
Jediné, co stálo alespoň trochu za to, je tahle liščí veršovánka, která má pro mě mnoho významových vrstev. Můžete si v ní najít to svoje – část příběhu za mě napsal Antoine Saint-Exupéry, část někdo, kdo mi říkal lištičko a já se od něj nechala příliš snadno ochočit.
V lese, kde vlci vyjí,
v těch chmurných končinách,
kde milovat se nepromíjí,
nechals mě samotnou. Mám strach.
v těch chmurných končinách,
kde milovat se nepromíjí,
nechals mě samotnou. Mám strach.
Lišku, kterou si ochočíš,
omámíš lidskými svody,
zabije, když ji vypustíš
nazpátky do přírody.
V pasti si hryžu vlastní nohu,
snažíc se dostat z lásky pout.
Jak se z těch želez dostat mohu?
Jak umět zapomenout?
Jo jo jednou si dole jednou nahore…tak nejak je to v te pisnicce. 🙂
To zas brzo přejde. Jsi velice otevřená, extrovertka, šoumenka a proto je jen otázkou času, než si někoho zas najdeš. Nic nekončí. To my, introverti máme 1000x horší… Ale nestěžuju si, jen konstatuju.
[2]: no ale ani to by se nemelo prehanet…vite jak "vseho s mirou"
Našla jsi nádherný ekvivalent… Tvoje básně jsou nádherné 🙂
Tento styl veršů se mi od tebe líbí mnohem víc než tvé "klasické". Působí to uvěřitelnějši, syrověji.
Postupně procházím tvé básně. Jsou krásné:-))