Včera jsem v práci poslouchala audio knihu Malého prince (autora snad netřeba představovat, jak věřím:)) a nějak mě to vrhlo do strašně zvláštní nálady. Začala jsem v hlavě filozofovat a nemohla jsem za boha přestat, až jsem si všechno to svoje zamyšlení musela vypsat na papír, aby se mi z toho nerozskočila hlava. Do toho jsem ještě včera dočetla Tanec s draky, zatím poslední vydaný díl Písně ledu a ohně, a do toho všechny ty moje vztahy…inu prostě z toho moje malá hlavička makovička udělala takovou šílenou spleť obrazů, až se ve významu té podivné, letním horkem sálající básně, ztrácím i já. Je pro Malého prince. Pro toulavého letce A pro všechny co sní a věří, že štěstí jim může dát i něco jiného, než hadí jed…Buď mým malým princem,
můj velký zkamenělý králi
a já budu tvou liškou rezavou.
Vzpomeň na letní louku,
na růže u cesty,
na rty, horké trávou…
Nakresli mi beránka,
můj vážný Picasso
a já slibuju, že ho budu dávat do bedýnky,
ale jen když bude zlobit.
Na nebi nad loukou
přelétl stín dračích křídel
a vzduch byl horký létem…
Spočítej pro mne hvězdy
a ochoč si mne
a měj mě rád,
ty smutný byznysmene z okovy na zápěstí.
A počkej na mě!
Na louce nejsou stromy
a přesto stín je stále blíž,
hlavičko horká od slunce…
Nehledej studnu na poušti,
bláznivý pilote, ubohý snílku.
Vezmi mě za ruku a pojďme běžet květinami
Jsem tvoje růže, vzpomínáš?
Šupiny horké nicneděláním.
Vteřina smíchu, okamžik bolesti…
Bojíš se hadů?
Králi,
snílku,
malíři…?
Je konec léta.
A slunce zapadlo po osmadvacáté…
Malého prince zrovna čtu synovi. A vzpomínám, že mě kdysi inspiroval k literárním textům s jedním mužem. Dodnes mám k MP rozporuplný vztah. Sám autor život nezvládal. Moudra z knih, byť přenádherná, jsou někdy nereálná. Prostě ideály.
pěkný … 😀
Kdo by neznal Malého prince? Toho můžu číst pořád a sama se o něj sem tam opírám v psaní 🙂 Vidím, že je velice inspirující i pro ostatní. Takové knížky nezapadnou.
Ach jo, co to se mnou je, normálně jsem tu básničku probrečela. Příliš z ní mluvíš ty…
To je zvláštní. 🙂 Můj otec také složil báseň na motivy Malého prince. Aby ne, je to skutečně inspirativní knížka. 🙂 Jestli si ji chceš přečíst, tak v odkaze na web. 🙂 Jinak četla jsi někdy Alchymistu? Je to dost podobné, hodně lidí tvrdí, že Coelho Exuperyho vykrádá. No, kdo ví. 🙂 Mě se líbí obě.
Malého prince mám na cd a mluví to Bohdalová, naprosto úžasně…můžu to poslouchat pořád dokola a nikdy mě to neomrzí. Je to pohádka, která mi dává sílu do dalšího rána.
Tak ja sa priznám že Malého princa poznám len ako čokoládu. K dielu Antoina de Saint-Exupéryho sme nikdy nemali vzťah, mali sme tuším knihu ale mamka nám ju nečítala, Malý princ je pre deti moc náročná literatúra.
Ale Alchymistu od Coelha som čítal a môžem každému odporučiť.
[7]: …vlastne tá čokoláda neni malý, ale čierny princ.
Kurňa, to je ale nádhera…Já zbožňuju Malého prince, a tohle si vytisknu a někam nalepím…Bože, fakt..
[7]: Je pravda, že Princ a Alchymista mají určité společné body, ale v případě Coelha mi připadala ta životní moudra do příběhu poněkud násilně zapracovaná, bylo toho přespříliš a neustále dokola. Saint-Exupéry je podle mě silnější právě v té lehkosti, s jakou vytvořil celek 🙂
To je krásné, já sama v té knížce pokaždé, když ji znovu čtu, najdu nějakou novou myšlenku 🙂