Tahle báseň vznikla díky velice zajímavému zážitku v lese, v Beskydech, na Prašivé.
Na zemi studenou dopadá stín
Slunce si ustlalo lože z ostružin
Den zavřel oči a přichází noc
Do lesů vstupuje čarovná moc.
U stromů postávají lesní víly
Z listoví čaroděj vykouzlil trůn
A všichni vzývají přírodní síly
Zatímco měsíc vystoupal k nebesům.
Stromy sklánějí své hlavy k zemi níž
Jezevci, lišky vylezli z nor
Každičký skřítek už opustil svou skrýš
Cosi velkého teď přichází z hor.
„Ó bože přírody, ohýbáme záda,
klečíme, pro Zemi zpíváme
děkujeme, že má nás všechny ráda
tebe a ji srdcem vzýváme.“
Země se zachvívá se slovy svých dětí
Bůh žehná ptáku jako vlkovi
A ze všech očí plane zaujetí
Když Bůh mocným hlasem odpoví:
„Chraňte les a žehnejte horám
jenom tak nikdy nesejdete z cest
země, ta miluje každého tvora
jehož srdce čisté a plné lásky jest.“
Když půlnoc minula a měsíc se skryl
Bůh do hor odešel, kde léta snil
A snít zas bude než nadejde čas
Aby lásku a pokoru zas probudil v nás.
moc pěkné 🙂
Tahle básnička je úžasná…