Dělala jsem pořádek ve starých básničkách, připisovala jsem nějaké nalezence ze šuplíku – toho fyzického stolového šuplíku, kde se naškrábané na papírech tísnily nějaké opomenuté verše. A při tom jsem v tom virtuálním šuplíku, v tom počítačovém, našla něco, co jsem zatím nepublikovala.
Kratičké básničky většinou o čtyřech řádcích, které někdy čekají na pokračování a někdy jsou výmluvné jen samy o sobě. Tak jsem je shrnula do pěkného úhledného balíčku a vysypala je ze šuplíku ven – přímo pod perex tohodle článku, aby si, chuďátka jedna maličká, taky užily svých pět minut slávy.
Přesto – nic slavného nečekejte, jsou to spíš útržky dávno odlétlých myšlenek a výkřiky, které ulétly od úst můzám, když mi přelétaly nad hlavou; jen trocha poezie do zasmušilých zimních dnů.
Ne
Tvé ano na začátku, moje ne na konci
To slovo zaznělo celým sálem.
A pak tam stojíme, jako dva pitomci.
Já si tě vzala. Málem.
???
Z plamene zrozena, v plameni ukrytá,
o skály tříštěna, na kusy rozbitá.
A přece pomoc jiných tak tvrdě odmítá.
Život svůj nežije a přece neumírá,
vznáší se nad krajinou jako stín netopýra.
Ze svých snů chorá a léčba? Nezabírá…
Babičce (k pátému výročí úmrtí)
Sanitky houkání a poslední pohled na Tebe
než oči se zavřou a dotepe tvé zlaté srdíčko.
Před pěti lety jsi navždycky odešla do nebe,
ale my nezapomeneme, babičko…
Cesta žitím
Po celý život jít s hlavou sklopenou
zatímco šedé kapky reality buší
na naše těla, tu pevně zamčenou
nemocnou schránku na trpící duši.
Smrt
Smrt pohlédla mi do tváře
a pak mi do ní plivla.
„Zavolejte faráře
ta holka nám tu chcípla!“
Kudy kam?
„Spoutaná je jen duše, co v sebe nevěří,“
řekl ten mudrc, než mě nechal stát
v podivném bludišti místností bez dveří,
kde sama svou cestu mám vyhledat.
Inu, tvá poezie je krásná, to bych psala pořád a všude 😀 Smrt mě pobavila, trefná 🙂
Jo… básnička Smrt je vážně povedená, ale všechny jsou moc pěkné:)
Tenhle šuplík by bylo skutečně škoda zamknout a neposlat básničky do světa.
Všechny jsou pěkné, sice smutné a depresivní, ale to mi nevadí. Sama nepíšu zrovna nic veselého :o)
Hodně se mi líbí ta poslední, myšlenka je to opravdu pravdivá. taky se mi moc líbí ta druhá. Ale atpremýšlím jak přemýšlím, taky bych nevěděla, jak ji pojmenovat… 🙂
ano, Smrtka je vážně výborná. Dostala mě i ta první Ne. A ta otazníková je taková zvláštně krásná.
"Ne" a "Smrt" jsou opravdu hoodně povedené
Zajímavé, Smrt mě pobavila, a Ne a Kudy kam? se mi opravdu moc líbí.
ta první je dokonalá 🙂
moc se mi líbí "Ne" a "Smrt" 🙂
Miluju tvou práci… už dlouhých téměř deset let… A znova a znova mě dokážeš svou poezií okouzlit… Děkuju za to 🙂 A nepřestávám být nadšená, že jsem tě po letech zase našla 😀
Ve tvé poezii jsem našla moc hezké momenty, které hezky znějí a i jsem se pobavila:
Tvé ano na začátku, moje ne na konci
To slovo zaznělo celým sálem.
A pak tam stojíme, jako dva pitomci.
Já si tě vzala. Málem.
Na druhou stranu se tu najdou i chvilky, kdy mi to trochu drhlo:
Život svůj nežije a přece neumírá,
vznáší se nad krajinou jako stín netopýra.
Ze svých snů chorá a léčba? Nezabírá…
(Na mě je tam příliš ne-něco… nežije, neumírá, netopýr, nezabírá… minimálně toho netopýra bych nahradila něčím jiným, nebo i vypustila docela. znělo by to lépe)
Jinak moc hezká poetická chvilka. 🙂
Krásné, všechny útržky :o)
[10]: jsou to jen rýmovačky, kterým chybí kontext a mnohdy i forma, takže výhrady zcela chápu, taky je mám:)
pěkné!! 🙂
I was looking for some other content but found it and it was my pleasure reading this post. I really enjoy. This is so funny!!! Thanks so much for posting this information!
Básně hezké, ale chtělo by se to zbavit slovesných a přídavně jmenovitých rýmů – neumírá -nezabírá / rozbitá – ukrytá / sklopenou / zamčenou – Pravda to je k slyšení třeba v české pop-muzice, ale Ty to určitě nemáš zapotřebí – máš to v sobě, ale chce to jít hlouběji.
[15]: tohle jsou jen miniaturky, které ani nepovažuji za plnohodnotné básně, ale děkuju za připomínku, bohužel vyhne-li se člověk přídavným a slovesným rýmům, bývá často nařčen z klišovitosti – protož většina podstatných jemn už spolu zrýmovaná byla.
Jsem rád, že to berete v pohodě. Měl jsem tak trochu strach aby to nevypadalo jako útok. Někteří to tak bohužel berou. Co se týká toho co bylo nebo nebylo zrýmováno – to je těžko soudit.Člověk nikdy nemá šanci za celý svůj život přečíst či najít všechno. Sám se pokouším psát básně – no spíš básničky a přemýšlet u toho co už bylo napsáno by bylo "brzdoidní". 🙂
[17]: konstruktivní kritika přece není útok:) U těch "klišovitých rýmů" je to z vlastní zkušenosti, kdykoli zrýmuji de facto cokoli, objeví se hodnotitelé (zejm. na serveru písmak.cz), kteří prohlásí, že je to hrozné, protože se tam opakují rýmy, které jsou již někde jinde. Ale ne vždy je potřeba rýmovat nově a zajímavě, někdy je zajímavější kontext a vyznění básně. Receptem je asi psát nerýmovaně, ale to je zbabělé:)
Nemyslím, že by to byla zbabělost, jen bez rýmů už to nemá ty barvy a taky je na básni, když se opravdu dobře rýmuje, vidět "respekt" a oddanost vůči jazyku (slovům). Slovo klišovité bych nepoužíval, často ho vyslovují Ti jenž jsou právě touto sítí omotáni."Když máš pocit, že jsou všichni kolem tebe malí, zjisti si, jestli nejsi na párty trpaslíků.:-)
Život svůj nežije a přece neumírá,
vznáší se nad krajinou jako stín všehomíra.