Pohádka o mém životě, kde něžná noc mi líbá víčka sny, aby mě pak krutý den spoutal do okovů života a reality. Básníci vědí, proč je lepší zemřít mladý!
Jak vznešené a velkolepé
se jeví ideály cti, dobra a krásy
v říši černobílých snů!
Jak nicotné a malé
jsou ve světě spleteném
z šedivých vláken reality!
Jak sladce znějí tóny harfy
ve snění za jasné měsíčné noci
a jak krutě zaskřípají
do skutečného procitnutí
pod bezhvězdnou oblohou!
Ušlechtilý zdá se boj v krajinách,
kde černý král s bílým
se shodli na taktice!
Však marnost svého počínání poznají
šediví pěšáci
z šedivých šachovnic!
Umírat pro své touhy
má význam na bitevních pláních,
kde smrt
je jen další bránou na cestě ke hvězdám.
Ne zde!
Zde na konci nečeká spravedlivý soud!
A hlína budiž měkká básníkům,
co ještě neztratili smysl pro snění.
pekne…snad jen.