuštěná.
Je fakt moc povedená, ale taky fakt moc smutná. Myslím si, že po těch nejbolestivějších ranách přijde znovuzrození, bolest je potřeba, abychom měli oči otevřené. 🙂
moc hezky napsaný :)) snad to není podle tvého života ale jen z fantazie ://
Taky píšu básničky a ta tvoje se mi moc líbí. Je v několika směrech a v každém verši nemáš ani moc slov, ani málo, což je dobře. Celkově je vidět že je tam opravdu hodně hluboká myšlenka a že se to člověka dotkne. Tohle(i celý tvůj blog)je nádherné a poučné.
Páni! Hrozně hezky píšeš. Neuvěřitelně procítěně. Myslíš, že kdybys měla třeba někdy chvíli čas, mohla by ses mrknout ke mně na blog a dát mi pár rad? Moc by mě to potěšilo. Teprve začínám, takže tam toho moc nemám, ale postupně budu přidávat články.
Předem děkuji.
Hmm. Není to špatná báseň Ačkoli místy krapet pokulhává. Ale některé verše jsou hezké. Vůbec myslím, že jsi vysekla jiné lepší. Nicméně i tak .. tyhlety pocity … ach *oči se mu zacloní roletou vzpomínek* .. stejně tak grafomanie .. jsou mi tolik … vlastní.
Vůbec. Filozofická otázka. Proč každá zajímavá žena musí být brněnka?
————————-
A přece si stýskám a na Tebe myslím,
každou vzpomínku na Tě si syslím,
do jednoho šuplete,
jak kvítek poupěte,
co s podzimem odkvétá,
leč v herbáři přežívá po léta.
Přece Tě mám rád po čase mnohém,
i když jsem musili dát si sbohem,
to co nás poutalo odsunout stranou,
skončit vše diskrétním nashledanou.
Vždyť ještě Tě nacházím tady a všude,
ve všem tkví bolestná vzpomínka
trpká jak smrt už napořád bude
snadňoučká do chmurů záminka.