Liška v pasti

Vždycky mi špatná nálada dávala Múzu největší a teď mě potvora nechala na holičkách, takže plodím jednu láskobolnou hovadinu za druhou. Jak bych chtěla z toho, jak se cítím, vytesat spanilé verše, ale dávám dohromady upatlané rýmovačky jako (dávné paměti) puberťačka.
Jediné, co stálo alespoň trochu za to, je tahle liščí veršovánka, která má pro mě mnoho významových vrstev. Můžete si v ní najít to svoje – část příběhu za mě napsal Antoine Saint-Exupéry, část někdo, kdo mi říkal lištičko a já se od něj nechala příliš snadno ochočit.

V lese, kde vlci vyjí,
v těch chmurných končinách,
kde milovat se nepromíjí,
nechals mě samotnou. Mám strach.

Lišku, kterou si ochočíš,
omámíš lidskými svody,
zabije, když ji vypustíš
nazpátky do přírody.

V pasti si hryžu vlastní nohu,
snažíc se dostat z lásky pout.
Jak se z těch želez dostat mohu?
Jak umět zapomenout?

6 komentáře “Liška v pasti

  1. To zas brzo přejde. Jsi velice otevřená, extrovertka, šoumenka a proto je jen otázkou času, než si někoho zas najdeš. Nic nekončí. To my, introverti máme 1000x horší… Ale nestěžuju si, jen konstatuju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.