Noc ve městě

Je zvláštní, že taková lehce beznadějná noční báseň mě přepadla za krásného dne při cestě trolejbusem vilovou čtvrtí, kde je plno stromů, kytek a zeleně. Je to pěkný paradox:)
Podobně zvláštní je, že jen za posledních pár měsíců jsem napsala pomalu víc básní, než za uplynuvší rok. Že by ten můj barbaří skřítek byl přece jen studnicí inspirace? I když za tuhle báseň vyloženě nemůže, ta přišla sama, bůhví proč a bůhví jak, ale objevila se mi v hlavě scéna a ta scéna prostě chtěla zveršovat. A tak jsem to udělala. Není to nijak skvělá poezie, ale cítím z ní něco zvláštního, co v moc mých básních nenajdete. Trošku se vymyká a trošku přimyká. A patří všem, co se strašně tváří, že v noci nepláčou (a ne a ne!) a přesto kdybyste se dotkli ráno jejich polštáře nahmatáte slzy a malé stopy neviditelných nožek skřítků, kteří se nebáli utěšovat člověka…

Šedivá mlha město halí.
Zklamaní smutní mudrci
vševědoucí a světaznalí
ve svých betonových kvádrech štkají
do noci.
Domácí křítci, příliš malí,
aby jim mohli pomoci,
dosud se v stínech ukrývali
a teď bez hlesu utírají
ty hořké slzy lidské bezmoci.
město
Za obrázek děkuji – CaptainMorwen (DA)

6 komentáře “Noc ve městě

  1. Ach, Nocturne… Ale noc ve městě na mě mívá přesně opačné účinky.:) Nicméně báseň je to hezká, vidím, že poslední dobou máš skřítků požehnaně.:)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.