Báseň napsaná poté, co se mému příteli zdál dost zvláštní a smutný sen.
Každý sám
Mezi čtyřmi holými stěnami
Našich zbídačených těl.
Střepiny našich mozků
Rozervaných na kusy
Se zapichují do zjizvených rukou.
S nálepkou „nevhodný“
A „šílená“
Putujeme každý svým peklem šedých dní
Noc za nocí
Naše stíny blednou
A naše černé sny se promítají v bdění.
Zatímco Koťátko zoufale přede
Na hrobě mrtvé lásky
Drak z trochu jiné pohádky
Bez svého ohně
Zemřel zmrazen trpkostí svých vlastních výčitek
Prázdný pokoj s bílými stěnami
Strnulý ve své bezvýznamnosti
Koťátko stulené v koutku
Vyděšené vlastním strachem
A slepé ke všemu co je důležité vidět
Mrtvý Drak proměněný v souhvězdí
Hlídá trhaný spánek všech rozpolcených
Na co ale nestačí
Je horká krev na zápěstí Koťátka
Které teď objala tichá a vděčná hlína
Stačila chvíle moje lásko
A místo hlíny mě mohly objímat tvé paže
Jen jedna hloupá náhoda
Rozdělila naše světy
A udělala tlustou čáru
Mezi Ty a Já
Drak nikdy nemohl rozpálit své srdce
Koťátko nemohlo schovat svou hlavu do jeho něžných dlaní
A tak chlad svou železnou rukavicí
Ukončil tvoje trápení
A žhnoucí ostří mé bolesti
Dokonalo zkázu našich duší
Co místo světla lásky
Teď bloudí ve tmě zatracení
Je to poetické, leč ponuré, tak mi to stačí přečíst jen jednou:)
Ponuré,musím souhlasit,ale i tak to má něco do sebe..
no comment:-)
Já chci taky takovej bloooog:D