Když bdím

Občas má každý pocit, že je všechno na prd a nemůže z toho spát, nemůže jíst, akorát kouká do stropu a přeje si, aby už to konečně přestalo. Takové noci nejsou snadné, nedá se přes ně jen tak přenést a zapomenout a já nedávno prožila noc podobnou. Nebyla jsem v ní sama, jako v této básni, stáli při mě přátelé a propili jsme se spolu až k ránu, než jsem nalezla v duši klid.
Když je vám těžko, nebuďte sami a když vám někdo podává ruku, chyťte se jí. Všechno je lepší než samota a v ní tíživé myšlenky. A havrani. A měsíc. A vzpomínky…

havrani v prachu
křídly kreslí
smrt
úplněk hraje
na obnažené nervy
své symfonie
samoty
a srdce stále tluče v hrudi
a mysl stále vězní
vzpomínky na tebe
kéž by je propustila
do noci, která voní ohněm
aby odletěly
až ke hvězdám
a místo toho
toulaví psi
rdousí prázdné zítřky
a mrouskající kočky
zpívají o stesku
umlkni noci
chci aspoň chvíli usnout
dokud mě ráno
nespasí

11 komentáře “Když bdím

  1. [2]: pěkná je…ale hodně stručná.

    [4]: no tak… nepřeháněj to s tou chválou…ale zajímal by mě tvůj pohled na věc, kdyby to napsal někdo pro tebe jinak nesympatický (vážně) 🙂

  2. Ta báseň bolí. Myslím,že chápu ten pocit,někdy je fakt těžký,zbavit se nějaký vzpomínky,i když by člověk opravdu rád.A nejhorší je,že ty mrchy spí a ozvou se vždycky ve chvíli,kdy to vůbec nepotřebujeme…

  3. …podle mě, v sobě probdělá noc dusí i  jakési to kouzlo. A třeba zrovna to, že díky nim se ti (nebo aspoň u mě to tak funguje) do hlavy dostanou takové myšlenky, slátaniny a bláboly, které člověk za normálních okolností nepochopí, ale když je zasadí do díla jako je to tvoje, dává docela i smysl a hlavně jakýsi zážitek, který si každý přebere podle sebe a dotkne se i jeho mysli.
    Ovšem, na druhou stranu…kdo by chtěl být celé noci vzhůru? 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.