Když jsem byla malá a skládala jsem verše, říkala jsem, že „poezijuju“. A takové malé poezijování mě provází životem dodnes. A co čert nechtěl, našla jsem si někoho, kdo taky skládá slovíčka do slok a teď poezijujeme spolu. Ale když jsou dvě srdce příliš potlučená, nebývá to vždy růžové a snadné a tak si navzájem lepíme náplasti, zašíváme rány a přikládáme bylinky na bolavá místa. A do toho všeho útočí jak neodbytné vosy minulost, přítomnost i budoucnost a my se je naší láskou snažíme plácat o sto šest. A možná proto místo zamilovaných veršů tvořím takovéhle melancholické blázniviny…inu já to prostě jinak neumím:)Já doufala, že slova mohou létat,
že temnotu noci prozáří světlo dní,
že nitky budoucnosti začnou se splétat
a že se po dlouhé tmě zase rozední.
Však minulost nezakryjí obvazy
a krev bude stále prosakovat.
Do paží se zarývají provazy
a před pláčem není se kam schovat.
Víra je krásná, když nebodá ji chtíč
a láska září nocí jak matné světlo luny.
Dokud se nezatvrdíš a nepošleš ji pryč
a místo mokré trávy neporostou jen trny.
Kdybych byla čistá jak bledá záře hvězd,
tak by se moje srdce rozbíjelo snáz,
nikdy by poutník nesešel z svých cest
a nad námi nikdy by nezvítězil mráz.
To vzájemné hojení ti strašně přeju:-) Já na svého léčitele pořád čekám, tak uvidíme:-)
To je… nádhera. Verše se skvěle doplňují 🙂
Taky bych si chtěla zkusit s někým zapoezijovat :)))
Moc hezké, nádherné…téměř to překonává "Vyznání", která se mimochodem nějak vytratila…škoda, byla moje oblíbená.
[3]: posílala jsem ji do soutěže (žel neuspěla) takže jsem ji musela smazat;)
Musela smazat kvůli soutěži? A to jako proč? Byla neuvěřitelně procítěná, mladí dnes říkají…epická =)
Už se tu tedy nezobrazí?
Krásná:-)