
Když je vám těžko, nebuďte sami a když vám někdo podává ruku, chyťte se jí. Všechno je lepší než samota a v ní tíživé myšlenky. A havrani. A měsíc. A vzpomínky…
havrani v prachu
křídly kreslí
smrt
úplněk hraje
na obnažené nervy
své symfonie
samoty
a srdce stále tluče v hrudi
a mysl stále vězní
vzpomínky na tebe
kéž by je propustila
do noci, která voní ohněm
aby odletěly
až ke hvězdám
a místo toho
toulaví psi
rdousí prázdné zítřky
a mrouskající kočky
zpívají o stesku
umlkni noci
chci aspoň chvíli usnout
dokud mě ráno
nespasí

Noc patří sovám.
Prý jsou moudré.
[1]: Ale děsivé.
Ta báseň je pěkná, naditá emocemi 🙁
tak ten úvod si napsala tak, jak kdybych to psala sama. Občas to tak prostě je.
Báseň je krásná
Dokonalý článek!
P.S:Někdy prosím navštiv můj blog a zanech komentář..děkuju..paa Barča!;)
[2]: pěkná je…ale hodně stručná.
[4]: no tak… nepřeháněj to s tou chválou…ale zajímal by mě tvůj pohled na věc, kdyby to napsal někdo pro tebe jinak nesympatický (vážně) 🙂
Tak to je bomba!
Agónie bezesné noci je hrozná 🙂
tak tomu říkám umělecké dílo xD TY probdělé noci jsou někdy opravdu příšerné
Ta báseň bolí. Myslím,že chápu ten pocit,někdy je fakt těžký,zbavit se nějaký vzpomínky,i když by člověk opravdu rád.A nejhorší je,že ty mrchy spí a ozvou se vždycky ve chvíli,kdy to vůbec nepotřebujeme…
….já když nemůžu usnout – udělám 200 dřepů,vypiju litr mléka a spím jak dudek… 🙂
…podle mě, v sobě probdělá noc dusí i jakési to kouzlo. A třeba zrovna to, že díky nim se ti (nebo aspoň u mě to tak funguje) do hlavy dostanou takové myšlenky, slátaniny a bláboly, které člověk za normálních okolností nepochopí, ale když je zasadí do díla jako je to tvoje, dává docela i smysl a hlavně jakýsi zážitek, který si každý přebere podle sebe a dotkne se i jeho mysli.
Ovšem, na druhou stranu…kdo by chtěl být celé noci vzhůru? 😀